Dnes je Nancy Chodorowová tématem, které ve společnosti vyvolává velký zájem a debatu. Po léta je Nancy Chodorowová předmětem studia, analýzy a úvah odborníků a vědců v různých oblastech. Jeho význam se odráží v mnoha studiích, konferencích a publikacích, které se snaží pochopit jeho dopad a rozsah v různých kontextech. Nancy Chodorowová je téma, které překračuje hranice a zasahuje lidi různého věku, pohlaví, kultur a národností a vytváří obohacující dialog, který nám umožňuje porozumět mu z různých úhlů pohledu. V tomto článku se ponoříme do světa Nancy Chodorowová a prozkoumáme jeho původ, vývoj a důsledky v dnešní společnosti. Prostřednictvím rozhovorů, analýz a svědectví dáme hlas těm, kteří byli ovlivněni Nancy Chodorowová, a ponoříme se do jeho globálních důsledků.
Nancy Chodorowová | |
---|---|
Narození | 21. ledna 1944 (81 let) nebo 20. ledna 1944 (81 let) New York |
Alma mater | Radcliffové kolej Harvardova univerzita Brandeisova univerzita |
Povolání | psycholožka, spisovatelka, socioložka a vysokoškolská učitelka |
Zaměstnavatel | Kalifornská univerzita v Berkeley |
Ocenění | Jessie Bernard Award (1979) Guggenheimovo stipendium |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Nancy Chodorowová (* 20. ledna 1944 New York City, New York, USA) je americká feministka, teoretička genderu a psychoanalýzy. Je považována za zakládající vědkyni teorie feminismu druhé vlny na základě její knihy The Reproduction of Mothering (1978). Tato kniha získala v roce 1979 cenu Jessie Bernard Award.[1]
Pokusila se uchopit dílo Sigmunda Freuda z pozic feminismu. Za tím účelem přeformulovala jeho teorii oidipovského komplexu – v něm se na výsledných procesech tvorby identity podle ní nepodílejí jen touhy a obavy dítěte, ale i touhy a obavy rodičů. Dítě v oidipovském komplexu nezvnitřní jen princip autority, jak se domníval Freud (Superego), ale i rodičovské představy o sobě – včetně představy o genderu. Gender tak je dílem spíše kultury než dítěte.
V souvislosti s oidipovským komplexem Chodorowová rovněž tvrdí, že důvodem, proč je identita žen mlhavější než identita mužů, a proč jsou ženy méně nezávislé – obě pohlaví totiž údajně prožívají proces separace a individuace se stejnou figurou, s matkou. Chlapci ovšem vnímají svou odlišnost od matky, proto si samozřejměji osvojují nezávislou identitu. Dívky naopak vnímají podobnost mezi sebou a matkou, a tak snadněji regredují k fantaziím o splynutí.
Muži mají podle ní v patriarchátu, kde je mateřská péče vyhrazena ženám, strach z matek. Proto v politické rovině prosazovala větší zapojení mužů do péče o dítě. Přílišná vázanost ženy na mateřství je podle Chodorowové také zásadním důvodem, proč v západní kultuře převládá vzorec dominantního muže a zároveň muže dehonestujícího z obranných důvodů ženu (kvůli strachu z pohlcení matkou v dětství).
Narodila se 20. ledna 1944 v New Yorku. V roce 1977 se provdala za profesora ekonomie Michaela Reicha, se kterým se v roce 1996 rozvedla. Roku 1966 úspěšně dokončila bakalářská studia na Radcliffe College. Následně v roce 1975 získala doktorský titul ze sociologie na Univerzitě v Brandeis.[2]
Tato kniha se stala průlomovou v americkém pojetí feminismu a psychoanalýzy v 80. letech minulého století. Dodnes je uznávána jako jeden ze stavebních kamenů moderního feminismu. Autorka zde popisuje vztah matky a dcery, který je mnohem silnější, jelikož dcera si nechává matku jako primární objekt po celou dobu dospívání. Popisuje dělbu práce a přenášení mateřských povinností jako záměrnou socializaci. V pozdně kapitalistické společnosti pomohla tato psychologická socializace k nerovnosti žen ve společnosti. Autorka ale tyto zvyklosti vyvrací a ukazuje, že muži jsou ve skutečnosti stejně schopní mateřské výchovy jako ženy, ale zabraňuje tomu společnost zaměřená na ekonomiku, ve které dominují muži.[3]
Tato kniha analyzuje význam knihy The Reproduction of Mothering a přibližuje ji nové generaci. Kniha obsahuje práce mezinárodně uznávaných sociologických vědců.[4]
Autorka v knize propojuje svá dvě zaměření - na psychoanalýzu a na sociologii (v tradiční nezávislé americké společnosti). Podává svůj pohled na propojení těchto dvou sfér sociálního světa.[5]
V psychoanalytické teorii tvrdí, že psychoanalýza, která vychází z bezprostřednosti nevědomé fantazie a pocitů nalezených v klinickém setkání, může osvětlit naše chápání individuální subjektivity a potenciálně transformovat veškeré sociokulturní myšlení.[6]
V této knize autorka popisuje nedostatky v rozdělení heterosexuality a dominance. Vrací se k psychoanalýze podle Sigmunda Freuda a tvrdí, že je nutná individuální specifičnost pohlaví a na základě plurality maskulinit a feminit můžeme porozumět různým sexualitám.[3]
Kniha popisuje ovlivňování jedince genderovými stereotypy již od narození. Vysokou důležitost přikládá nevědomému uvědomění si sebe sama a svého pohlaví a toto uvědomění následně formuje náš budoucí život jako muže a ženy. Autorka uvádí mnoho příkladů nerovnosti mezi pohlavími.[3]