Dnes zůstává Isabela Kastilská tématem velkého významu a zájmu mnoha lidí po celém světě. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho důležitosti v historii, jeho vlivu na kulturu nebo jeho aktuálnosti dnes, Isabela Kastilská je i nadále předmětem analýzy, debat a úvah. V průběhu let byl Isabela Kastilská rozsáhle zkoumán a psán, nabízí různé pohledy a přístupy, které umožňují lepší pochopení jeho významu a rozsahu. V tomto článku prozkoumáme některé z nejdůležitějších aspektů Isabela Kastilská a zamyslíme se nad jeho důležitostí v našem každodenním životě.
Isabela I. Kastilská | |
---|---|
královna Kastilie a Leónu | |
![]() | |
Doba vlády | 11. prosinec 1474 – 26. listopad 1504 |
Korunovace | 13. prosinec 1474 |
Narození | 22. dubna 1451 Madrigal de las Altas Torres |
Úmrtí | 26. listopadu 1504 (ve věku 53 let) Medina del Campo |
Pohřbena | Královská kaple v Granadě |
Předchůdce | Jindřich IV. |
Nástupce | Jana I. |
Manžel | Ferdinand II. Aragonský |
Potomci | Isabela Jan Jana Marie Kateřina |
Rod | Trastámarové |
Otec | Jan II. Kastilský |
Matka | Isabela Portugalská |
Příbuzní | Kateřina, kněžna asturská, Leonor Kastilská, Jindřich IV. Kastilský, Alfons a Marie Kastilská (sourozenci) Filip I. Kastilský (zeť) Jindřich VIII. Tudor (zeť) Marie I. Tudorovna (vnuk) Karel V. Habsburský (vnuk) Ferdinand I. Habsburský (vnuk) Filip II. Španělský (pravnuk) Isabela Habsburská (vnuk) Filip III. Španělský (prapravnuk) |
Podpis | ![]() |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Isabela I. (španělsky: Isabel I; 22. dubna 1451, Madrigal de las Altas Torres – 26. listopadu 1504, Medina del Campo), také Isabela I. Katolická (španělsky: Isabel la Católica), byla kastilská a leónská královna od roku 1474 do své smrti v roce 1504. Od roku 1479 do své smrti byla také aragonskou královnou jako manželka krále Ferdinanda II. Isabela a Ferdinand, vládnoucí společně nad dynasticky sjednoceným Španělskem, jsou známí jako Katolická Veličenstva.[1]
Po boji o trůn Isabela reorganizovala vládní systém a snížila kriminalitu a státní dluh, který po sobě zanechal její nevlastní bratr král Jindřich IV. Její sňatek s Ferdinandem v roce 1469 vytvořil základ faktického sjednocení Španělska. Reformy její i ty, které provedla se svým manželem, měly vliv, který daleko přesahoval hranice jejich spojených království.[2]
Isabela I. Kastilská a Ferdinand II. Aragonský jsou známí tím, že jako první panovníci byli označováni jako „španělská královna“ a „španělský král“. Dokončili Reconquistu, vydali dekret z Alhambry, který nařídil masové vyhnání Židů ze Španělska, založili španělskou inkvizici, financovali plavbu Kryštofa Kolumba do Nového světa v roce 1492 a založili Španělské impérium, čímž se Španělsko stalo hlavní mocností v Evropě i ve světě. Vytvořili základ pro španělský zlatý věk.
Isabele a jejímu manželovi španělský papež Alexandr VI. udělil titul „Katolické Veličenstvo“. V roce 1974 jí byl v rámci katolické církve udělen titul Služebnice Boží.
Narodila se jako dcera královského páru Jana II. Kastilského a Isabely Portugalské. V době jejího narození byla po svém starším nevlastním bratrovi Jindřichovi druhá v linii následnictví trůnu. Jindřichovi bylo v té době 26 let a byl ženatý, ale bezdětný. Isabelin mladší bratr Alfons se narodil o dva roky později, 17. listopadu 1453, čímž se posunula na třetí místo v linii následnictví. Když byla ještě velice malá, zemřel jí otec a na trůn nastoupil její nevlastní bratr Jindřich. Jindřich královnu-vdovu i s dětmi okamžitě deportoval do vyhnanství. Isabela se po čase znovu na dvůr vrátila a dokonce měla na tehdejšího vladaře patrný vliv. Podařilo se jí Jindřicha přesvědčit, aby ji jmenoval svou následnicí. Později si také chtěla vybrat ženicha. I když Jindřich odmítal, Isabela si zvolila o rok mladšího Ferdinanda, budoucího vladaře Aragonska, kterého si ve svých osmnácti letech opravdu vzala. Narodilo se jim pět dětí, mj. Kateřina Aragonská, která se stala první manželkou anglického krále Jindřicha VIII. Jediný jejich syn Jan však zemřel ve svých 21 letech, aniž by dosedl na trůny obou království jako mužský následník svých rodičů.
Spojením Kastilie a Aragonie začali manželé vytvářet jednotný španělský stát. Také pokračovali v postupném znovudobývání – reconquistě – španělské části Iberského poloostrova, kterou se jim podařilo dokončit počátkem ledna 1492 dobytím vyhladovělé Granady.
Složitým politicko-náboženským opatřením bylo rozhodnutí ze září 1480, kdy Isabela a Ferdinand podepsali v Seville listinu, jíž vstoupila v platnost papežská bula Sixta IV., díky níž byla ve Španělsku zavedena inkvizice. Ve středověku považovala křesťanská společnost jednotu víry za svůj charakteristický znak. A Pyrenejský poloostrov byl do té doby oblastí, kde fungovala menší či větší míra náboženské tolerance ať pro Židy či pro tzv. mudejary. Španělská inkvizice byla namířena hlavně proti konvertitům, neboť po skončení reconquisty převládla myšlenka o zaručení soudržnosti společnosti na základě homogenity víry.
Dalším důležitým královským rozhodnutím, na němž měla zásluhu především královna Isabela, byla podpora muže, který se na základě svých propočtů a zkušeností z oblasti námořnictví rozhodl dokázat, že dopluje do Indie. Jednalo se o Kryštofa Kolumba. Isabela jeho požadavek nejdříve třikrát odmítla, nakonec však souhlasila. S její a Ferdinandovou podporou se Kryštof Kolumbus vypravil na velkou zámořskou cestu a objevil v roce 1492 Ameriku. Tento náhodný objev dal základ vzniku velké španělské koloniální říše na území Severní, Střední a Jižní Ameriky. Po objevení Ameriky a přílivu peněz z těžby zlata a obchodu s koloniemi nastal ve Španělsku tzv. Siglo de Oro – zlatý věk vzdělanosti a kultury.
Roku 1496 udělil papež Alexandr VI. svou bulou Si convenit manželům Ferdinandu II. Aragonskému a Isabele Kastilské titul katolická Veličenstva.
Od roku 1500 se mezi Ferdinandem a francouzským králem Ludvíkem XII. rozpoutal konflikt o vládu nad Neapolským královstvím. Tato válka skončila Granadským mírem v roce 1504, v témže roce se Ferdinand nechal korunovat neapolským králem. Ferdinand a Isabela učinili ze Španělska jednu z nejsilnějších zemí v Evropě a dali svým dědicům do ruky moc nad celým Španělskem.
Isabela Kastilská zemřela 26. listopadu 1504 v Medině del Campo. Je pohřbena v Královské kapli v Granadě po boku Ferdinanda, který ji přežil o dvanáct let.
Roku 1990 byl v arcidiecézi Valladolid zahájen její proces blahořečení.
Sicilská královna | ||
---|---|---|
Předchůdce: Jana Enríquezová |
1479–1504 Isabela Kastilská |
Nástupce: Germaine z Foix |
Neapolská královna | ||
---|---|---|
Předchůdce: Anna Bretaňská |
1504–1504 Isabela Kastilská |
Nástupce: Germaine z Foix |
Kněžna z Asturie | ||
---|---|---|
Předchůdce: Alfons |
1468–1474 Isabela Kastilská |
Nástupce: Isabela |
Předchůdce: Jindřich IV. |
![]() |
Kastilská a leónská královna 1474–1504 |
![]() |
Nástupce: Jana I. |