Janine Chasseguet-Smirgelová
Janine Chasseguet-Smirgelová je dnes vysoce aktuální a aktuální téma, které přitahuje pozornost odborníků i laické veřejnosti. Je to téma, které nenechává nikoho lhostejným, protože jeho dopady mohou být velmi významné v různých oblastech společnosti. Z tohoto důvodu je důležité ponořit se hlouběji do Janine Chasseguet-Smirgelová, abyste pochopili jeho dopad a vyvolali o něm informovanou debatu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Janine Chasseguet-Smirgelová, od jeho původu a vývoje až po jeho možné důsledky v budoucnosti. Kromě toho budeme analyzovat různé pohledy na Janine Chasseguet-Smirgelová s cílem obohatit znalosti a poskytnout ucelenější a globálnější vizi na toto téma.
| Janine Chasseguet-Smirgelová | |
|---|---|
| Narození | 30. května 1928 17. pařížský obvod |
| Úmrtí | 5. března 2006 (ve věku 77 let) 15. obvod |
| Povolání | psycholožka a psychoanalytička |
| Zaměstnavatel | Univerzitní kolej v Londýně |
| Ocenění | Gay-Lussac-Humboldt-Prize (1988) Sigourney Award (1995) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Janine Chasseguet-Smirgelová (1928 Paříž – 5. března 2006) byla francouzská psychoanalytička židovského původu, která zkoumala především vztah perverze a kultury, roli tzv. ego-ideálu, kastrace a primárního narcismu.
Život
Narodila se v Paříži židovským rodičům; ztratila mnoho příbuzných během Holokaustu.
Patřila k předním psychoanalytikům, v letech 1983–1989 byla viceprezidentkou Mezinárodní psychoanalytické asociace. Byla též profesorkou na University College v Londýně a na univerzitě Lille Nord ve Francii.
Po 2. světové válce byla členkou Komunistické strany Francie, avšak vystoupila z ní na protest proti sovětské okupaci Maďarska roku 1956. Při studentských bouřích roku 1968 se od levice zcela odvrátila a kritizovala revoltující mládež za to, že jejich vzpoura není politická, ale narcistická. Posléze kritizovala ze stejných pozic politický utopismus jako takový a symbolickou figurou, na níž narcistickou podstatu utopismu ukazovala, byl freud-marxista Wilhelm Reich.
Později oponovala též Jacquesi Lacanovi (svou známou teorii zrcadlové fáze Lacan zformuloval v přímé polemice se Chasseguet-Smirgelovou) a postmodernistickým autorům Gillesi Deleuzeovi a Felixu Guattarimu. Kritizovala Freudův i Lacanův falocentrismus a reformulovala při té příležitosti Freudovy koncepty kastrace a závisti penisu u dívek.
Populární se stala její práce o vztahu kreativity a perverze.
Literatura
- CHASSEGUET-SMIRGEL, Janine: Kreativita a perverze, Praha, Portál 2001. ISBN 80-7178-509-1
- VORLBACH, Peter: In memoriam Janine Chasseguet-Smirgel. 1928-2006, in: Jahrbuch der Psychoanalyse 54 (2007)
