Karel I. z Valois

V dnešním světě je Karel I. z Valois velmi aktuální téma a nadále vyvolává neustálou debatu mezi odborníky a lidmi, kteří se o toto téma zajímají. Karel I. z Valois již mnoho let přitahuje pozornost společnosti obecně, ať už kvůli svému dopadu na každodenní život, jeho významu v historii nebo jeho významu v současném prostředí. V průběhu let byl Karel I. z Valois předmětem mnoha studií a analýz, které přinesly překvapivé výsledky a neočekávané závěry. V tomto článku důkladně prozkoumáme téma Karel I. z Valois a prozkoumáme jeho vliv na různé aspekty dnešní společnosti.

Karel I. z Valois
Hrabě z Valois, Alençonu, Maine, Anjou, Chartres a Perche
Portrét
Náhrobek Karla z Valois
Narození12. března 1270
Vincennes
Úmrtí16. prosince 1325
PohřbenJakobínský klášter v Paříži
ManželkyMarkéta z Anjou
Kateřina z Courtenay
Mahaut ze Châtillonu
PotomciIsabela
Filip VI. Francouzský
Johana z Valois
Markéta z Valois
Karel II. z Alençonu
Kateřina
Jan
Kateřina z Valois
Johana z Valois
Isabela
Marie z Valois
Isabela z Valois
Blanka z Valois
Ludvík
DynastieKapetovci
OtecFilip III. Francouzský
MatkaIsabela Aragonská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel z Valois (francouzsky Charles de Valois, 12. března 1270, Vincennes16. prosince 1325) byl čtvrtý syn francouzského krále Filipa III. Smělého a jeho první manželky Isabely Aragonské, bratr Filipa IV. Sličného. Dante Alighieri jej ve své Božské komedii umístil do Očistce.[1]

Život

Karel z Valois na audienci u papeže Bonifáce VIII. (Villaniho Nuova Cronica)

Byl to člověk průměrně inteligentní, ale nadprůměrně ctižádostivý a chamtivý. Jako mladší syn bez zděděných knížectví sbíral tituly. Syn, bratr, švagr, zeť králů a královen (Francie, Navarry, Anglie a Neapolského království) a po své smrti i otec francouzského krále a tchán budoucího císaře Svaté říše římské.

Jeho celoživotním cílem bylo získat královskou korunu, ale nikdy se mu to nezdařilo. Roku 1284 jej papež jako syna Isabely Aragonské uznal za krále Aragonska, vazala Svatéto Stolce a hlavně protikrále Petrovi III., který byl od sicilského povstání (1282) považován za nepřítele Říma. Aby podpořil svůj nárok na Sicilské království, oženil se s dcerou neapolského krále Markétou z Anjou. Karel doufal, že aragonská křížová výprava (12841285), kterou podnikl jeho otec, mu umožní získat vytoužené aragonské království. Roku 1285 se nechal korunovat kardinálským kloboukem, což mu vyneslo posměšnou přezdívku „král klobouku“. Otec při návratu z válečné výpravy zemřel u Perpignanu.[pozn. 1] Karel se později musel titulu vzdát.

Prokázal se jako schopný vojevůdce a úspěšně vedl tažení ve Vlámsku (1297). Roku 1301 se oženil s Kateřinou z Courtenay, titulární císařovnou konstantinopolskou, vnučkou a dědičkou posledního latinského císaře, Balduina II. S tajným souhlasem papeže se zúčastnil tažení Karla II. Neapolského o dobytí Sicílie. Byl jmenován papežským vikářem v Itálii a ztratil se v propletenci italské politiky. Zkompromitoval se masakrem ve Florencii a finančním vydíráním, dobyl Sicílii, kde si upevnil svou pověst rabijáta a vrátil se – jako člověk s pošramocenou pověstí na přelomu let 1301/1302 zpět do Francie.

Po zavraždění římského krále Albrechta (1308) se za bratrovy podpory pokoušel o kandidaturu na uprázdněný římský trůn, ale neuspěl.[2] Zvolen byl lucemburský hrabě Jindřich VII.[pozn. 2]

Předčasná smrt Ludvíka X. roku 1316 v něm vzbudila naději, že se jako francouzský regent vyšvihne k moci. Vládu však převzal synovec Filip. Další král Karel IV. jej roku 1324 pověřil vedením vojska do anglické Akvitánie.

Král pak francouzský, rozhořčen pro vypuzení své sestry i svého synovce, žádal mého tchána Karla, svého strýce, aby pomstil tak velikou pohanu, která se stala jejich rodu. Ten sebrav vojsko vtrhl do Akvitánie a takřka celou ji dobyl s výjimkou Bordeaux a několika pevných míst či hradů...
— Karel IV.[3]

Zemřel v prosinci 1325 a byl pochován v pařížském kostele jakobínů. V současnosti je jeho náhrobek v Saint-Denis.

Genealogie

 
 
 
 
 
Filip II. Francouzský
 
 
Ludvík VIII. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Henegavská
 
 
Ludvík IX. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Alfons VIII. Kastilský
 
 
Blanka Kastilská
 
 
 
 
 
 
Eleonora Anglická
 
 
Filip III. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Alfons II. Provensálský
 
 
Ramon Berenguer IV. Provensálský
 
 
 
 
 
 
Garsenda ze Sabranu
 
 
Markéta Provensálská
 
 
 
 
 
 
Tomáš I. Savojský
 
 
Beatrix Savojská
 
 
 
 
 
 
Markéta ze Ženevy
 
Karel I. z Valois
 
 
 
 
 
Alfons II. Aragonský
 
 
Petr II. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Sancha Kastilská
 
 
Jakub I. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Vilém VIII. z Montpellieru
 
 
Marie z Montpellieru
 
 
 
 
 
 
Eudokia Komnénovna
 
 
Isabela Aragonská
 
 
 
 
 
 
Béla III. Uherský
 
 
Ondřej II. Uherský
 
 
 
 
 
 
Anežka ze Châtillonu
 
 
Jolanda Uherská
 
 
 
 
 
 
Petr II. z Courtenay
 
 
Jolanda z Courtenay
 
 
 
 
 
 
Jolanda Flanderská
 

Odkazy

Poznámky

  1. Při obléhání města Girona se v teplém počasí začala rychle šířit epidemie úplavice či tyfu.
  2. Jeho poslední dcera Blanka z Valois si vzala Jindřichova vnuka, budoucího českého krále Karla IV.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karol z Valois na slovenské Wikipedii.

  1. DANTE, Alighieri. Božská komedie. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1762-8. S. 276. 
  2. SPĚVÁČEK, Jiří. Jan Lucemburský a jeho doba 1296–1346. Praha: Svoboda, 1994. ISBN 80-205-0291-2. 
  3. Vlastní životopis. Praha: Odeon, 1979. S. 29. 

Externí odkazy

Titulární Latinský císař
Předchůdce:
Kateřina I.
13011307
Karel I. z Valois
Nástupce:
Kateřina II.
Hrabě z Maine
Předchůdce:
Karel II.
12901314
Karel I. z Valois
Nástupce:
Filip
Hrabě z Anjou
Předchůdce:
Karel II.
12901325
Karel I. z Valois
Nástupce:
Filip
Hrabě z Valois
Předchůdce:
Jan Tristan
12841325
Karel I. z Valois
Nástupce:
Filip
Hrabě z Alençonu
Předchůdce:
Petr
12911325
Karel I. z Valois
Nástupce:
Karel II.
Hrabě ze Chartres
Předchůdce:
Johana
12931325
Karel I. z Valois
Nástupce:
Jan II.