Jakub I. Aragonský

Jakub I. Aragonský je téma, které během historie přitahovalo pozornost lidí všech věkových kategorií a kultur. Od starověku až do současnosti byl Jakub I. Aragonský předmětem studia, debat a obdivu. Význam Jakub I. Aragonský v současné společnosti je nepopiratelný, protože ovlivnil různé aspekty každodenního života, od ekonomiky po populární kulturu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy Jakub I. Aragonský a analyzujeme jeho důležitost a vliv v našem dnešním světě.

Jakub I. Aragonský
král aragonský, mallorský a valencijský,
hrabě barcelonský, pán z Montpellieru
Portrét
Jakub I.
Doba vlády12131276
Narození2. února 1208
Montpellier
Úmrtí27. července 1276 (ve věku 68 let)
Alzira
PohřbenKlášter Poblet
PředchůdcePetr II.
NástupcePetr III.
ManželkyEleonora Kastilská
Jolanda Uherská
Teresa Gil de Vidaure
PotomciAlfons Aragonský
Violanta Aragonská
Konstancie Aragonská
Petr III. Aragonský
Jakub II. Mallorský
Ferdinand
Sancha
Marie
Isabela Aragonská
Sancho Aragonský
DynastieBarcelonská dynastie
OtecPetr II. Aragonský
MatkaMarie z Montpellieru
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakub I. Dobyvatel (španělsky Jaime I. el Conquistador, katalánsky Jaume I. el Conqueridor, 2. února 1208 Montpellier27. července 1276 (Alcire) Valencie) byl od roku 1213 aragonský král z dynastie barcelonské, od roku 1229 králem Mallorky a od roku 1238 králem Valencie.

Život

Jakub I. Aragonský

Byl jediným synem a dědicem krále Petra II. a Marie, dcery Viléma VIII. z Montpellieru. Roku 1211 jej otec v souvislosti s plánovanými zásnubami a snahou utišit ožehavou politickou situaci v Akvitánii předal do výchovy vůdce křižácké výpravy Šimona z Montfortu. O dva roky později se oba muži střetli v bitvě u Muretu, kde král Petr zemřel a pětiletý následník zůstal nadále u Montforta. Na základě žádosti Sancha, strýce zesnulého krále, byl chlapec roku 1214 vrácen do Aragonie a předán na výchovu templářskému řádu. Sancho byl stanoven regentem království, ve funkci zůstal do roku 1218.

Jakub se roku 1221 oženil s kastilskou princeznou Eleonorou a roku 1229 byl sňatek po narození syna Alfonse anulován údajně z důvodu blízkého příbuzenství manželů. Syn Alfons byl uznán legitimním, ale následníkem trůnu se pro jeho brzký skon stal syn z Jakubova nového manželství s Jolandou Uherskou.

Roku 1244 dobyl král muslimskou Játivu u Valencie a získal tak pod kontrolu výrobnu papíru. Místo pergamenu se začal používat papír. Jakub I. je autorem svého vlastního životopisu pod názvem Kniha o hrdinských činech (Llibre dels Feyts). Pohřben je v cisterciáckém klášteře v Pobletu. Jeho náhrobek byl roku 1835 zničen společně s ostatními a ve 20. století byl rekonstruován Fredericem Marèsem.

Vývod z předků

Externí odkazy

Předchůdce:
Petr II.
Znak z doby nástupu Aragonský král
12131276
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Petr III.
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupu Mallorský král
12311276
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jakub II.
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupu Valencijský král
12381276
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Petr I.
Předchůdce:
Petr II.
Znak z doby nástupu Barcelonský hrabě
12761285
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Petr III.
Předchůdce:
Petr II.
Znak z doby nástupu pán z Montpellier
12131276
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jakub II.