V moderním světě přebírá Karl von Banhans zásadní roli v naší společnosti! Ať už svým vlivem na kulturu, umění, politiku nebo technologie, Karl von Banhans zanechal nesmazatelnou stopu v historii lidstva. Od starověku až po digitální věk byl Karl von Banhans předmětem studia, obdivu a sporů. V tomto článku prozkoumáme dopad Karl von Banhans na různé aspekty každodenního života, analyzujeme jeho vliv v minulosti, jeho význam v současnosti a jeho možné dopady v budoucnosti. Začneme zkoumáním historického významu Karl von Banhans a poté se ponoříme do jeho důležitosti dnes a promítneme jeho možný vývoj v nadcházejících letech. Připravte se na objevování nekonečného vesmíru možností kolem Karl von Banhans!
Karl von Banhans | |
---|---|
Ministr železnic Předlitavska | |
Ve funkci: 23. června 1917 – 11. listopadu 1918 | |
Panovník | Karel I. |
Předchůdce | Zdenko von Forster |
Nástupce | zánik monarchie |
Narození | 12. června 1861 Kloster ![]() |
Úmrtí | 15. června 1942 (ve věku 81 let) Vídeň ![]() |
Rodiče | Anton von Banhans |
Příbuzní | Julius Léon von Wernburg (tchán)[1] |
Sídlo | Praha III (od 1861) |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
Profese | státní úředník |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Karl von Banhans (12. června 1861 Klášter – 15. června 1942 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v letech 1917–1918 poslední ministr železnic Předlitavska.
Jeho otcem byl předlitavský ministr obchodu Anton von Banhans. Karl von Banhans vystudoval práva na Vídeňské univerzitě a od roku 1884 nastoupil do státních služeb jako úředník státních drah. Od roku 1886 pracoval v odboru železniční dopravy na ministerstvu obchodu, později na nově zřízeném ministerstvu železnic. Roku 1906 se stal sekčním šéfem a ředitele právě zestátněné Severní dráhy císaře Ferdinanda. Provedl zde rychle organizační začlenění této tratě do systému státních drah.[2]
Za vlády Ernsta Seidlera se stal ministrem železnic. Post si udržel i v následující vládě Maxe Hussarka a vládě Heinricha Lammasche. Funkci zastával od 23. června 1917 do zániku monarchie 11. listopadu 1918.[3] Ve funkci musel řešit udržení železničního provozu i v těžké situaci posledních měsíců války.[2]
V roce 1923 se stal viceprezidentem Rakouských spolkových drah a roku 1930 prezidentem správní komise tohoto podniku.[2]
Ve Vídni se 16. února 1889 oženil s Eugenií Léon von Wernburg (1867–1942), která zahynula v létě 1942 v Terezínském ghettu.[4][5]