Znělá postalveolární afrikáta

Tento článek se bude zabývat problémem Znělá postalveolární afrikáta, který v poslední době získal velký význam. Od jeho vzniku až po jeho současný dopad na společnost bude zkoumán jeho vývoj a vliv v různých oblastech. Znělá postalveolární afrikáta upoutal pozornost odborníků i široké veřejnosti a vyvolal debaty a úvahy o jeho významu a dopadu. Prostřednictvím komplexní analýzy budou prozkoumány různé perspektivy a bude nabídnut komplexní pohled na Znělá postalveolární afrikáta s cílem poskytnout hlubší porozumění tomuto tématu.

Obrázek znaku IPA
Číslo IPA103 (135)
Znak IPA
Znak SAMPAdZ
Česká fonetická transkripce
Zvuková ukázka

Znělá alveolární afrikáta je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem , pro zdůraznění současné artikulace lze zapsat s ligaturou d͡ʒ, číselné označení IPA je 103 (135), ekvivalentním symbolem v SAMPA je dZ.

Charakteristika

  • Způsob artikulace: polotřená souhláska (afrikáta). Vytváří se současnou artikulací dvou hlásek – / a . Nejprve se vytvoří krátká uzávěra (okluze), která je vzápětí uvolněna. Vzduch poté proudí úžinou (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum.
  • Místo artikulace: zadodásňová souhláska (postalveolára), částečně palatizovaná (palatizace). Úžina se vytváří mezi jazykem a dásňovým obloukem a částečně i tvrdým patrem.
  • Znělost: znělá souhláska – při artikulaci hlasivky kmitají. Neznělým protějškem je t͡ʃ.
  • Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
  • Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
  • Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.

V češtině

V češtině se tato hláska zaznamenává spřežkou , .

Jako samostatný foném se /dž/ v domácích slovech vyskytuje výjimečně, např. ve slově bán, obvykle se jedná o znělou realizaci (alofon) psaného /č/, např. ve slově čba. Jako d͡ʒ se může vyslovovat i spojení psaného /d/ a /ž/, např. ve slově Byov , v pečlivé výslovnosti se však obě hlásky raději vyslovují odděleně: .

Nejčastěji se /dž/ používá při počeštěném psaní přejatých slov, např. džem, džez (angl. jam, jazz).

V jiných jazycích