Max Hussarek von Heinlein

Max Hussarek von Heinlein
Max Hussarek von Heinlein (1918)
Předseda vlády Předlitavska
Ve funkci: 25. července 1918 – 25. října 1918
Panovník	Karel I.
Předchůdce	Ernst Seidler von Feuchtenegg
Nástupce	Heinrich Lammasch
Narození	3. května 1865 Bratislava
Úmrtí	6. března 1935 (ve věku 69 let) Vídeň
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	politik, pedagog, vysokoškolský učitel a právník
Náboženství	katolicismus
Ocenění	honorary doctorate of the University of Natural Resources and Life Sciences, Vienna (1913)
Commons	Max Hussarek von Heinlein
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maximilian Hussarek svobodný pán von Heinlein (8. května 1865 v Prešpurku – 6. března 1935 ve Vídni) byl rakouský politik a předposlední předseda vlády předlitavské části Rakousko-Uherska (vláda Maxe Hussarka).

V letech 1883–1889 vystudoval na Vídeňské univerzitě církevní právo, které následně vyučoval na Tereziánské akademii. Zároveň byl vychovatelem prince Abbase Hilmiho, budoucího egyptského chediva. Od roku 1892 pracoval na ministerstvu kultu a školství, od roku 1895 byl profesorem církevního práva na Vídeňské univerzitě a jeho přednášky stály u počátku Vídeňské školy církevního práva. Mezi lety 1911 a 1917 byl za křesťanské sociály ministrem školství a kultu ve třech vládách. Mezi jeho priority patřilo uznání profesorů evangelické teologické fakulty za univerzitní profesory, reforma právních studií a státovědy a uznání islámu jako náboženské společnosti v Rakousku-Uhersku.

Dne 25. července 1918 byl jmenován předsedou vlády Předlitavska (vláda Maxe Hussarka). Uvědomoval si, že bude nutné alespoň částečně akceptovat takzvaných Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona. Neměl obavy z referenda v jižním Tyrolsku, kde předpokládal zachování současné situace, ale obával se situace v českých zemích. Uplatnění všech Wilsonových bodů by ale znamenalo úplnou ztrátu Haliče. Pomocí významných ústupků Polákům a Jihoslovanům se snažil pacifikovat odpor Čechů proti svým reformním návrhům. 1. října předstoupil před Říšskou radu se státní reformou, která v sobě měla obsahovat Wilsonovy požadavky na národní sebeurčení. Návrh však nebyl založen na klasické politicko-územní autonomii či federalizaci státu, ale zaváděl autonomii v současných korunních zemích v druhé instanci, což mělo řešit zejména situaci v Čechách. V následných jednáních se stalo cílem Hussarkových snah v dohodě s císařem dosáhnout rozdělení Předlitavska na čtyři království - české, ilyrské, haličské a Vnitřní Rakousy. Situace však byla neřešitelná - Češi odmítali rozdělení Čech, na kterém Němci trvali. Především však byly Hussarkovy snahy o sjednocení Jihoslovanů formulované v císařském manifestu z 16. října odmítnuty uherskou stranou, což 27. října 1918 vyústilo v jeho demisi.

Po skončení první světové války se vrátil jako řádný profesor církevního práva na univerzitu, byl také funkcionářem rakouského Červeného kříže.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Hussarek von Heinlein na německé Wikipedii.

• ŽUPANIČ, Jan. Max von Hussarek, Prozess in Marmaros-Szigeth und die Auflösung von Österreich-Ungarn. Prague Papers on the History of International Relations. 2002, roč. 6, s. 91–108. Dostupné online . ISBN 80-7308-042-7. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Hussarek von Heinlein na Wikimedia Commons
• Autor Max Hussarek von Heinlein ve Wikizdrojích
• Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (německy)
• Ottův slovník naučný nové doby
• Neue deutsche Biographie^{[nedostupný zdroj]} (německy)
• Seznam členů Hussarekovy vlády^{[nedostupný zdroj]}

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Ministerští předsedové Předlitavska
Friedrich Ferdinand von Beust (1867) • Karel Vilém z Auerspergu (1867–1868) • Eduard Taaffe (1868–1870) • Ignaz von Plener (1870) • Leopold Hasner von Artha (1870) • Alfred Potocki (1870–1871) • Karl Sigmund von Hohenwart (1871) • Ludwig von Holzgethan (1871) • Adolf z Auerspergu (1871–1879) • Karl von Stremayr (1879) • Eduard Taaffe (1879–1893) • Alfred August z Windischgrätze (1893–1895) • Erich von Kielmansegg (1895) • Kazimír Felix Badeni (1895–1897) • Paul Gautsch (1897–1898) • František Antonín III. z Thun-Hohensteinu (1898–1899) • Manfred z Clary-Aldringenu (1899) • Heinrich von Wittek (1899–1900) • Ernest von Koerber (1900–1904) • Paul Gautsch (1904–1906) • Konrád z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (1906) • Max Wladimir von Beck (1906–1908) • Richard von Bienerth-Schmerling (1908–1911) • Paul Gautsch (1911) • Karl von Stürgkh (1911–1916) • Ernest von Koerber (1916) • Jindřich z Clam-Martinic (1916–1917) • Ernst Seidler von Feuchtenegg (1917–1918) • Max Hussarek von Heinlein (1918) • Heinrich Lammasch (1918)