Gino Paoli

Význam Gino Paoli v dnešní společnosti je nepopiratelný. Gino Paoli je předmětem zájmu a debat v různých oblastech, od politiky po populární kulturu. Jeho dopad na každodenní život lidí je evidentní a jeho vliv je pociťován ve všech aspektech společnosti. V tomto článku prozkoumáme roli Gino Paoli dnes, analyzujeme její význam a roli, kterou hraje v moderním životě. Od svých počátků až po dopad na současný svět je Gino Paoli tématem, které si zaslouží být prostudováno a pochopeno jako celek.

Gino Paoli
Narození23. září 1934 (90 let)
Monfalcone
Povolánípísničkář, zpěvák, politik a hudební skladatel
DětiAmanda Sandrelli
PodpisPodpis
Webová stránkaginopaoli.it
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gino Paoli (* 23. září 1934, Monfalcone, Itálie) je italský písničkář.

Životopis

Narodil se v Monfalcone nedaleko Terstu, ale jeho rodina se záhy přestěhovala do Janova, kde Paoli žije dodnes.

Původně se věnoval malířství, teprve koncem 50. let se přiklonil k hudbě. Po vystřídání několika zaměstnání byl spolu se svými přáteli Luigi Tencem a Bruno Lauzim přizván ke spolupráci se studiem Ricordi. Jeho prvním úspěchem byla píseň La gatta (Kočka).

Další písní z jeho rané tvorby byla Il cielo in una stanza, kterou složil v r. 1959. Paoli přiznal, že ho text napadl když ležel na posteli v nevěstinci. Při pohledu na purpurový strop přišel na myšlenku že "láska kvete vždy a všude". Singl zazpívala Mina a stal se italskou nejprodávanější písní roku, dokonce se umístil v Billboard Hot 100. Píseň také zazněla ve filmech Io bacio... tu baci, Appuntamento a Ischia, Goodfellas a Sapore di sale.

V době svých velkých raných úspěchů se však Paoli dostal do závislosti na drogách a dokonce se pokusil o sebevraždu střelou do srdce, ale netrefil se. Pak se mu podařilo se vyléčit.

V r. 1974 se vrátil na hudební scénu s LP deskami I semafori rossi non sono Dio a Il mio mestiere (1977). V 80. letech Paoli vydal sérii alb a v r. 1985 podnikl turné po Itálii s Ornellou Vanoni.

V r. 1987 byl zvolen do italské poslanecké sněmovny za komunistickou stranu. V r. 1992 opustil politickou scénu a pokračoval ve své hudební kariéře.

Oženil se s herečkou Stefania Sandrelli, později se rozvedli. Jejich dcera Amanda Sandrelli se stala také herečkou.

Byl mu věnován jeden díl televizního dokumentárního cyklu Básníci Evropy (1996) Jiřího Vondráka.

Diskografie

  • Gino Paoli (1961)
  • Le cose dell'amore (1962)
  • Basta chiudere gli occhi (1964)
  • Gino Paoli allo Studio A (1965)
  • Le canzoni per "Emmeti" (1966)
  • Gino Paoli and The Casuals (1967)
  • Le due facce dell'amore (1971)
  • Rileggendo vecchie lettere d'amore (1971)
  • Amare per vivere (1972)
  • I semafori rossi non sono Dio (1974)
  • Ciao, salutime un po' Zena (1975)
  • Le canzoni di Gino Paoli' (1976, collection)
  • Il mio mestiere (1977)
  • La ragazza senza nome (1978)
  • Il gioco della vita (1979)
  • Ha tutte le carte in regola (1980)
  • Averti addosso (1984)
  • La luna e il Sig. Hyde (1984)
  • Insieme (1985)
  • Cosa farò da grande (1986)
  • Sempre (1988)
  • L'ufficio delle cose perdute (1988)
  • Gino Paoli '89 dal vivo (1990, live)
  • Matto come un gatto (1991)
  • Senza contorno solo... per un'ora (1992)
  • King Kong (1994)
  • Amori dispari (1995)
  • Appropriazione indebita (1996)
  • Pomodori (1998)
  • Per una storia (2000)
  • Se (2002)
  • Una lunga storia (2004)
  • Ti ricordi? No non mi ricordo (2004)
  • Gino Paoli & Arsen Dedic u Lisinskom (2005)

Externí odkazy

Nositelé ceny Premio Tenco
Pro hudebníka

Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023)

Pro kulturní osobnost

Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023)