V tomto článku se budeme věnovat tématu Papežská bula, které je předmětem zájmu a debat v mnoha oblastech. Papežská bula upoutal pozornost odborníků, odborníků i široké veřejnosti díky své relevanci a dopadu v různých oblastech každodenního života. V průběhu historie hrál Papežská bula určující roli ve vývoji společnosti, kultury a technologie a významně ovlivňoval způsob, jakým vnímáme svět kolem nás. V následujících řádcích podrobně prozkoumáme nejdůležitější aspekty Papežská bula s cílem poskytnout komplexní a obohacující vizi tohoto velmi důležitého tématu.
Papežská bula či krátce pouze bula (z latinskéhobulla neboli bublina) je v katolické církvi označení pro výnos (listinu), který se týká důležitých právních aktů papeže, jenž je vyhlášen slavnostní formou a opatřen olověnou pečetí. Oficiální označení buly je litterae apostolicae (apoštolský list) či litterae apostolicae sub plumbo (apoštolský list pod olovem, dle olověné pečeti). Pokud se jedná o krátký výnos, nazývá se breve. Bula začíná intitulací, tj. jménem papeže a titulem episcopus (biskup) a devoční formulíservus servorum Dei. Následuje salutacead perpetuam rei memoriam (na věčnou paměť) a arenga. Podle prvních slov arengy získávají obvykle významné papežské buly své názvy (incipit).
Ad extirpanda (1252) – Papež Inocenc IV. povoluje využití práva útrpného během inkvizice, současně však i zavádí jasná pravidla, jejichž součástí je i upalování zaživa.
Etsi de statu (1297) – Papež Bonifác VIII. zmírňuje dopady buly Clericis laicos a povoluje francouzskému králi za určitých podmínek zdanění francouzského duchovenstva.
Unam Sanctam (1302) – Papež Bonifác VIII. se kvůli sporu s Filipem IV. Sličným domáhá absolutní autority papeže ve všech věroučných i světských otázkách.
Super Petri solio (1303) – Papežem Bonifácem VIII. připravovaná aggravace (zdůrazněná klatba) na krále Filipa IV. Sličného.
Execrabilis (1460) – Papež Pius II. vydává 18. ledna bulu, ve které odsuzuje kohokoliv, kdo by chtěl neuposlechnout papežská nařízení a odvolával by se proti papeži na budoucí koncil, bude potrestán jako kacíř. Tato bula znamená počátek nového papežského absolutismu.
Inter Caetera (1493) – Papež Alexandr VI. vydává bulu, která na základě nových objevů na západní polokouli nově rozděluje svět mezi Španělsko a Portugalsko, a to 38. západním poledníkem (veškeré nově objevené země na východ od poledníku patří Portugalsku, veškeré nově objevené země na západ patří Španělsku). Zároveň v ní povoluje kastilské koruně právo vybírat a posílat misionáře do Ameriky.
Exima est devotionis (1501) – Papež Julius II. vydává bulu, kterou povoluje španělskému králi právo na ponechání si veškerého zisku z výběru desátku ze všech diecézí na španělském území (tj. ve Španělsku i v zámořském území)
Illius fulciti (1504) – Papež Julius II. vydává bulu, kterou zakládá první církevní provincii v Novém světě v čele s arcibiskupem. Pro neshody se Španělskem byla roku 1511 revidována.
Universalis ecclesiae (1508) – Papež Julius II. vydává bulu, kterou dává španělským králům možnost vetovat volbu biskupů a arcibiskupů a zároveň i právo na presentaci.
Pontifex Romanus (1511) – Papež Julius II. reviduje bulu Illius fulciti. Touto bulou zaniká arcibiskupství v Santo Domingu, mění se v pouhé biskupství a tak jako další dvě biskupství v Karibiku je podřízeno arcibiskupství v Seville.
Super specula militantis Ecclesiae (1551) – Papež Julius III. vydává dne 25. února bulu, kterou zakládá biskupství v Sao Salvador da Bahía de Todos os Santos a podřizuje ho arcibiskupství ve městě Funchal na portugalské Madeiře. Dne 3. července stejného roku se jinou bulou mění postavení arcibiskupství ve městě Funchal (stává se pouhým biskupstvím) a biskupství v Sao Salvador da Bahía de Todos os Santos je podřízeno arcibiskupství v Lisabonu.
Inter Pastoralis Officii Curas (1676) – Papež Inocenc XI. vydává dne 16. listopadu bulu, kterou povyšuje biskupství v São Salvador da Bahia de Todos os Santos na arcibiskupství a ustanovuje tak první církevní provincii v Brazílii. Později se město přejmenuje na Salvador.