Jakub I. Aragonský je téma, které během historie přitahovalo pozornost lidí všech věkových kategorií a kultur. Od starověku až do současnosti byl Jakub I. Aragonský předmětem studia, debat a obdivu. Význam Jakub I. Aragonský v současné společnosti je nepopiratelný, protože ovlivnil různé aspekty každodenního života, od ekonomiky po populární kulturu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy Jakub I. Aragonský a analyzujeme jeho důležitost a vliv v našem dnešním světě.
Jakub I. Aragonský | |
---|---|
král aragonský, mallorský a valencijský, hrabě barcelonský, pán z Montpellieru | |
Jakub I. | |
Doba vlády | 1213–1276 |
Narození | 2. února 1208 Montpellier |
Úmrtí | 27. července 1276 (ve věku 68 let) Alzira |
Pohřben | Klášter Poblet |
Předchůdce | Petr II. |
Nástupce | Petr III. |
Manželky | Eleonora Kastilská Jolanda Uherská Teresa Gil de Vidaure |
Potomci | Alfons Aragonský Violanta Aragonská Konstancie Aragonská Petr III. Aragonský Jakub II. Mallorský Ferdinand Sancha Marie Isabela Aragonská Sancho Aragonský |
Dynastie | Barcelonská dynastie |
Otec | Petr II. Aragonský |
Matka | Marie z Montpellieru |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jakub I. Dobyvatel (španělsky Jaime I. el Conquistador, katalánsky Jaume I. el Conqueridor, 2. února 1208 Montpellier – 27. července 1276 (Alcire) Valencie) byl od roku 1213 aragonský král z dynastie barcelonské, od roku 1229 králem Mallorky a od roku 1238 králem Valencie.
Byl jediným synem a dědicem krále Petra II. a Marie, dcery Viléma VIII. z Montpellieru. Roku 1211 jej otec v souvislosti s plánovanými zásnubami a snahou utišit ožehavou politickou situaci v Akvitánii předal do výchovy vůdce křižácké výpravy Šimona z Montfortu. O dva roky později se oba muži střetli v bitvě u Muretu, kde král Petr zemřel a pětiletý následník zůstal nadále u Montforta. Na základě žádosti Sancha, strýce zesnulého krále, byl chlapec roku 1214 vrácen do Aragonie a předán na výchovu templářskému řádu. Sancho byl stanoven regentem království, ve funkci zůstal do roku 1218.
Jakub se roku 1221 oženil s kastilskou princeznou Eleonorou a roku 1229 byl sňatek po narození syna Alfonse anulován údajně z důvodu blízkého příbuzenství manželů. Syn Alfons byl uznán legitimním, ale následníkem trůnu se pro jeho brzký skon stal syn z Jakubova nového manželství s Jolandou Uherskou.
Roku 1244 dobyl král muslimskou Játivu u Valencie a získal tak pod kontrolu výrobnu papíru. Místo pergamenu se začal používat papír. Jakub I. je autorem svého vlastního životopisu pod názvem Kniha o hrdinských činech (Llibre dels Feyts). Pohřben je v cisterciáckém klášteře v Pobletu. Jeho náhrobek byl roku 1835 zničen společně s ostatními a ve 20. století byl rekonstruován Fredericem Marèsem.
Předchůdce: - |
Mallorský král 1231–1276 |
Nástupce: Jakub II. |
Předchůdce: - |
Valencijský král 1238–1276 |
Nástupce: Petr I. |
Předchůdce: Petr II. |
Barcelonský hrabě 1276–1285 |
Nástupce: Petr III. |
Předchůdce: Petr II. |
pán z Montpellier 1213–1276 |
Nástupce: Jakub II. |