Rudolf Dvořák

V dnešním světě je Rudolf Dvořák téma, které získává stále větší význam a pozornost. Ať už kvůli svému vlivu na společnost, historickému významu nebo významu pro osobní rozvoj, Rudolf Dvořák se stal tématem zájmu lidí všech věkových kategorií a prostředí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Rudolf Dvořák, od jeho původu až po jeho dnešní důsledky. Budeme analyzovat jeho vývoj v čase, jeho vliv v různých oblastech a jeho možné projekce do budoucna. Rudolf Dvořák je téma, které nás vybízí k úvahám, debatám a hlubokým analýzám, a proto je nezbytné porozumět všem jeho rozměrům.

Další významy jsou uvedeny na stránce Rudolf Dvořák (rozcestník).
Rudolf Dvořák
Rudolf Dvořák (1898)
Rudolf Dvořák (1898)
Narození12. listopadu 1860
Dříteň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. února 1920 (ve věku 59 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materUniverzita Karlova
Povolánípřekladatel, pedagog, spisovatel, orientalista a vysokoškolský učitel
ZaměstnavatelUniverzita Karlova
Funkcerektor Univerzity Karlovy (1915–1916)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Dvořák (12. listopadu 1860 Dříteň[1] – 1. února 1920 Praha)[2] byl zakladatel české orientalistiky,[3] univerzitní profesor a překladatel.

Život

Pocházel z učitelské rodiny. Absolvoval gymnasium v Českých Budějovicích a v letech 1879-1884 údajně vystudoval klasickou a orientální filologii na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze,[4] Svá studia završil na univerzitách v Mnichově a Lipsku, kde pravděpodobně také obdržel doktorát. 11. srpna 1891 se v Českých Budějovicích oženil s Laurou Novotnou, s níž měl jediného syna Rudolfa (̈nar.1893), pozdějšího právníka.[5]

Mezi lety 1900–1901 byl děkanem Filozofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity, mezi lety 1915–16 pak rektorem celé univerzity. V oblasti badatelské měl široký záběr takřka do všech odvětví orientalistiky a vydal desítky publikací, a to jak překladů, tak vlastních děl. Spolupracoval též na tvorbě Ottově naučném slovníku, kde napsal většinu hesel z oblasti orientalistiky.[6]

Dílo (výběr)

  • O kulturním významu Arabů pro Evropu, 1884. Dostupné online.
  • Ein Beitrag zur Frage über die Fremdwörter im Korán, 1884
  • Über die Fremdwörter im Korán, 1885
  • Číňana Konfucia život a nauka I–II, 1887–1889
  • Z čínské domácnosti, 1891. Dostupné online.
  • Kniha Rút, 1893. Dostupné online.
  • Chinas Religionen I. Confucius und seine Lehre, 1895
  • Abú Firás, arabský básník a rek X. stol., 1896
  • Lao-tsi und seine Lehre, 1903
  • Dějiny mravouky v Orientě I. Konfucius, 1904. Dostupné online.
  • Čína. Popis říše, národa, jeho mravů a obyčejů, 1910. Dostupné online.
  • Žalmy. Podle zásad hebrejské metriky, 1911

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých TO Z6, s. 172. Dostupné online.
  3. ↑ Autoritní záznam v databázi Národní knihovny ČR. aut.nkp.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-20. 
  4. ↑ V digitalizovaných dokladech zkušebních komisí FF K-FU z let 1882-1900 není doložen. Srov. https://udauk.cuni.cz/ARCH-34.html
  5. ↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu od r. 1891
  6. ↑ Kdo byl kdo: Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté . Libri . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 

Literatura

  • Ex Oriente lux. Rudolf Dvořák (1860–1920). Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Praha 2020. ISBN 978-80-7308-989-4. S. 253.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 279. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha: Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 490. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)

1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý

od 1920 (Univerzita Karlova)

1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková

Seznam rektorů Univerzity Karlovy