Žanna Bičevská

Téma Žanna Bičevská je tématem, které upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a sektorů společnosti. Je to téma, o kterém se léta diskutuje a diskutuje a je aktuální i dnes. Žanna Bičevská je něco, co nás všechny nějakým způsobem ovlivňuje, ať už na osobní, profesní nebo společenské úrovni. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Žanna Bičevská a jak ovlivňuje naše životy. Od svého vzniku a historie až po jeho zapojení do dnešní společnosti, Žanna Bičevská je téma, které si zaslouží hloubkovou analýzu, abychom lépe porozuměli jeho důležitosti a dopadu na náš každodenní život.

Žanna Bičevská
Žanna Bičevská, 2009
Žanna Bičevská, 2009
Základní informace
Rodné jménoЖанна Владимировна Бичевская
Narození17. června 1944 (80 let)
Moskva, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Žánryfolk
Povolánízpěvačka
Nástrojekytara
Aktivní roky1971–dodnes
OceněníCena leninského komsomolu
zasloužilý umělec RSFSR
národní umělec RSFSR
Medal of St. Sergius of Radonezh
Webhttp://www.zhanna-bichevskaya.ru/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žanna Vladimirovna Bičevská (Жанна Владимировна Бичевская, * 17. června 1944, Moskva) je ruská písničkářka.

Absolvovala moskevské Státní učiliště cirkusového a estrádního umění, kde se věnovala hře na akustickou kytaru. Živila se jako učitelka hudby, zpívala s orchestrem Eddieho Rosnera a skupinou Dobry molodcy. Od roku 1973 vystupuje jako sólová zpěvačka doprovázející se na kytaru v tradici ruských bardů. Jejím vzorem byl Bulat Okudžava, z jehož repertoáru převzala řadu skladeb. Sama svůj styl nazývá jako „ruský country-folk“. Úspěšně vystupovala v pařížské Olympii, kde byla srovnávána s Joan Baezovou. Koncertovala také v Československu, např. na festivalu Porta, vystupovala s Jaromírem Nohavicou nebo skupinou Spirituál kvintet.[1]

Její repertoár tvoří lidové písně i zhudebněné texty ruských básníků, v roce 1997 vydala desku písní, které složil náboženský autor Jeromonach Roman. S tím souvisí postupný příklon Bičevské k pravoslaví a nostalgii za carským Ruskem, vedoucí k řadě veřejných vystoupení v konzervativním a protizápadním duchu. V roce 2006 vyvolal skandál videoklip k její skladbě „Мы — русские!“, v němž se záběry ruských vojáků střídaly s úryvky filmu Den nezávislosti zobrazujícími ničení amerických měst.[2]

Ocenění

  • Národní umělkyně RSFSR (1988)
  • Premio Tenco (1989)
  • Zlatá medaile Sergeje Radoněžského (1998)

Reference

  1. ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/224484-mick-jagger-zanna-bicevska-je-ostrovem-pravdy/
  2. ↑ https://lenizdat.ru/articles/1043488/

Externí odkazy

Nositelé ceny Premio Tenco
Pro hudebníka

Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023)

Pro kulturní osobnost

Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023)