Ivan Žolger je téma, které v posledních letech upoutalo pozornost mnoha lidí. Od svého vzniku vyvolal rozsáhlou diskusi a byl předmětem mnoha studií a výzkumů. Jeho dopad na společnost a každodenní život je nepopiratelný a jeho význam sahá do různých odvětví a aspektů. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Ivan Žolger, analyzujeme jeho důležitost, jeho důsledky a jeho vliv v dnešním světě. Od jeho historie až po jeho možný budoucí vývoj se vydáme na cestu, abychom objevili více o Ivan Žolger a jeho roli v naší realitě.
Prof. dr. Ivan Žolger | |
---|---|
![]() | |
Ministr bez portfeje Předlitavska | |
Ve funkci: 30. srpna 1917 – 6. května 1918 | |
Panovník | Karel I. |
Předseda vlády | Ernst Seidler |
Narození | 22. října 1867 Devina ![]() |
Úmrtí | 16. května 1925 (ve věku 57 let) Laßnitzhöhe ![]() |
Alma mater | Univerzita Štýrský Hradec |
Profese | právník a diplomat |
Commons | Ivan Žolger |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ivan Žolger uváděn též jako Ivan von Žolger (22. října 1867 Devina – 16. května 1925 Laßnitzhöhe), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník, právník a politik slovinského původu, v letech 1917–1918 ministr bez portfeje Předlitavska.
Vychodil základní školu v Slovenske Bistrici, pak gymnázium v Mariboru a v letech 1889–1894 studoval právo na univerzitě ve Štýrském Hradci a v Paříži. V roce 1895 získal titul doktora práv. Nastoupil jako státní úředník k politické správě, nejprve na okresní hejtmanství v Ptuji. Od roku 1898 pracoval přímo na ministerstvu. Zde postupně získal vysoké úřednické posty a roku 1915 se stal sekčním šéfem.[1]
Za vlády Ernsta Seidlera se stal ministrem bez portfeje Předlitavska. Funkci zastával v období 30. srpna 1917.[2] – 6. května 1918.[3] V českých pramenech uváděno, že ministrem byl od 24. července 1917 do 26. května 1918.[4] Byl prvním Slovincem ve vládách Předlitavska. Jeho úkolem bylo připravit obrysy státoprávní reformy monarchie včetně federativního uspořádání. Na funkci ministra ovšem v květnu 1918 rezignoval pro neschopnost překonat tlak německého obyvatelstva monarchie a taky pro konflikty s předsedou vlády Seidlerem.[1]
Po roce 1918 se angažoval jako diplomat v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Anton Korošec ho vybral jako člena delegace tohoto nového jihoslovanského státu na mírovou konferenci do Paříže, kde měl reprezentovat zájmy Slovinců.[1] Působil též na právnické fakultě Lublaňské univerzity, kde se věnoval zejména mezinárodnímu právu.[5]