V článku, který uvádíme níže, se ponoříme do fascinujícího světa Antonio Tajani. V následujících řádcích prozkoumáme různé aspekty související s Antonio Tajani, od jeho původu a vývoje až po jeho dopad na současnou společnost. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy se pokusíme osvětlit toto téma, které je dnes tak aktuální, a poskytneme relevantní a aktualizované informace, které čtenáři umožní plně porozumět důležitosti Antonio Tajani v současném světě. Připojte se k nám na této cestě objevování a učení o Antonio Tajani.
Antonio Tajani | |
---|---|
![]() Antonio Tajani (19. prosince 2023) | |
30. předseda Evropského parlamentu | |
Ve funkci: 17. ledna 2017 – 3. července 2019 | |
Předchůdce | Martin Schulz |
Nástupce | David Sassoli |
Poslanec Evropského parlamentu | |
Ve funkci: 1. července 2014 – 12. října 2022 | |
Ve funkci: 14. července 1994 – 8. května 2008 | |
Ministr zahraničních věcí Italské republiky | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 22. října 2022 | |
Předsedkyně vlády | Giorgia Meloniová |
Předchůdce | Luigi Di Maio |
Stranická příslušnost | |
Členství | Forza Italia (do 2009) Lid svobody (2009-2013) Forza Italia (2013-současnost) |
Narození | 4. srpna 1953 (71 let) Řím ![]() |
Alma mater | Univerzita La Sapienza |
Profese | politik, právník a novinář |
Ocenění | velkokříž Řádu za občanské zásluhy (2013) velkokříž Řádu bílé růže (2023) Řád za občanské zásluhy důstojník Řádu čestné legie Řád knížete Jaroslava Moudrého … více na Wikidatech |
Podpis | ![]() |
Webová stránka | www |
Commons | Antonio Tajani |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonio Tajani (* 4. srpna 1953 Řím, Itálie) je italský a evropský politik, od října 2022 ministr zahraničních věcí ve vládě Giorgie Meloniové a člen Poslanecké sněmovny za Forza Italia. V lednu roku 2017 byl zvolen po Martinu Schulzovi předsedou Evropského parlamentu, funkci zastával do července 2019.[1]
Od roku 1994 byl třikrát zvolen členem Evropského parlamentu za stranu Forza Italia. Od 8. května 2008 byl místopředsedou Evropské komise zodpovědným za oblast dopravy. Od 8. února 2010) zastával funkci místopředsedy Evropské komise a byl komisařem pro průmysl a podnikání.
Dne 17. ledna 2017 byl zvolen 351 hlasy předsedou Evropského parlamentu.[2] V hlasování porazil svého krajana Gianniho Pittellu, který obdržel pouze 282 hlasů.[3] Funkci předsedy Evropského parlamentu zastával do července 2019, kdy jej vystřídal David Sassoli.[4]