V tomto článku prozkoumáme Harry Guntrip a jeho dopad na různé aspekty každodenního života. Harry Guntrip je téma, které upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a prostředí a vyvolalo v dnešní společnosti široký zájem a diskusi. V průběhu historie hrál Harry Guntrip klíčovou roli při definování identit, technologického rozvoje, mezilidských vztahů a dalších základních aspektů lidské zkušenosti. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme, jak Harry Guntrip formoval a nadále utváří způsob, jakým ve světě myslíme, cítíme a jednáme. Kromě toho prozkoumáme budoucí důsledky Harry Guntrip a jeho význam v neustále se měnícím globálním kontextu.
Harry Guntrip | |
---|---|
Narození | 1901 Anglie |
Úmrtí | 1975 (ve věku 73–74 let) |
Alma mater | Alleyn's School |
Povolání | psycholog |
Zaměstnavatel | Univerzita v Leedsu |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Harry Guntrip (1901–1975) byl britský psychoanalytik, žák Ronalda Fairbairna a Donalda Woodse Winnicotta. Syntetizoval jejich přínos i přínos ostatních příslušníků britské psychoanalytické školy (Michael Balint, John Bowlby).
Guntrip byl přesvědčen, že klíč k psychopatologii tkví v raných dětských zážitcích frustrace a nespokojenosti s matkou, jež se nedostatečně přizpůsobila jeho potřebám. Guntrip rozlišil u kojence tzv. libidinosní Ego, které je vázané na vzrušující objekt, a antilibidinosní Ego, které se identifikuje s odmítajícím objektem. Pokud je situace pro kojence extrémně frustrující, dochází ke štěpení libidinosního Ega – vznikne tzv. regredující Ego, které se zříká jakéhokoli objektu a stáhne se do úplné izolace. Toto Ego pak trpí chorobnou touhou po návratu do dělohy a naplňuje osobnost bezmocí a beznadějí.