V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Španělština a prozkoumáme jeho různé aspekty a významy. Od historického k současnému přístupu budeme analyzovat, jak Španělština zanechal stopy na různých aspektech společnosti. Prostřednictvím výzkumu a svědectví odhalíme různé perspektivy, které existují kolem Španělština, což umožní čtenáři získat širokou a obohacující vizi na toto téma. Od jeho počátků až po jeho dnešní dopad se ponoříme do cesty objevování a úvah o Španělština.
Španělština (español) | |
---|---|
Mapa rozšíření jazyka | |
Rozšíření | |
Počet mluvčích | 570 milionů rodilých mluvčích (2. místo) |
Klasifikace | |
Písmo | Latinka |
Postavení | |
Regulátor | Sdružení akademií španělského jazyka (Asociación de Academias de la Lengua Española) |
Úřední jazyk | |
Kódy | |
ISO 639-1 | es |
ISO 639-2 | spa (B) spa (T) |
ISO 639-3 | spa |
Ethnologue | SPN |
Wikipedie | |
es.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Španělština (neboli kastilština) je jeden z nejrozšířenějších světových jazyků. Spadá do kategorie románských jazyků. Španělština je úředním jazykem ve Španělsku, ve většině států Jižní a Střední Ameriky a v Rovníkové Guineji, velmi rozšířená je také ve Spojených státech, na Filipínách a v mnoha dalších zemích světa. Počet rodilých mluvčích se pohybuje okolo 500 miliónů. Po čínštině je to druhý nejpočetnější rodný jazyk na světě.
Jazyky Pyrenejského poloostrova se většinou vyvinuly z lidové latiny římských provincií Hispania Citerior a Hispania Ulterior. Po vpádu Arabů v 8. století se ustavily dva regiony s odlišným jazykovým vývojem: jižní Al-Andalus hovořil dialekty ovlivněnými arabštinou, které jsou shrnovány pod pojem mozarabština, zatímco na křesťanském severu, ovlivněném gótskou kulturou, se kromě kastilštiny postupně vyvinula katalánština, asturština, aragonština a galicijština.
Původní kastilský dialekt vznikal v raném středověku v oblasti mezi Burgosem a Kantábrií, ovlivňován jednak arabštinou od jihu, jednak katalánštinou a baskičtinou od severovýchodu. Po celém poloostrově se rozšířil díky reconquistě. V 15. století, během procesu sjednocení španělských království, vydal Antonio de Nebrija v Salamance svůj spis Grammatica. Jde o první pojednání o kastilské gramatice a zároveň o první gramatiku vulgárního (lidového) jazyka v Evropě. Nejstarším textem v kastilštině jsou pak Glosas Emilianenses, sepsané baskickými mnichy.
Od doby vlády Karla I. v 16. století je pro kastilštinu používán častěji název španělština (jakožto jazyk, jímž se domluví všichni obyvatelé sjednocených španělských království). Přes různé polemiky, které s různou silou trvají dodnes, uvádí Slovník španělského jazyka Královské akademie výrazy kastilština a španělština jakožto synonyma.
Nejvýraznější fonologické změny oproti latině představují hláskové změny (lat. vita → špan. vida – život, iuventus → juventud – mládí), diftongizace (terra → tierra – země) či palatalizace.
Španělština se zapisuje latinkou, ke které se přidává znak ñ; používají se spřežky ch a ll. Španělská abeceda tak v současné době sestává z 29 písmen:
A, B (be), C (ce), CH (che), D (de), E, F (efe), G (ge), H (hache), I (i latina), J (jota), K (ka), L (ele), LL (elle), M (eme), N (ene), Ñ (eñe), O, P (pe), Q (cu), R (erre), S (ese), T (te), U, V (uve), W (uve doble / doble u), X (equis), Y (i griega), Z (zeta).
Přízvučné samohlásky se označují čárkou (á, é, í, ó, ú); nečtou se dlouze, ale při výslovnosti se na ně klade důraz, tzv. akcent. Přízvuk se označuje pouze tehdy, je-li nepravidelný, tj. nestojí li na předposlední slabice, resp. na poslední slabice ve slovech zakončených na souhlásku kromě n a s. Při výslovnosti platí, že ch se vždy čte jako /č/, j se čte vždy jako /ch/, c+a, o, u se čte vždy jako /ka,ko,ku/, c+e, i se v evropské španělštině čte jako /θe, θi/ a v americké španělštině jako /se, si/, g+a,o,u se čte vždy jako /ga,go,gu/, g+e, i se čte vždy jako /che,chi/, gua, guo se čte vždy jako /gua, guo/, gui, gue se čte vždy jako /gi,ge/, h se nikdy nečte, qu se čte vždy jako /k/, z se v evropské španělštině čte jako /θ/ a v americké španělštině jako /s/.
Dříve se používala i tzv. cedilla (pro písmeno ç), která se dodnes používá např. ve francouzštině či turečtině.
Americká španělština se liší užitím písmena „x“, jež pochází z indiánských jazyků v Mexiku a čte se podobně jako české . Název Mexiko vychází ze jména jedné domorodé skupiny, jíž byli Mexikové (čteno ). Vlivem dalších hláskotvorných změn se dnes Mexiko vyslovuje jako , Mexičané někdy dokonce používají zápis Méjico, který odpovídá pravidlům současné španělské fonetiky. Ve starších písemných pramenech se setkáváme s písmenem „x“, čteným jako (například Don Quixote místo Don Quijote) – toto pravidlo je však již archaické. Písmeno „x“ se pak čte jako /š/ při přepisu výrazů původních latinskoamerických kultur (např. slovo „Xaman“ pochází z mayštiny a čte se , jde o ekvivalent slova „sever“, důležitý pojem v mayském rituálním náboženství).
Písmeno | Název | Výslovnost (IPA) | Česky | Alofony |
---|---|---|---|---|
a | a | „a“ | ||
b | be, be alta, be larga, be grande, be labial | „b“, „v“ | , | |
c | ce | ; / | „k“, „s“ | |
ch | che | „č“ | ||
d | de | „d“ | ||
e | e | „e“ | ||
f | efe | „f“ | ||
g | ge | ; | „g“, „ch“ | |
h | hache | — | — | |
i | i, i latina | „y“, „j“ | , | |
j | jota | „ch“ | ||
k | ka | „k“ | ||
l | ele | „l“ | ||
ll | elle | ~ | „ľ~j“ („ď“) popř.(„dž“) („ž“) („š“) | |
m | eme | „m“ | ||
n | ene | „n“ | ||
ñ | eñe | „ň“ | ||
o | o | „o“ | ||
p | pe | „p“ | ||
qu | cu | „k“ | ||
r | ere / erre | , | „r“, „rr“ | |
rr | erre (errre) | , | „rr“ , „rrr“ | |
s | ese | „s“ | ||
t | te | „t“ | ||
u | u | „u“ | ||
v | uve, ve baja, ve corta, ve chica, ve chiquita, ve pequeña , ve labiodental | „b“, „v“ | ||
w | uve doble, ve doble, doble ve, doble u | „u“ | ||
x | equis | „ks“ | ||
y | ye, i griega | , | „y“, „j“ („ď“) | |
z | zeta, zeda, ceta | / | „s“ |
Španělské jméno, stejně jako v dalších románských jazycích, rozlišuje pouze dva rody: mužský a ženský. Slovesný systém je poměrně bohatý; kromě indikativu (indicativo) má široké použití subjunktiv (subjuntivo). V indikativu pak například pro vyjádření minulosti existuje několik časů – minulý prostý (indefinido), minulý složený (préterito perfecto), souminulý (imperfecto), předminulý (pluscuamperfecto). Tyto všechny minulé časy existují jak v prostém, tak v průběhovém tvaru.
Člen | Určitý | Neurčitý | ||
---|---|---|---|---|
Mužský rod | ||||
Ženský rod |
Unos, unas se nepoužívá ve smyslu neurčitého členu, ale znamená několik (unos hombres = několik mužů).
Osoba | singular | plural |
---|---|---|
1. osoba | yo | nosotros/nosotras |
2. osoba | tú | vosotros/vosotras |
3. osoba | él/ella/ello | ellos/ellas |
onikání | usted | ustedes |
1 | un(o)/una | 11 | once | 10 | diez |
---|---|---|---|---|---|
2 | dos | 12 | doce | 20 | veinte |
3 | tres | 13 | trece | 30 | treinta |
4 | cuatro | 14 | catorce | 40 | cuarenta |
5 | cinco | 15 | quince | 50 | cincuenta |
6 | seis | 16 | dieciséis | 60 | sesenta |
7 | siete | 17 | diecisiete | 70 | setenta |
8 | ocho | 18 | dieciocho | 80 | ochenta |
9 | nueve | 19 | diecinueve | 90 | noventa |
0 | cero | 100 | cien (ciento) | 1000 | mil |
200 | doscientos | 500 | quinientos | 1 000 000 | un millón |
Španělština používá celkem tři slovesa, která se překládají českým být:
Osoba | ser (být) | estar (být – kde) |
---|---|---|
1. os. sg. | soy | estoy |
2. os. sg. | eres | estás |
3. os. sg. | es | está |
1. os. pl. | somos | estámos |
2. os. pl. | sois | estáis |
3. os. pl. | son | están |
Pravidelná slovesa (s koncovkami -ar, -er, -ir)
Osoba | saludar (zdravit) | comer (jíst) | vivir (žít) |
---|---|---|---|
1. os. sg. | saludo | como | vivo |
2. os. sg. | saludas | comes | vives |
3. os. sg. | saluda | come | vive |
1. os. pl. | saludamos | comemos | vivimos |
2. os. pl. | saludáis | coméis | vivís |
3. os. pl. | saludan | comen | viven |
Španělština je jazyk rozšířený po celém světě, a proto existuje řada nářečí španělštiny, mezi nimiž mohou být dosti výrazné rozdíly. Rozlišujeme následující nejvýznamnější nářečí španělštiny:
Stát | Počet mluvčích (v mil.) |
---|---|
Mexiko | 120,255 |
Španělsko | 45,061 |
Kolumbie | 48,531 |
Argentina | 45,248 |
Spojené státy americké | 52,547 [1] [2] |
Venezuela | 31,710 |
Peru | 32,491 |
Chile | 17,795 |
Guatemala | 16,325 |
Filipíny | 12,130 |
Kuba | 11,285 |
Ekvádor | 16,946 |
Dominikánská republika | 11,850 |
Honduras | 8,267 |
Bolívie | 10,010 |
Salvador | 6,859 |
Nikaragua | 5,503 |
Paraguay | 4,737 |
Kostarika | 4,220 |
Portoriko (součást USA) | 4,017 |
Uruguay | 3,442 |
Panama | 3,108 |
Kanada | 1,854 |
Brazílie | 2,140 |
Maroko | 0,961 |
Rovníková Guinea | 0,447 |
Tučně zvýrazněny státy, kde je španělština úředním jazykem. |
Španělsky | Česky |
¡Buenas!, ¡Hola! | Ahoj! |
¡Buenos días! | Dobrý den/ráno! |
¡Buenas tardes! | Dobré odpoledne! |
¡Buenas noches! | Dobrý večer/noc! |
¡Adiós! | Na shledanou! Sbohem! |
¡Hasta luego! | Uvidíme se později! |
¡Hasta pronto! | Brzy se uvidíme! |
Gracias. | Děkuji. |
De nada. | Nemáš zač. |
Por favor. | Prosím. |
Sí. / No. | Ano. / Ne. |
Otčenáš (modlitba Páně):
španělsky |
Todos los seres humanos nacen libres e iguales en dignidad y derechos y, dotados como están de razón y conciencia, deben comportarse fraternalmente los unos con los otros. |
česky |
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. |
Základní fráze
Typické pozdravy: Buenos días (dobrý den), Buenas tardes (dobré odpoledne), Buenas noches (dobrý večer/noc)
Typická rozloučení: Hasta luego (nashledanou potom), Hasta la vista (naviděnou), adiós (s Bohem), Hasta pronto (nashledanou brzy)
Zdvořilostní otázka: Jak se máš?: ¿Cómo estás?, ¿Qué tal?, ¿Cómo va todo?