V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Zdenko von Forster zu Philippsberg, tématu, které v průběhu času zaujalo zvědavost a zájem mnoha lidí. Od svého dopadu na moderní společnost až po svůj význam v historii, Zdenko von Forster zu Philippsberg hrál zásadní roli v různých aspektech našich životů. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy se ponoříme do nuancí a dimenzí Zdenko von Forster zu Philippsberg a odhalíme jeho důležitost a vliv v různých oblastech. Podobně prozkoumáme různé perspektivy, které existují kolem Zdenko von Forster zu Philippsberg, což umožní širší a úplnější pochopení tohoto velmi relevantního tématu.
Zdenko von Forster zu Philippsberg | |
---|---|
Ministr železnic Předlitavska | |
Ve funkci: 15. listopadu 1908 – 10. února 1909 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Julius Derschatta von Standhalt |
Nástupce | Ludwig Wrba |
Ve funkci: 3. listopadu 1911 – 21. října 1916 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Victor von Röll |
Nástupce | Ernst Schaible |
Ve funkci: 20. prosince 1916 – 22. června 1917 | |
Panovník | František Josef I., Karel I. |
Předchůdce | Ernst Schaible |
Nástupce | Karl von Banhans |
Narození | 9. června 1860 Praha ![]() |
Úmrtí | 15. ledna 1922 (ve věku 61 let) Vídeň ![]() |
Místo pohřbení | Grinzinger Friedhof |
Rodiče | Emanuel Forster |
Alma mater | Právnická fakulta Německé univerzity v Praze Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
Profese | politik |
Ocenění | Řád Františka Josefa |
Commons | Zdenko von Forster zu Philippsberg |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Zdenko von Forster zu Philippsberg, též Zdenko von Forster nebo Emanuel Forster (6. června 1860 Praha – 15. ledna 1922 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský šlechtic, státní úředník a politik, v letech 1908–1909, opětovně 1911–1916 a 1916–1917 ministr železnic.
Jeho otcem byl Emanuel Forster, notář, šlechtic a politik.[1][2]
Patřilo mu panství a zámek v obci Kojšice v Čechách.[3] Vystudoval práva a roku 1881 nastoupil jako poštovní úředník. Od roku 1896 pracoval na nově zřízeném ministerstvu železnic.[4]
Vrchol jeho politické kariéry nastal, když se za vlády Richarda Bienertha stal ministrem železnic coby pověřený provizorní správce rezortu. Funkci zastával v období 15. listopadu 1908 – 10. února 1909. Do kabinetu se vrátil za vlády Karla Stürgkha, kdy byl od 3. listopadu 1911 do 21. října 1916 opět ministrem železnic. Po několikaměsíční přestávce se pak znovu stal ministrem železnic ve vládě Heinricha Clam-Martinice a funkci zastával od 20. prosince 1916 do 22. června 1917.[5] Jako ministr se zasloužil o výstavbu objízdných železničních tratí ve vídeňském železničním uzlu a provedl další administrativní změny v řízení drah.[4]