Vilém Weiss

V dnešním článku se ponoříme do fascinujícího světa Vilém Weiss. Toto téma je velmi zajímavé pro široké spektrum čtenářů, protože zahrnuje aspekty od historie až po současné implikace ve společnosti. V souladu s tím prozkoumáme různé aspekty Vilém Weiss, analyzujeme jeho vývoj v čase, jeho relevanci dnes a možné budoucí projekce. Vilém Weiss je bezpochyby fascinující téma, které vzbuzuje zvědavost každého, bez ohledu na jeho věk nebo vzdělání. Připravte se tedy na cestu objevování a poznávání Vilém Weiss.

Vilém Weiss
Profesor Vilém Weiss (1891)
Profesor Vilém Weiss (1891)
Narození7. dubna 1835
Milhostice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. července 1891 (ve věku 56 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov[1]
Povolánílékař, pedagog a chirurg
Funkcerektor Univerzity Karlovy (1887–1888)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém Weiss, někdy uváděný jako Wilhelm Weiss (7. dubna 1835 Milhostice[2] – 2. července 1891 Praha[1] ), byl český chirurg, pedagog a autor odborných textů, jeden z nejznámějších lékařů své doby.

Život

Po absolvování gymnázia v Jindřichově Hradci studoval na pražské lékařské fakultě, kde se zaměřil na chirurgii v oboru urologie (“nemoci močoplemenidlné”). Jeho učitelem byl František Piťha. V roce 1859 získal titul doktora medicíny a následujícího roku nastoupil jako sekundář do všeobecné nemocnice. Brzy se zapojil do vědecké, publikační a pedagogické činnosti. Byl členem Spolku českých lékařů od jeho založení roku 1862 a přispíval do Časopisu českých lékařů (v letech 1870 – 78 působil jako redaktor, přičemž rozšířil okruh přispěvatelů a zvýšil odbornou úroveň, čímž se časopis vyrovnal podobným periodikům v jiných zemích). Během vědecké cesty roku 1863 se seznámil s léčebnými postupy ve Francii, Anglii a Německu. Velký dojem na něj udělala francouzská chirurgie, kterou od té doby považoval za vzor. Jedním z vynálezů, které po návratu pomáhal rozšířit v Čechách, byl sádrový obvaz pro léčení zlomenin. Také publikoval a podílel se na vytvoření českého lékařského názvosloví. Roku 1866 se stal asistentem stolice (katedry) chirurgické u prof. Blažiny. V roce 1872 byl jmenován docentem, 1876 mimořádným a 1882 řádným profesorem medicíny s českým vyučovacím jazykem. Když se roku 1883 rozdělila pražská univerzita na českou a německou část, stal se Weiss prvním děkanem české lékařské fakulty. Roku 1887[3] byl jmenován rektorem české univerzity.

K jeho zásluhám patří, kromě tisíců vyléčených pacientů a stovek žáků – lékařů, především zvýšení úrovně pražské lékařské fakulty a české odborné literatury.[4][5] Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Viléma Weisse farnost Střezimíř
  3. ↑ Weiss, W.: O novějším převratu chirurgie a jeho účincích / přednesl při slavnostním uvedení v úřad rektorský dne 21. listopadu 1887 Vilém Weiss v katalogu NKP. Srov. též Seznam rektorů Univerzity Karlovy. Článek ve Světozoru nesprávně uvádí rok 1885.
  4. ↑ Professor dr. Vilém Weiss. Zlatá Praha. 3. 1884, roč. 1, čís. 10, s. 123. Dostupné online. 
  5. ↑ Prof. Dr. Vilém Weiss. Světozor. 7. 1891, roč. 25, čís. 34, s. 406–407. Dostupné online. 

Externí odkazy

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)

1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý

od 1920 (Univerzita Karlova)

1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková

Seznam rektorů Univerzity Karlovy