Jan Ladislav Sýkora

V dnešním světě je Jan Ladislav Sýkora téma, které nabylo na významu v různých oblastech společnosti. Od politiky po populární kulturu, Jan Ladislav Sýkora upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Postupem času se Jan Ladislav Sýkora stal globálním fenoménem, ​​který vyvolal debaty, kontroverze a v některých případech i vášnivé následování svých následovníků. Jak 21. století postupuje, Jan Ladislav Sýkora je i nadále tématem zájmu a jeho vliv se odráží ve způsobu, jakým lidé interagují, informují se a jak se k sobě navzájem vztahují. V tomto článku prozkoumáme dopad Jan Ladislav Sýkora na dnešní společnost a analyzujeme jeho význam v moderním světě.

Msgre. Prof. ThDr. Jan Ladislav Sýkora
Jan Ladislav Sýkora, r. 1899
Jan Ladislav Sýkora, r. 1899
Rektor Univerzity Karlovy v Praze
Ve funkci:
1901 – 1902
PředchůdceJosef Stupecký
NástupceIvan Horbaczewski
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1901 – 1902
Narození16. dubna 1852
Železnice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí26. srpna 1928 (ve věku 76 let)
Jičín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materKarlo-Ferdinandova univ.
Profesepedagog, překladatel a katolický kněz
Náboženstvíkatolická církev
OceněníŘád železné koruny
CommonsJan Ladislav Sýkora
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Ladislav Sýkora (16. dubna 1852 Železnice[1] – 26. srpna 1928 Jičín,[2] pohřben v rodné Železnici u Jičína) byl český římskokatolický teolog, kněz, novozákonní biblista, překladatel Nového zákona, vysokoškolský pedagog a rektor Univerzity Karlovy.

Život

Po maturitě na gymnáziu v Jičíně vystudoval teologii v Praze, po vysvěcení na kněze (1877) působil jako kaplan a katecheta ve Velvarech a v Praze a roku 1884 získal doktorát teologie. V letech 1887–1891 byl katechetou na českém učitelském ústavu a docentem katechetiky na teologické fakultě UK. Po jejím rozdělení roku 1891 byl jmenován profesorem biblistiky a exegeze na české teologické fakultě UK, kde byl v letech 1895, 1901 a 1904 děkanem a v letech 1901–1902 rektorem UK.[3]

Z titulu funkce rektora se na přelomu století zapojil i do vysoké politiky. V letech 1901–1902 zasedal coby virilista na Českém zemském sněmu.[4]

Roku 1899 se stal kanovníkem kapituly u Všech Svatých na hradě Pražském[3] a pro zásluhy jmenován konsistorním radou. Roku 1908 mu císař František Josef I. udělil Řád železné koruny III. třídy (ten do r. 1884 zakládal nárok na udělení rytířského šlechtického titulu).[5]

Dílo

Vedle několika katechetických knížek je jinak Sýkorovo dílo soustředěno kolem Bible, přesněji řečeno Nového zákona, a vyvrcholilo jeho novým českým překladem. Sýkora překládal z latinské Vulgáty, jak bylo tehdy v katolické církvi zvykem, svůj překlad však stále konfrontoval s původním řeckým textem. Protože měl také velmi dobrý jazykový cit, vznikl tak překlad, který se v katolické církvi s drobnými úpravami používal až téměř do konce 20. století. Své přednášky z biblické hermeneutiky a úvodu do Nového zákona vydal nejprve latinsky, Úvod později také česky. Sýkora dále přispíval do Slovníku paedagogického, Ottova slovníku naučného a do Časopisu katolického duchovenstva.

Spisy

  • Katechese o svátostech (Praha, 1893)
  • Umučení Pána našeho Ježíše Krista podle čtyř sv. evangelií (1892)
  • Zlatá bible klassikův, dějiny zjevení Božího ve St. i Nov. zákoně I./II. (Vídeň 1898 a 1900, též polsky a italsky)
  • Pravost, neporušenost, věrohodnost a příslušná vážnost knih novozákonních vůbec, evangelií pak zvlášť. (Praha 1902)
  • Úvod do Písma sv. Nového zákona I./II. (Praha, 1904 a 1907)

Překlady

  • Katechese sv. Cyrilla Jerusalemského (překlad z řečtiny a výklad, Praha 1892)
  • Nový zákon (1909 a 1914), znovu vyšel 1922–1923 v Podlahově České bibli, samostatně 1926, 1933, 1946, 1970.

Odkazy

Reference

  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1851-1869 v Železnicích, sign.187-6, ukn.11116, str.2. Dostupné online
  2. ↑ Universita Karlova v Praze, inaugurace rektora. Praha: Univerzita Karlova, 1928. Dostupné online. S. 1937. Dostupné online po registraci. 
  3. ↑ a b Ottův slovník naučný, XXIV. díl. Praha: J. Otto, 1906. Dostupné online. Kapitola Sýkora Jan Ladislav, s. 477. 
  4. ↑ Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  5. ↑ Neues Wiener Tagblatt, 1. 12. 1908, s. 7.

Související články

Literatura

  • BARTOŇ, Josef: Moderní český novozákonní překlad. Nové zákony dvacátého století před Českým ekumenickým překladem, Praha: Česká biblická společnost, 2009
  • Ottův slovník naučný, sv. 24, str. 477
  • Ottův slovník naučný nové doby, sv. 11, str. 636

Externí odkazy

Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)

1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý

od 1920 (Univerzita Karlova)

1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková

Seznam rektorů Univerzity Karlovy