V tomto článku prozkoumáme dopad Ferdinand II. Aragonský na různé aspekty současné společnosti. Od svého vlivu v profesionální sféře až po svůj význam v osobní sféře vyvolal Ferdinand II. Aragonský hlubokou debatu a úvahy o jeho významu a důsledcích. V průběhu let se Ferdinand II. Aragonský stal tématem zájmu nejen odborníků a akademiků, ale i široké veřejnosti. Prostřednictvím komplexní analýzy se snažíme porozumět důležitosti Ferdinand II. Aragonský v našem každodenním životě a podrobně zkoumáme, jak utváří náš dnešní svět.
Ferdinand II. Aragonský | |
---|---|
Král Aragonie, Kastilie, Leónu, Sicílie, Valencie a Neapole | |
Ferdinand Aragonský | |
Křest | 11. února 1453 |
Narození | 10. března 1452 Sos del Rey Católico |
Úmrtí | 23. ledna 1516 (ve věku 63 let) Madrigalejo |
Pohřben | Katedrála v Granadě |
Manželky | Isabela Kastilská Germaine z Foix |
Potomci | Isabela Jan Jana Marie Kateřina |
Dynastie | Trastámarové |
Otec | Jan II. Aragonský |
Matka | Jana Enríquezová |
Podpis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ferdinand II. (aragonsky: Ferrando; katalánsky: Ferran; baskicky: Errando; španělsky: Fernando; 10. března 1452 Sos del Rey Católico – 23. ledna 1516 Madrigalejo) byl aragonský král od roku 1479 až do své smrti v roce 1516. Jako manžel královny Isabely I. Kastilské byl v letech 1475 až 1504 také kastilským králem (jako Ferdinand V.). Společně s Isabelou vládl dynasticky sjednocenému Španělsku; společně jsou známí jako katolická Veličenstva. Ferdinand je považován za de facto prvního španělského krále a byl tak popisován i za své vlády, i když z právního hlediska Kastilie a Aragonie zůstaly dvěma samostatnými královstvími, dokud nebyly formálně spojeny dekrety vydanými v letech 1707 až 1716.
Aragonská koruna, kterou Ferdinand zdědil v roce 1479, zahrnovala Aragonské, Valencijské, Mallorské, Sardinské a Sicilské království a také Katalánské knížectví. Jeho sňatek s Isabelou je považován za první krok k založení španělské monarchie. Hráli velkou roli v evropské kolonizaci Ameriky a sponzorovali první plavbu Kryštofa Kolumba v roce 1492. Ten samý rok pár dobyl Granadu, poslední muslimský stát v západní Evropě, čímž dokončili staletí trvající Reconquistu.
Po Isabelině smrti v roce 1504 se královnou Kastilské koruny stala dcera páru Jana. Toho roku, po válce s Francií, dobyl Neapolské království. V roce 1507 se stal regentem Kastilie, protože Jana byla údajně duševně labilní. V roce 1506 se v rámci smlouvy s Francií oženil s Germaine z Foix, s níž neměl žádné přeživší děti. V roce 1512 dobyl většinu Navarrského království a až do své smrti v roce 1516 ovládal celé území dnešního Španělska. Formálně po něm na trůn nastoupila jeho dcera Jana, ale moc brzy převzal její syn Karel I. (pozdější císař Svaté říše římské Karel V.).
Byl synem aragonského krále Jana II. V roce 1469 se oženil s následnicí kastilského trůnu Isabelou. Po smrti svého otce v roce 1479 se Ferdinand ujal vlády nad Aragonií, zatímco jeho manželka byla svrchovanou královnou Kastilie jako Isabela I. Manželé v letech 1479–1504 společně vládli Kastilii a Aragonu.
Jedním z velkých činů, které královští manželé uskutečnili, bylo dobytí Granady – posledního emirátu na Pyrenejském poloostrově – v roce 1492. To byl důležitý krok k postupnému sjednocení obou království a vytvoření jednotného Španělska. S jejich podporou se Kryštof Kolumbus vypravil na velkou zámořskou cestu a objevil rovněž v roce 1492 Ameriku. Tento náhodný objev dal základ vzniku velké španělské koloniální říše na území Severní, Střední a Jižní Ameriky.
Roku 1496 udělil papež Alexandr VI. svou bulou Si convenit manželům Ferdinandu II. Aragonskému a Isabele Kastilské titul katolická Veličenstva.
Od roku 1500 se mezi Ferdinandem a francouzským králem Ludvíkem XII. rozpoutal konflikt o vládu nad Neapolským královstvím. Tato válka skončila Granadským mírem v roce 1504, v témže roce se Ferdinand nechal korunovat neapolským králem. Ferdinand a Isabela učinili ze Španělska jednu z nejsilnějších zemí v Evropě a dali svým dědicům do ruky moc nad celým Španělskem.
V r. 1511 navštívil jako první panovník ze Španělska Anglii, aby se svým zetěm, anglickým králem Jindřichem VIII. podepsali westmiserskou smluvu.
Ferdinand v roce 1504 ovdověl a o rok později se v říjnu oženil s Germaine, dcerou Jana z Foix a neteří francouzského krále. V touze po mužském potomkovi, který by zdědil aragonské království, se Ferdinand uchýlil i k užíváním afrodisiak a snad i k magii. Dle pověsti zemřel na předávkování povzbuzujícími bylinami nebo „španělskými muškami“.[1] Byl pohřben v královské kapli v granadské katedrále.
S první manželkou Isabelou Kastilskou, kterou si vzal 19. října 1469 měl následujících 7 potomků:
Po smrti Isabely se Ferdinand rozhodl oženil znovu. Volba padla na výrazně mladší Germaine z Foix (1488–1536). Sňatek se uskutečnil roku 1506. Za 10 let manželství se narodil jediný syn, který brzy po narození zemřel.
Ferdinand po sobě zanechal také několik levobočků:
Jindřich II. Kastilský | ||||||||||||
Jan I. Kastilský | ||||||||||||
Juana Manuel | ||||||||||||
Ferdinand I. Aragonský | ||||||||||||
Petr IV. Aragonský | ||||||||||||
Eleonora Aragonská | ||||||||||||
Eleonora Sicilská | ||||||||||||
Jan II. Aragonský | ||||||||||||
Alfons XI. Kastilský | ||||||||||||
Sancho Kastilský | ||||||||||||
Eleonora z Guzmánu | ||||||||||||
Eleonora z Alburquerque | ||||||||||||
Petr I. Portugalský | ||||||||||||
Beatrix z Alburquerque | ||||||||||||
Inés de Castro | ||||||||||||
Ferdinand II. Aragonský | ||||||||||||
Fadrique Kastilský | ||||||||||||
Alfonso Enríquez | ||||||||||||
Fadrique Enríquez de Mendoza | ||||||||||||
Pero González de Mendoza | ||||||||||||
Johana Perezová z Mendozy | ||||||||||||
Aldonsa de Ayala | ||||||||||||
Juana Enríquez | ||||||||||||
Gonzalo Fernández de Córdoba, 1. Señor de Aguilar | ||||||||||||
Diego Fernández de Córdoba | ||||||||||||
Maria Garcia Carrillo | ||||||||||||
Mariana Fernández z Córdoby | ||||||||||||
Pedro Suárez de Toledo | ||||||||||||
Inés de Ayala y Toledo | ||||||||||||
Juana de Orozco | ||||||||||||
Předchůdce: Jan II. |
Aragonský král spoluvládce Jana II. od 1468 1479–1516 |
Nástupce: Karel I. |
Předchůdce: Jan I. |
Sicilský král Ferdinand II. 1479–1516 |
Nástupce: Karel II. |
Předchůdce: Jan II. |
Mallorský král Ferdinand II. 1479–1516 |
Nástupce: Karel I. |
Předchůdce: Jan II. |
Valencijský král Ferdinand II. 1479–1516 |
Nástupce: Karel I. |
Předchůdce: Ludvík XII. |
Neapolský král Ferdinand III. 1504–1516 |
Nástupce: Karel V. |
Předchůdce: Filip I. |
Kastilský a leónský král spoluvládce Isabely Kastilské a Filipa Sličného (1474-1506), od roku 1506 s Janou I. 1506–1516 |
Nástupce: Jana I. a Karel I. |
Předchůdce: Kateřina I. |
(Horno)navarrský král Ferdinand I. 1513–1516 |
Nástupce: Jana I. a Karel I. |