Evropská lidová strana

Evropská lidová strana
European People's Party Parti Populaire européen Europäische Volkspartei
Datum založení	8. červenec 1976
Prezident	Manfred Weber
Sídlo	Rue du Commerce /Handelsstraat 10 Brusel (Belgie)
Ideologie	Liberální konzervatismus Křesťanská demokracie Proevropanismus
Mezinárodní org.	Mezinárodní demokratická unie Centristická demokratická internacionála
Politická skupina EP	Evropská lidová strana
Počet členů	25
Barvy	Modrá a oranžová
Volební výsledek	177/705
Oficiální web	www.epp.eu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Evropská lidová strana (EPP) (anglicky: European People's Party) je evropská politická strana s křesťansko-demokratickými, konzervativními a liberálně-konzervativními členskými stranami.^[1]

Založena byla především křesťansko-demokratickými stranami v roce 1976, od té doby rozšířila své členství o liberálně-konzervativní strany a strany s jinými středopravými politickými perspektivami. Dne 31. května 2022 si strana zvolila za svého předsedu Manfreda Webera.

EPP je od roku 1999 největší stranou v Evropském parlamentu a od roku 2002 v Evropské radě Je také největší stranou v současné Evropské komisi. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová jsou z EPP. Mnoho otců zakladatelů Evropské unie bylo také ze stran, které později vytvořily EPP. Mimo EU strana také kontroluje většinu v Parlamentním shromáždění Rady Evropy.

EPP zahrnuje hlavní středopravé strany, jako jsou CDU/CSU (Německo), Republikáni (Francie), CD&V (Belgie), PNL (Rumunsko), Fine Gael (Irsko), Národní koaliční strana (Finsko), Nová demokracie (Řecko), Forza Italia (Itálie), Lidová strana (Španělsko), Občanská platforma (Polsko) a Sociálnědemokratická strana (Portugalsko).

EPP je podle svých webových stránek „rodinou politického středopravého středu, jejíž kořeny sahají hluboko do historie a civilizace evropského kontinentu a která je průkopníkem evropského projektu od jeho počátku“.^[2]

EPP byla založena v Lucemburku dne 8. července 1976 z iniciativy Jeana Seitlingera, Lea Tindemanse a Wilfrieda Martense. Prvním předsedou strany byl zvolen belgický ministerský předseda Leo Tindemans.^[3]

Koncem 90. let vyjednal finský politik Sauli Niinistö sloučení Evropské demokratické unie (EDU), jejímž byl předsedou, do EPP. V říjnu 2002 EDU ukončila svou činnost poté, co byla formálně sloučena s EPP na speciální akci v Estorilu v Portugalsku. Jako uznání jeho úsilí byl Niinistö téhož roku zvolen čestným předsedou EPP.

EPP měla sedm předsedů:

Pořadí	Portrét	Jméno	Období	Strana	Členský stát
1.		Leo Tindemans (1922–2014)	1976–1985	CD&V	Belgie
2.		Piet Bukman (1934–2022)	1985–1987	CDA	Nizozemsko
3.		Jacques Santer (narozen 1937)	1987–1990	CSV	Lucembursko
4.		Wilfried Martens (1936-2013)	1990–2013	CD&V	Belgie
5.		Joseph Daul (narozen 1947)	2013–2019	Republikáni	Francie
6.		Donald Tusk (narozen 1957)	2019–2022	Občanská platforma	Polsko
7.		Manfred Weber (narozen 1972)	2022–	CSU	Německo

Manifest zdůrazňuje:

• Svoboda jako ústřední lidské právo spojené s odpovědností
• Úcta k tradicím a spolkům
• Solidarita pomáhat potřebným, kteří by se zase měli snažit o zlepšení své situace
• Zajištění solidních veřejných financí
• Zachování zdravého životního prostředí
• Subsidiarita
• Pluralistická demokracie a sociálně tržní hospodářství

Manifest také popisuje priority EPP pro EU, včetně:

• Evropská politická unie
• Přímá volba předsedy Evropské komise
• Dokončení jednotného evropského trhu
• Podpora rodiny, zlepšení vzdělání a zdraví
• Posílení společné imigrační a azylové politiky a integrace přistěhovalců
• Pokračování rozšiřování EU, posilování evropské politiky sousedství a zvláštních rámců vztahů pro země, které nemohou nebo nechtějí vstoupit do EU
• Definování skutečně společné energetické politiky EU
• Posílení evropských politických stran

Jako ústřední součást své kampaně k evropským volbám v roce 2009 schválila EPP na svém kongresu ve Varšavě v dubnu téhož roku svůj volební program. Manifest požadoval:

• Vytváření nových pracovních míst, pokračující reformy a investice do vzdělávání, celoživotního učení a zaměstnanosti s cílem vytvořit příležitosti pro každého.
• Vyhýbání se protekcionismu a koordinaci fiskálních a měnových politik.
• Zvýšená transparentnost a dohled na finančních trzích.
• Učinit Evropu lídrem na trhu zelených technologií .
• Do roku 2020 zvýšit podíl obnovitelné energie alespoň na 20 procent energetického mixu.
• Flexibilita vstřícná k rodině pro pracující rodiče, lepší péče o děti a bydlení, fiskální politika vstřícná k rodině, podpora rodičovské dovolené.
• Nová strategie k přilákání kvalifikovaných pracovníků ze zbytku světa, aby se evropské hospodářství stalo konkurenceschopnějším, dynamičtějším a více orientovaným na znalosti.EPP na svém kongresu ve Varšavě v roce 2009 podpořila Barrosa na druhé funkční období ve funkci předsedy Komise.

Rozkol mezi stranou Fidesz – Maďarská občanská unie a vedením EPP nastal již v květnu 2018, kdy maďarští europoslanci zvolení za antikomunistický Fidesz protestovali proti účasti Jeana-Clauda Junckera na odhalení sochy levicového filosofa Karla Marxe v německém městě Trevír: „Marxistická ideologie vedla ke smrti desítek milionů lidí a zničila životy stovkám milionů osob, (...) Oslava jejího zakladatele je výsměchem jejich památce.“^[4]

Obavy, že maďarská vládní strana Fidesz[pozn. 1] a její vůdce Viktor Orbán podkopávají právní stát v Maďarsku, způsobily rozkol v EPP před volbami do Evropského parlamentu v roce 2019.^[8] Na jedné straně se EPP léta zdráhala zabývat se postojem Fideszu proti právnímu státu, vyjádřeným v jednání Evropského parlamentu podle článku 7. Na druhé straně předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, prominentní člen EPP, prohlásil: „Domnívám se, že pro Fidesz není místo v Evropské lidové straně“.^[9] Orbánovy kampaně zaměřené na miliardáře George Sorose^[10] a Jeana-Claude Junckera^[11] přinesly názory, které zpochybňovali snahu EPP dosadit svého vedoucího kandidáta Manfreda Webera jako příštího předsedy Evropské komise.^[12]

Po letech odkládání rozhodnutí o otázce Fideszu byla EPP nakonec nucena problém řešit dva měsíce před volbami do Evropského parlamentu v roce 2019,^[13] protože 13 rozhořčených členských stran požádalo o vyloučení maďarské strany z EPP kvůli její billboardové kampani Jean-Claude Juncker. 190 ze 193 delegátů EPP podpořilo 20. března 2019 společnou dohodu s Fideszem o částečném pozastavení členství. Podle ní byl Fidesz "až do odvolání" vyloučen ze schůzí EPP a interních voleb, ale zůstal ve skupině Evropské lidové strany Evropského parlamentu. Fidesz nakonec nesplnil svůj dřívější slib, že v případě penalizace opustí EPP.^[14]

V únoru 2020 prodloužila EPP pozastavení Fideszu na neurčito.^[15]

V dubnu 2020 vydalo třináct stran v rámci EPP společné prohlášení zaměřené na Donalda Tuska, ve kterém ho požádalo, aby Fidesz ze strany vyloučil.^[16] Tři dny před tím schválil maďarský parlament zákon, který vyhlásil v Maďarsku výjimečný stav a udělil premiérovi Viktoru Orbánovi právo vládnout dekrety.^[17]

Dne 3. března 2021 premiér Viktor Orbán oznámil, že Fidesz opustí skupinu EPP poté, co změnila svá vnitřní pravidla (aby umožnila suspendování a vyloučení více poslanců a jejich skupin), ačkoli Fidesz zůstal pozastaveným členem samotné EPP.^[18] Dne 18. března 2021 se Fidesz rozhodl opustit Evropskou lidovou stranu.^[19]

V rámci EPP existují tři druhy členských organizací: řádní členové, přidružení členové a pozorovatelé. Řádnými členy jsou strany ze států EU. Mají absolutní právo hlasovat ve všech orgánech EPP a ve všech záležitostech. Přidružení členové mají stejná hlasovací práva jako řádní členové s výjimkou záležitostí týkajících se struktury nebo politik EU. Těmito přidruženými členy jsou strany z kandidátských zemí EU a zemí ESVO . Pozorovatelské strany se mohou účastnit všech aktivit EPP a účastnit se kongresů a politických shromáždění, ale nemají žádná hlasovací práva.

Zvláštní status „podpůrného člena“ uděluje předsednictvo jednotlivcům a sdružením. Přestože nemají hlasovací právo, mohou být přizváni předsedou k účasti na jednání některých orgánů strany.

Země	Český název	Originální název	Zkratka	Web	Poslanecká sněmovna křesla	Legislativa horní komora Sedadla	Postavení
Belgie Belgie	Christen-Democratisch en Vlaams	Christen-Democratisch en Vlaams	CD&V	cdenv.be	12/150	5/60	Vláda
Bulharsko Bulharsko	Demokraté za silné Bulharsko	Демократи за силна България	ДСБ	dsb.bg	7/240		Vláda
Bulharsko Bulharsko	Svaz demokratických sil	Съюз на демократичните сили	СДС	sds.bg	2/240		Opozice
Bulharsko Bulharsko	Občané za evropský rozvoj Bulharska	Граждани за европейско развитие на България	ГЕРБ	gerb.bg	59/240		Opozice
Bulharsko Bulharsko	Hnutí "Bulharsko občanů"	Движение "България на гражданите"	ДБГ	grajdani.bg Archivováno 14. 10. 2014 na Wayback Machine.	0/240		Mimoparlamentní
Česko Česko	KDU-ČSL	KDU-ČSL	KDU-ČSL	kdu.cz	23/200	12/81	Vláda
Česko Česko	TOP 09	TOP 09	TOP 09	top09.cz	14/200	6/81	Vláda
Dánsko Dánsko	Konzervativní lidová strana	Det Konservative Folkeparti	C	konservative.dk	12/179		Opozice
Dánsko Dánsko	Křesťanští demokraté	Kristendemokraterne	K	kd.dk	1/179		Opozice
Estonsko Estonsko	Isamaa	Isamaa	I	isamaa.ee/	12/101		Opozice
Finsko Finsko	Strana národní koalice	Kansallinen Kokoomus	Kok.	kokoomus.fi	38/200		Opozice
Finsko Finsko	Křesťanští demokraté	Kristillisdemokraatit	KD	www.kd.fi	5/200		Opozice
Francie Francie	Republikáni	Les Républicains	LR	https://www.republicains.fr/	104/577	148/348	Opozice
Chorvatsko Chorvatsko	Chorvatské demokratické společenství	Hrvatska demokratska zajednica	HDZ	hdz.hr	62/151		Vláda
Chorvatsko Chorvatsko	Chorvatská demokřesťanská strana	Hrvatska demokršćanska stranka	HDS	demokrscani.hr	1/151		Vláda
Irsko Irsko	Keltský rod	Fine Gael	FG	finegael.ie	35/160	15/60	Vláda
Itálie Itálie	Forza Italia	Forza Italia	FI	www.forzaitalia.it	45/400	18/200	Vláda
Itálie Itálie	My umírnění	Noi moderati	NM	www.noimoderati.it	7/400	2/200	Vláda
Itálie Itálie	Unie středu	Unione di Centro	UdC	udc-italia.it Archivováno 4. 2. 2011 na Wayback Machine.	1/400	1/200	Vláda
Itálie Itálie	Lidová alternativa	Alternativa Popolare	AP	www.alternativapopolare.it	0/400	0/200	Mimoparlamentní
Itálie Itálie	Jihotyrolská lidová strana	Südtiroler Volkspartei	SVP	www.svp.eu	3/400	2/200	Opozice
Itálie Itálie	Lidová základna	Base Popolare	BP	www.basepopolare.com	0/400	0/200	Mimoparlamentní
Itálie Itálie	Trentinská tyrolská autonomní strana	Partito Autonomista Trentino Tirolese	PATT	www.patt.tn.it	0/400	0/200	Mimoparlamentní
Kypr Kypr	Demokratické shromáždění	Δημοκρατικός Συναγερμός	ΔΗ.ΣΥ.	disy.org.cy	18/56		Vláda
Litva Litva	Vlastenecký svaz - Litevští křesťanští demokraté	Tėvynės sąjunga - Lietuvos krikščionys demokratai	TS-LKD	tsajunga.lt	50/141		Vláda
Lotyšsko Lotyšsko	Jednota	Vienotība	V	vienotiba.lv	9/100		Vláda
Lucembursko Lucembursko	Křesťanskosociální lidová strana	Chrëschtlech Sozial Vollekspartei	CSV	csv.lu	21/60		Opozice
Malta Malta	Nacionalistická strana	Partit Nazzjonalista	PN	pn.org.mt	35/79		Opozice
Německo Německo	Křesťanskodemokratická unie Německa	Christlich Demokratische Union Deutschlands	CDU	cdu.de	151/735	22/69	Opozice
Německo Německo	Křesťansko-sociální unie Bavorska	Christlich-Soziale Union in Bayern	CSU	csu.de	45/735	4/69	Opozice
Nizozemsko Nizozemsko	Křesťanskodemokratická výzva	Christen-Democratisch Appèl	CDA	cda.nl	15/150	9/75	Vláda
Polsko Polsko	Občanská platforma	Platforma Obywatelska	PO	platforma.org	110/460	41/100	Opozice
Polsko Polsko	Polská lidová strana	Polskie Stronnictwo Ludowe	PSL	psl.pl Archivováno 27. 6. 2020 na Wayback Machine.	19/460	2/100	Opozice
Portugalsko Portugalsko	Sociálně demokratická strana	Partido Social Democrata	PSD	psd.pt	77/230		Opozice
Portugalsko Portugalsko	Demokratický a sociální střed - Lidová strana	Centro Democrático e Social - Partido Popular	CDS-PP	cds.pt	0/230		Mimoparlamentní
Rakousko Rakousko	Rakouská lidová strana	Österreichische Volkspartei	ÖVP	oevp.at	71/183	22/61	Vláda
Rumunsko Rumunsko	Národně liberální strana	Partidul Național Liberal	PNL	www.pnl.ro	80/330	38/136	Vláda
Rumunsko Rumunsko	Strana lidového hnutí	Partidul Mișcarea Populară	0/330	0/136	Mimoparlamentní
Rumunsko Rumunsko	Demokratický svaz Maďarů v Rumunsku	Uniunea Democrată Maghiară din România	UDMR	udmr.ro	20/330	9/136	Vláda
Řecko Řecko	Nová demokracie	Νέα Δημοκρατία	ΝΔ	nd.gr	158/300		Vláda
Slovensko Slovensko	Slovensko	Slovensko	Slovensko	obycajniludia.sk	13/150		Opozice
Slovensko Slovensko	Křesťanskodemokratické hnutí	Kresťanskodemokratické hnutie	KDH	kdh.sk	12/150		Opozice
Slovensko Slovensko	Maďarská aliance	Magyar Szövetség – Maďarská aliancia	SZÖVETSÉG–ALIANCIA	madarska-aliancia.sk	0/150		Mimoparlamentní
Slovensko Slovensko	Demokraté	Demokrati	Demokrati	smedemokrati.sk	0/150		Mimoparlamentní
Slovinsko Slovinsko	Slovinská demokratická strana	Slovenska demokratska stranka	SDS	sds.si	26/90		Opozice
Slovinsko Slovinsko	Nové Slovinsko - Křesťanská lidová strana	Nova Slovenija - Krščanska ljudska stranka	NSi	nsi.si	7/90		Opozice
Slovinsko Slovinsko	Slovinská lidová strana	Slovenska ljudska stranka	SLS	sls.si	0/90		Mimoparlamentní
Španělsko Španělsko	Lidová strana	Partido Popular	PP	pp.es	88/350	97/265	Opozice
Švédsko Švédsko	Umírněná strana	Moderata samlingspartiet	M	moderat.se	68/349		Vláda
Švédsko Švédsko	Křesťanští demokraté	Kristdemokraterna	KD	kristdemokraterna.se	19/349		Vláda

Albánie Albánie

• Demokratická strana Albánie (PD)

Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina

• Strana demokratické akce (SDA)
• Chorvatská demokratická unie (HDZ BiH)
• Strana demokratického pokroku (PDP)

Černá Hora Černá Hora

• Bosenská strana (BS)

Gruzie Gruzie

• Sjednocená národní strana (UNM)

Island Island

• Strana nezávislosti (XD)

Norsko Norsko

• Høyre (H)

Severní Makedonie Severní Makedonie

• Vnitřní makedonská revoluční organizace – Demokratická strana pro makedonskou národní jednotu (VMRO–DPMNE)

Srbsko Srbsko

• Srbská pokroková strana (SNS)
• Aliance vojvodinských Maďarů (VMSZ/SVM)

Švýcarsko Švýcarsko

• Střed

Ukrajina Ukrajina

• Evropská solidarita

Arménie Arménie

• Republikánská strana Arménie (HHK)
• Dědictví

Bělorusko Bělorusko

• Běloruská křesťanská demokracie (BCD)
• Sjednocená občanská strana Běloruska (AHP)
• Hnutí za svobodu (MFF)

Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina

• Chorvatská demokratická unie 1990 (HDZ 1990)

Gruzie Gruzie

• Evropská Gruzie

Kosovo Kosovo

• Demokratická liga Kosova (LDK)

Moldavsko Moldavsko

• Liberálně demokratická strana Moldavska (PLDM)
• Strana platformy pro důstojnost a pravdu (PPDA)
• Strana akce a solidarity (PAS)

Norsko Norsko

• Křesťanská lidová strana (KrF)

San Marino San Marino

• Sanmarinská křesťanskodemokratická strana (PDCS)

Ukrajina Ukrajina

• Baťkivščyna (od roku 2008)
• Svépomoc (od roku 2019)
• Ukrajinská demokratická aliance pro reformu (UDAR)

Arménie Arménie

• Vláda práva (OEK), člen pozorovatel

Belgie Belgie

• Les Engagés (LE)

Bělorusko Bělorusko

• Běloruská lidová fronta (BNF), člen pozorovatel do roku 2017

Francie Francie

• Centrum sociálních demokratů
• Unie pro francouzskou demokracii
• Sdružení pro republiku
• Unie pro lidové hnutí (UMP)

Chorvatsko Chorvatsko

• Chorvatská rolnická strana (HSS), člen do vystoupení v květnu 2019.

Maďarsko Maďarsko

• Fidesz, členství pozastaveno od 20. března 2019. Odchod z EPP 18. března 2021.
• Maďarské demokratické fórum, člen do 7.9.2009.
• Křesťanskodemokratická lidová strana, člen do 19.7.2024.

Itálie Itálie

• Křesťanská demokracie
• Italská lidová strana
• Křesťanskodemokratický střed
• Sjednocení křesťanských demokratů
• Italská obnova
• Unie demokratů pro Evropu
• Lid svobody
• Nová středopravice

Rumunsko Rumunsko

• Demokratická strana (PD)
• Demokratická liberální strana (PDL)
• Křesťanskodemokratická národní rolnická strana (PNȚ-CD)

Slovensko Slovensko

• Slovenská demokratická a křesťanská unie – Demokratická strana (SDKÚ-DS)
• Most-Híd
• Strana maďarskej komunity – Magyar Közösség Pártja (SMK-MKP)

Španělsko Španělsko

• Baskická národní strana
• Lidově demokratická strana

Turecko Turecko

• Strana spravedlnosti a rozvoje (pozorovatel)

Ukrajina Ukrajina

• Lidové hnutí Ukrajiny (pozorovatel)
• Naše Ukrajina (pozorovatel)

EPP se řídí nařízením EU č. 1141/2014 o evropských politických stranách a evropských politických nadacích a na její činnost dohlíží Úřad EU pro evropské politické strany a evropské politické nadace.

Předsednictvo je výkonným orgánem strany. Rozhoduje o obecných politických směrech EPP a předsedá jejímu politickému shromáždění. Předsednictvo se skládá z prezidenta, deseti místopředsedů, čestných předsedů, generálního tajemníka a pokladníka. Předseda skupiny ELS v Evropském parlamentu, předsedové Komise, Parlamentu a Rady a vysoký představitel (pokud jsou členem členské strany ELS) jsou všichni místopředsedové z moci úřední . Předseda EPP Manfred Weber Od 1. června 2022 je předsednictvo EPP^[20] (místopředsedové v pořadí hlasů obdržených na kongresu EPP v Rotterdamu):

• Manfred Weber – předseda (poslanec, předseda skupiny EPP)
• Thanasis Bakolas – generální tajemník
• Mariya Gabriel – místopředsedkyně (komisařka EU)
• Esther de Lange – místopředsedkyně (EP)
• Johannes Hahn – místopředseda (komisař EU)
• Siegfried Mureşan – místopředseda (EP)
• Dubravka Šuica – místopředsedkyně (komisařka EU)
• Petteri Orpo – viceprezident (šéf Kokoomus, bývalý ministr financí)
• David McAllister – viceprezident (poslanec, bývalý ministr-prezident)
• Andrzej Halicki – místopředseda (EP)
• Antonio Tajani – místopředseda (poslanec, bývalý předseda Evropského parlamentu, bývalý místopředseda Komise)
• Esteban González Pons – místopředseda (EP)
• Paulo Rangel – pokladník (MEP)
• Ursula von der Leyenová – místopředsedkyně z moci úřední (předsedkyně Evropské komise)
• Roberta Metsolaová – místopředsedkyně z moci úřední (předsedkyně Evropského parlamentu)
• Sauli Niinistö - čestný prezident (prezident Finska)

Politické shromáždění definuje politické pozice EPP mezi kongresy a rozhoduje o žádostech o členství, politických směrech a rozpočtu. Politické shromáždění se skládá z určených delegátů členských stran EPP, přidružených stran, členských sdružení a dalších přidružených skupin. Politické shromáždění se schází nejméně třikrát ročně.

Kongres je nejvyšším rozhodovacím orgánem EPP. Skládá se z delegátů členských stran, sdružení EPP, poslanců Evropského parlamentu ze skupiny EPP, předsednictva EPP, národních předsedů stran a vlád a evropských komisařů, kteří patří k členské straně, přičemž počty delegátů jsou váženy podle podílu EPP na Poslanci Evropského parlamentu a jednotliví delegáti volení členskými stranami podle pravidel členských stran.^[21]

Podle stanov EPP se Kongres musí scházet jednou za tři roky, běžně se však schází i v letech voleb do Evropského parlamentu (každých pět let) a byly svolávány i mimořádné kongresy. Kongres volí předsednictvo EPP každé tři roky, rozhoduje o hlavních politických dokumentech a volebních programech a poskytuje platformu pro předsedy vlád a stranické vůdce EPP.

Lídři EPP se na summitu EPP setkávají několik hodin před každým zasedáním Evropské rady, aby formulovali společné postoje. Pozvánky zasílá předseda EPP a mezi účastníky jsou kromě členů předsednictva EPP všichni prezidenti a předsedové vlád, kteří jsou členy Evropské rady a patří k EPP; předsedové Evropského parlamentu, Evropské komise a Evropské rady a také vysoký představitel pro zahraniční věci za předpokladu, že patří k EPP; místopředsedové vlády nebo jiní ministři v případech, kdy předseda vlády země nepatří k členské straně EPP; a kde žádná členská strana EPP není součástí vlády, vůdci hlavní opoziční strany EPP.

Po vzoru summitu EPP strana také organizuje pravidelná ministerská setkání EPP před každým zasedáním Rady Evropské unie , kterých se účastní ministři, náměstci ministrů, státní tajemníci a poslanci EP v konkrétní oblasti politiky:

• Obecné záležitosti
• Zahraniční styky
• Ekonomika a finance
• Domácí aféry
• Spravedlnost
• Obrana
• Zaměstnanost a sociální věci
• Průmysl
• Zemědělství
• Energie
• Prostředí

EPP také organizuje ad hoc pracovní skupiny k různým otázkám a také setkání se svými přidruženými členy v Evropské komisi . Rovněž zve jednotlivé komisaře na schůzky vrcholných schůzek EPP a na ministerská zasedání EPP.

Po změnách nařízení EU, které upravuje eurostrany v roce 2007, je EPP, stejně jako ostatní evropské politické strany, odpovědná za organizování celoevropské kampaně k evropským volbám každých pět let. Podle Lisabonské smlouvy musí strany představit kandidáty na předsedu Evropské komise, ale EPP to již učinila tím, že v dubnu 2009 podpořila José Manuela Barrosa na druhé funkční období.

V roce 2014 proběhla první plnohodnotná kampaň EPP před evropskými volbami téhož roku. Strana nominovala bývalého lucemburského premiéra Jeana-Clauda Junckera jako svého kandidáta na předsedu Evropské komise a vedla celoevropskou kampaň v koordinaci s národními kampaněmi všech svých členských stran.

Od prosince 2019 bude EPP předsedat Evropské komisi s Ursulou von der Leyenová (CDU).

Po vítězství EPP ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 byla Ursula von der Leyen nominována EPP předsedkyní Komise . Byla schválena Evropskou radou a zvolena absolutní většinou v Evropském parlamentu. Dne 1. prosince 2019 se von der Leyenova komise oficiálně ujala úřadu. Zahrnuje 10 funkcionářů EPP z celkového počtu 27 komisařů.

Stát	Portrét	Komisař	Portfolio	Politická strana
Německo		Ursula von der Leyenová	Prezidentka	CDU
Lotyšsko		Valdis Dombrovskis	Výkonný viceprezident – ​​Ekonomika, která pracuje pro lidi, obchod	Jednota
Chorvatsko		Dubravka Šuica	Viceprezidentka – ​​Demokracie a demografie	HDZ
Řecko		Margaritis Schinas	Viceprezident – ​​Propagace evropského způsobu života	ND
Rakousko		Johannes Hahn	Komisař pro rozpočet a správu	ÖVP
Irsko		Mairead McGuinness	Komisařka pro finanční stabilitu, finanční služby a unii kapitálových trhů	FG
Bulharsko		Marija Gabrielová	Komisařka pro inovace, výzkum, kulturu, vzdělávání a mládež	GERB
Kypr		Stella Kyriakidesová	Komisařka pro zdraví a bezpečnost potravin	DISY
Rumunsko		Adina-Ioana Văleanová	Komisařka pro dopravu	PNL
Maďarsko		Olivér Várhelyi	Komisař pro sousedství a rozšíření	EPP (Nezávislý na národní úrovni, ale přidružený k EPP na úrovni EU)

EPP má v Evropském parlamentu největší skupinu. V současné době má v Evropském parlamentu 182 poslanců a jejím předsedou je německý europoslanec Manfred Weber.

V každých volbách do Evropského parlamentu jsou kandidáti zvolení na listinách členských stran EPP povinni vstoupit do skupiny EPP v Evropském parlamentu.

Skupina EPP zastává pět ze čtrnácti místopředsedů Evropského parlamentu.

EPP má 10 z 27 hlav států nebo předsedů vlád EU, kteří se účastní summitů EPP v rámci přípravy Evropské rady (k říjnu 2021):

Členský stát	Portrét	Zástupce	Titul	Politická strana	Člen Rady od r
Rakousko		Karl Nehammer	Kancléř	ÖVP	6. prosince 2021
Chorvatsko		Andrej Plenković	Premiér	HDZ	19. října 2016
Kypr		Nicos Anastasiades	Prezident	DISY	28. února 2013
Řecko		Kyriakos Mitsotakis	Premiér	ND	8. července 2019
Lotyšsko		Arturs Krišjānis Kariņš	Premiér	Jednota	23. ledna 2019
Litva		Ingrida Šimonytė	Premiérka	EPP	11. prosince 2020
Rumunsko		Klaus Iohannis	Prezident	PNL	21. prosince 2014
Švédsko		Ulf Kristersson	Premiér	M	18. října 2022

Prostřednictvím svých přidružených a pozorovatelských stran má EPP pět hlav států nebo vlád v zemích mimo EU:

Stát	Portrét	zástupci	Titul	Politická strana	Od té doby u moci
Srbsko		Aleksandar Vučić	Prezident	SNS	31. května 2017
Srbsko		Ana Brnabić	Premiérka	SNS	29. června 2017
Bosna a Hercegovina		Šefik Džaferović	Bosniak Člen předsednictví	SDA	20. listopadu 2018
Moldavsko		Maia Sandu	Prezidentka	PAS	24. prosince 2020
Moldavsko		Natalia Gavrilița	Premiérka	PAS	6. srpna 2021

Skupina EPP v Parlamentním shromáždění Rady Evropy hájí svobodu projevu a informací, jakož i svobodu pohybu myšlenek a náboženskou toleranci. Prosazuje princip subsidiarity a místní autonomie, jakož i obranu národnostních, sociálních a jiných menšin. Skupinu EPP/CD vede Aleksander Pociej, člen Polské občanské platformy.

Skupina EPP/CD zahrnuje také členy ze stran, které se samotnou EPP nesouvisí, včetně členů Vlastenecké unie (Lichtenštejnsko), Strany progresivních občanů (Lichtenštejnsko) a Národní a demokratické unie (Monako).

„Skupina EPP a podobně smýšlející skupiny“ v Parlamentním shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) je nejaktivnější politickou skupinou v tomto orgánu. Skupina se pravidelně schází a prosazuje postoje EPP. Členové skupiny EPP se rovněž účastní volebních monitorovacích misí OBSE.

Skupině předsedá Walburga Habsburg Douglas (Švédsko) a jejími místopředsedy jsou Consiglio Di Nino (Kanada), Vilija Aleknaitė Abramikiene (Litva), Laura Allegrini (Itálie) a George Tsereteli (Gruzie).

Skupina rovněž zahrnuje členy stran, které nejsou spřízněny s EPP, ale tvoří „stejně smýšlející“ strany. Mezi nimi jsou členové Vlastenecké unie (Lichtenštejnsko), Unie pro knížectví (Monako), Konzervativní strany (Spojené království), Konzervativní strany Kanady a Republikánské strany (USA).

EPP je také přítomná a aktivní v Parlamentním shromáždění Severoatlantické aliance (NATO) a tvoří zde skupinu „EPP a přidružení členové“. Vede ji německý politik CDU Karl Lamers, který je také současným předsedou Shromáždění. Skupina také zahrnovala členy Konzervativní strany Kanady a Republikánské strany (USA), ale nyní jsou členy konzervativní skupiny.

EPP má úzké vztahy s Mezinárodním republikánským institutem (IRI), organizací financovanou vládou USA zejména za účelem podpory demokracie a demokratizace.^[22] EPP a IRI spolupracují v rámci Evropské iniciativy partnerství.

EPP je evropským křídlem dvou globálních středopravých organizací, Mezinárodní demokratická unie (IDU) a Křesťanskodemokratická internacionála (CDI).

Po revizi nařízení EU, které upravuje evropské politické strany v roce 2007 a které umožňuje vytváření evropských nadací přidružených k eurostranám, založila EPP v témže roce svou oficiální nadaci/think tank Centrum pro evropská studia (CES), které bylo později přejmenován jako Martens Center. Jeho členy jsou všechny hlavní národní think-tanky a nadace přidružené k členským stranám EPP: Nadace Konrada Adenauera (CDU), Nadace Hannse Seidela (CSU), Nadace pro analýzu a sociální studia (PP), Institut Constantinose Karamanlise pro Demokracie (ND), Nadace Jarla Hjalmarsona (MOD), Politická akademie Rakouské lidové strany (ÖVP), Institut pro křesťansko-demokratickou politiku (KDU-ČSL), TOPAZ (TOP 09) a další.^[23] Během volební kampaně do Evropského parlamentu v roce 2009 spustilo středisko webový modul kampaně tellbarroso.eu na podporu Jose Manuela Barrosa, kandidáta EPP na znovuzvolení předsedou Komise.

V roce 2014 na počest Wilfrieda Martense – zesnulého prezidenta EPP, který také CES založil – změnil svůj název na Martens Center.

Současným prezidentem Martensova centra je bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku European People's Party na anglické Wikipedii.

• Evropská lidová strana (politická skupina)

• Evropský parlament
• Evropská politická strana
• Politická skupina Evropského parlamentu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Evropská lidová strana na Wikimedia Commons

• (anglicky) Oficiální stránky EPP
• (česky) Euroskop.cz - Evropská lidová strana