Znělá labiodentální aproximanta
V tomto článku se ponoříme do vzrušujícího světa Znělá labiodentální aproximanta a prozkoumáme jeho různé aspekty, významy a dopady na dnešní společnost. Znělá labiodentální aproximanta je dnes široce diskutovaným a vysoce aktuálním tématem, vzbuzuje debatu a zájem mezi odborníky i laickou veřejností. Prostřednictvím podrobné a vyčerpávající analýzy se pokusíme osvětlit nejdůležitější aspekty Znělá labiodentální aproximanta, což umožní čtenáři získat hlubší a komplexnější znalosti o tomto fascinujícím tématu. Připojte se k nám na této cestě objevování a reflexe, kde společně prozkoumáme význam a důležitost Znělá labiodentální aproximanta v našich životech.
 | |
|---|---|
| Číslo IPA | 150 |
| Znak IPA | ʋ |
| Znak SAMPA | P nebo v\ |
Znělá labiodentální aproximanta je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích. Je něčím mezi v a w. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem ʋ, číselné označení IPA je 150, ekvivalentním symbolem v SAMPA je P nebo v\.
Charakteristika
- Způsob artikulace: aproximantní souhláska (aproximanta). Vytváří se přiblížením artikulačních orgánů, které je však menší než u frikativ, takže proudění vzduchu nevytváří tak výrazný šum.
- Místo artikulace: retozubná souhláska (labiodentála). Úžina se vytváří mezi horními zuby, při artikulaci se dolní ret přibližuje k horním zubům.
- Znělost: znělá souhláska – při artikulaci hlasivky kmitají. Neznělým protějškem je ʋ̥.
- Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
- Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
- Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.
V češtině
Vyskytuje se v některých českých nářečích. Taková nebo přímo bilabiální byla běžná výslovnost „v“ ve staré češtině.
