Josef Zubatý (indolog)

Ve světě Josef Zubatý (indolog) existuje široká škála názorů, studií a výzkumů, které nám umožňují vstoupit do vesmíru plného možností a objevů. Od svých počátků až po současnost podnítil Josef Zubatý (indolog) zájem a zvědavost odborníků i fandů. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty, které dnes dělají z Josef Zubatý (indolog) fascinující a relevantní téma. Od jeho dopadu na společnost po jeho vliv v různých oblastech každodenního života se ponoříme na fascinující cestu, abychom pochopili jeho důležitost a relevanci v moderním světě.

Josef Zubatý
Narození20. dubna 1855
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. března 1931 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povolánípedagog, překladatel, indolog, filolog, učitel, jazykovědec a hudební skladatel
Alma materUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Tématalingvistika, komparativní lingvistika, indologie, slavistika, bohemistika a hudba
OceněníČestný doktorát Masarykovy univerzity (1928)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Zubatý (20. dubna[p. 1] 1855 Praha[1] – 21. března 1931 Praha[2]) byl český indolog, překladatel indické literatury, etymolog, hudebník a později také bohemista. V letech 1919–1920 byl rektorem Univerzity Karlovy a od roku 1923 prezidentem České akademie věd a umění.

Vědecká dráha

Po maturitě na Malé Straně studoval jazykovědu na Filosofické fakultě UK a zabýval se klasickými jazyky, indologií, slavistikou a srovnávací jazykovědou. Pěstoval také hudbu, byl sbormistrem a blízkým přítelem A. Dvořáka, s nímž cestoval do Londýna a pro něhož tvořil i klavírní výtahy některých jeho skladeb. V roce 1885 se stal soukromým docentem. V roce 1891 se stal mimořádným a v roce 1896 řádným profesorem staroindické filologie a srovnávacího jazykozpytu.[3] V letech 1919 až 1920 byl rektorem Univerzity Karlovy a od roku 1923 presidentem České akademie věd a umění.

Vedle indologie se zabýval také slovanskými a baltskými jazyky. Později se věnoval rovněž českému jazyku, zejména historické mluvnici a etymologii. Soubor záznamů jeho přednášek z historické mluvnice české vyšel pod názvem České sloveso (Praha, Academia, 1980).

Již v roce 1910 byl hlavním propagátorem myšlenky vytvořit archiv nahrávek českých nářečí na gramofonových deskách. Když byla roku 1928 při České akademii věd a umění ustavena Fonografická komise v čele s prof. Josefem Chlumským, stal se jejím členem spolu s prof. Jiřím Horákem. Bylo rozhodnuto, že budou zaznamenávány veškeré zvukové projevy: hudba lidová i umělá, nářečí, projevy divadelních umělců, básníků i významných osobností veřejného života. První etapu nahrávání se podařilo uskutečnit od 19. září do 1. listopadu 1929 v Národním domě na Vinohradech. Nahrávací studio zprostředkoval Radiojournal a techniku měla na starosti firma Pathé. Bylo použito 800 záznamových kotoučů pokrytých voskem (podklad k výrobě matric), přičemž použít bylo možné 500 hotových nahrávek.[4]

Profesor Josef Zubatý zemřel roku 1931 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Dílo

  • Studie a články: výklady etymologické a lexikální. Praha: Česká akademie věd a umění, 1945. 399 s. 

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ dle matriky narozených JIL N14 • 1847-1855 se Josef Zubatý narodil 21. dubna v čp.321/I.

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Ludmily na Vinohradech, sign. VIN Z8, s. 348
  3. ↑ Ottův slovník naučný, heslo Zubatý.
  4. ↑ KRATOCHVÍL, Matěj. Lidová hudba v nahrávkách Fonografické komise České akademie věd a umění. Praha, 2010, s. 26. Dizertační práce. Školitel doc. PhDr. Lubomír Tyllner, CSc. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav etnologie. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/34696

Literatura

  • KRATOCHVÍL, Matěj. Lidová hudba v nahrávkách Fonografické komise České akademie věd a umění. Praha, 2010. 127 s., 4 příl. na 15 s. Dizertační práce. Školitel doc. PhDr. Lubomír Tyllner, CSc., oponenti doc. Mgr. Vlastislav Matoušek, Ph.D., a PhDr. Marta Ulrychová, Ph. D. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav etnologie. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/34696
  • KUDĚLKA, Milan a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760: biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. V Praze: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. Edice Slovanské knihovny. Publikace státních vědeckých knihoven. Heslo Zubatý Josef, s. 527 a násl.
  • Ottův slovník naučný, heslo Zubatý. Sv. 27, s. 697.

Externí odkazy

Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)

1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý

od 1920 (Univerzita Karlova)

1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková

Seznam rektorů Univerzity Karlovy