V dnešním světě se Robert von Holzknecht stalo tématem velkého významu a zájmu široké veřejnosti. Od svého vlivu na společnost až po vliv na osobní úrovni, Robert von Holzknecht vyvolal nekonečné debaty a výzkumy, které se snaží pochopit jeho skutečný význam a rozsah. S pokrokem technologie a globalizace nabyla Robert von Holzknecht ještě větší relevance a vyvolala debaty a úvahy v různých oblastech, jako je politika, ekonomika, kultura a životní prostředí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Robert von Holzknecht, analyzujeme jeho význam dnes a jeho budoucí projekci.
Robert von Holzknecht | |
---|---|
Ministr spravedlnosti Předlitavska | |
Ve funkci: 15. listopadu 1908 – 10. února 1909 | |
Panovník | František Josef I. |
Předseda vlády | Richard von Bienerth |
Předchůdce | Franz Klein |
Nástupce | Viktor von Hochenburger |
Narození | 2. dubna 1838 Tišnov ![]() |
Úmrtí | 12. července 1918 (ve věku 80 let) Vídeň ![]() |
Alma mater | Univerzita Št. Hradec |
Profese | státní úředník |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Robert von Holzknecht, též Robert Holzknecht von Hort (2. dubna 1838 Tišnov – 12. července 1918 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v letech 1908–1909 ministr spravedlnosti.
Studoval právo na Univerzitě ve Štýrském Hradci. V roce 1866 získal titul doktora práv. Od roku 1868 působil na zemském soudu ve Vídni. Od roku 1874 byl soudním adjunktem. V roce 1879 přešel na ministerstvo spravedlnosti, kde se roku 1881 stal ministerským tajemníkem. Dočasně byl zproštěn služebních povinností na ministerstvu a působil jako vychovatel prince v Portugalsku. V roce 1893 se vrátil na ministerstvo a dále v něm postupoval do vysokých úřednických pozic. V roce 1906 se stal sekčním šéfem ministerstva.[1]
Vrchol jeho politické kariéry nastal, když se za vlády Richarda Bienertha stal ministrem spravedlnosti coby pověřený provizorní správce rezortu. Funkci zastával v období 15. listopadu 1908 – 10. února 1909.[2][3]