Stephen Mitchell
V dnešním článku se ponoříme do vzrušujícího světa Stephen Mitchell. Od jeho počátků až po jeho význam dnes prozkoumáme všechny aspekty související s Stephen Mitchell a jak ovlivnil různé oblasti každodenního života. Během této cesty budeme analyzovat jeho různé důsledky, stejně jako možné budoucí perspektivy, které se kolem Stephen Mitchell představují. Bezesporu jde o fascinující téma, které v mnoha oblastech vzbuzuje velký zájem, a tak si nemůžeme nechat ujít příležitost ponořit se do jeho fascinujícího vesmíru. Připravte se na objevování všech aspektů Stephen Mitchell v tomto obsáhlém článku!
| Stephen Mitchell | |
|---|---|
| Narození | 23. července 1946 New York |
| Úmrtí | 21. prosince 2000 (ve věku 54 let) |
| Alma mater | Yaleova univerzita Newyorská univerzita |
| Povolání | psycholog |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Stephen Mitchell (23. července 1946 – 21. prosince 2000) byl americký psychoanalytik, zřejmě nejvýznamnější představitel takzvané interpersonální psychoanalýzy.
Podle Mitchella je individualita „vztahová matrix“, což zformuloval v opozici k Freudovi, jehož koncepce individua je dle Mitchella „monádická“, jádro osobnosti v ní uzavírá kompromis se světem a pudy. Pro Mitchella je subjektivita vždy intersubjektivitou (podobný názor má Lacan), u Freuda subjekt sociální interakci předchází.
Definoval čtyři základní módy existence – inter/subjektivity:
- nereflektivní presymbolický módus – prolínání a bezprostřední ovlivňování subjektů
- afektivní permeabilita (propustnost) – sdílené prožívání subjektů
- konfigurace Self-druhý – subjekty se řídí řádem aktivity/pasivity
- intersubjektivita – subjekty interagují za pomoci sebe/reflexe a vzájemného respektu
Vztahová definice subjektivity je typická pro celou interpersonální psychoanalýzu, podle Mitchella ji všechny ostatní školy (včetně Kohutovy selfpsychologie) nevzaly dostatečně vážně, vždy se znovu uchýlily k iluzi, že existuje jaderné Self. Podle Mitchella však existují jen matrice vztahů, které obsahují osobní význam. Tím, že psychoanalytik vejde s pacientem do vztahu, má možnost tento osobní význam z nastoleného vztahu odečíst. Ani sexualitu či agresi Mitchel nevnímá jako popud zevnitř, ale jako odezvu na vztah (byť třebas s vnitřním objektem – Mitchell se totiž pokusil integrovat do interpersonální psychoanalýzy objektní teorii, to ovšem někteří rigidnější interpersonalisté – například Edgar Levenson – odmítli).
Jeho komparativní práce Object Relations in Psychoanalytic Theory, napsaná roku 1983 s Jay Greenbergem, se stala základní učebnicí moderní psychoanalýzy.
Bibliografie
- Object Relations in Psychoanalytic Theory (1983) (s Jay Greenbergem)
- Relational Concepts in Psychoanalysis (1988)
- Hope and Dread in Psychoanalysis (1993)
- Freud and Beyond: A History of Psychoanalytic Thought (1996) (s Margaret Blackovou), vyšlo i česky jako Freud a po Freudovi
- Influence and Autonomy in Psychoanalysis (1997), vyšlo i česky jako Ovlivňování a autonomie v psychoanalýze
- Relationality (2000)
- Can Love Last? (2001)
Literatura
- FONAGY, Peter, TARGETOVÁ, Mary: Psychoanalytické teorie, Praha, Portál 2005. ISBN 80-7178-993-3
