Ludvík Habsbursko-Lotrinský

Ludvík Josef
rakouský arcivévoda
Portrét arcivévody Ludvíka z 19. století
Narození	13. prosince 1784 Florencie
Úmrtí	21. prosince 1864 (ve věku 80 let) Vídeň
Pohřben	Císařská hrobka ve Vídni
Potomci	Ana Victoria de la Pierre
Dynastie	Habsbursko-Lotrinská
Otec	Leopold II.
Matka	Marie Ludovika Španělská
Příbuzní	Marie Anna Rakouská, Marie Klementina Habsbursko-Lotrinská, Marie Terezie Josefa Habsbursko-Lotrinská, František I. Rakouský, Ferdinand III. Toskánský, Josef Habsbursko-Lotrinský, Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský, Antonín Viktor Habsbursko-Lotrinský, Alexandr Leopold Habsbursko-Lotrinský, Karel Ludvík Rakousko-Těšínský, Rudolf Jan Habsbursko-Lotrinský, Jan Habsbursko-Lotrinský a Marie Amálie Rakouská (sourozenci) Don Jose Maria Heredia de la Pierre[1] (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Josef Antonín Jan Habsbursko-Lotrinský (13. prosince 1784, Florencie – 21. prosince 1864, Vídeň) byl rakouský arcivévoda a princ, který byl členem vlády v době kdy vládl Ferdinand V. Dobrotivý. Byl synem císaře Leopolda II. a jeho manželky Marie Ludoviky.

Ludvík se narodil jako předposlední ze šestnácti dětí toskánskému velkovévodovi Petru Leopoldovi (pozdější císař Leopold II.) a jeho ženě Ludovice Španělsko-Bourbonské. Do svých šesti let žil v rodné Florencii. V roce 1790, poté, co byl jeho otec zvolen císařem, se rodina přestěhovala do Vídně. Po předčasné smrti rodičů roku 1792 se Ludvíka ujal císařský bratr František I., který Ludvíka a jeho o rok mladšího bratra Rainera Josefa vedl k vojenskému vzdělání. Mezi jeho učilteli byl mj. také český šlechtic, pozdější polní podmaršálek, Petr Prokop z Morzinu.

Už v sedmnácti letech se stal plukovníkem-majitelem 8. pěšího pluku. Od roku 1804 byl generálním inspektorem ochrany hranic. O rok později pomáhal bojovat v severní Itálii proti Napoleonovi. V roce 1807 získal hodnost polního podmaršálka.V roce 1809 velel 5. armádnímu sboru a bojoval v bitvě u Abensbergu a u Eggmühlu, kde utrpěl porážku.^[2] Poté převzal velení polní podmaršálek Johann von Hiller.

Ludvík se dále rozhodl rozšířit své vzdělání a začal se věnovat obchodování a přírodovědné a matematické tematice. Spolu s bratrem arcivévodou Janem cestoval po Anglii a Francii, kde navštěvovali manufaktury, dílny, ocelárny, tkalcovny i přádelny a přivezli si různé popisy, plány a modely.^[2] V roce 1818 se stal polním zbrojmistrem a roku 1819 byl jmenován generálním ředitelem dělostřelectva. Tuto funkci vykonával až do roku 1849.

Jako člen státní rady několikrát zastupoval císaře Františka I. V roce 1836 se stal předsedou „státní konference“, která vykonávala spoluregentskou vládu Ferdinandu I. Další členové konfederace byli kancléř hrabě Klemens Václav z Metternichu, hrabě František Antonín z Kolovrat a mladší bratr císaře František Karel.^[2] Po vypuknutí revoluce roku 1848 se Ludvík stáhl z veřejného života. V témže roce se stal čestným členem v Rakouské akademii věd.

Arcivévoda Ludvík Josef nebyl nikdy ženatý. Zemřel ve Vídni v roce 1864 a byl pohřben v kapucínské kryptě ve Vídni.

• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 254–255. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík Habsbursko-Lotrinský na Wikimedia Commons

Rakouští arcivévodové
1. generace	Fridrich III. • Albrecht VI. • Zikmund • Ladislav Pohrobek
2. generace	Maxmilián I.
3. generace	Filip I. KastilskýS
4. generace	Karel V.S • Ferdinand I.S
5. generace	Filip II. ŠpanělskýS • Maxmilián II. • Ferdinand II. • Karel II.
6. generace	KarelS • FerdinandS • Diego FelixS • Filip III.SP • Rudolf II. • Arnošt • Matyáš • Maxmilián III. • Albrecht VII. • Václav • Ferdinand II. • Maxmilián Arnošt • Leopold V. • Karel
7. generace	Filip IV. ŠpanělskýSP • KarelSP • FerdinandSP • AlfonsSP • Jan Karel • Ferdinand III. • Leopold I. Vilém • Ferdinand Karel • Zikmund František
8. generace	Baltazar KarelSP • Filip ProsperS • Karel II. ŠpanělskýS • Ferdinand IV. • Leopold I. • Karel I. Josef
9. generace	Josef I. • Leopold Josef • Karel VI.
10. generace	Leopold Josef • František I. Štěpán Lotrinský
11. generace	Josef II.T • Karel JosefT • Leopold II.T • Ferdinand KarelT • Maxmilián FrantišekT
12. generace	František I.T • Ferdinand III. ToskánskýT • Karel LudvíkT • Alexandr LeopoldT • Josef AntonínT • Antonín ViktorT • JanT • Rainer JosefT • LudvíkT • Rudolf JanT • František IV. ModenskýM • Ferdinand Karel JosefM • Maxmilián JosefM • Karel AmbrožM
13. generace	Ferdinand I. Dobrotivý • Josef František • František Karel • Leopold II. ToskánskýT • Albrecht Fridrich • Karel Ferdinand • Fridrich Ferdinand • Vilém František • Štěpán • Josef Karel • Leopold Ludvík • Arnošt • Zikmund • Rainer Ferdinand • Jindřich Antonín • František V. ModenskýM • Ferdinand Karel ViktorM
14. generace	František Josef I. • Maxmilián I. Mexický • Karel Ludvík • Ludvík Viktor • Ferdinand IV. ToskánskýT • Karel SalvátorT • Ludvík SalvátorT • Jan SalvátorT • Fridrich • Karel Štěpán • Evžen • Josef August • Ladislav Filip
15. generace	Rudolf • František Ferdinand • Ota František Josef • Ferdinand Karel • Leopold Ferdinand SalvátorT • Josef FerdinandT • Petr FerdinandT • Jindřich FerdinandT • Leopold SalvátorT • František SalvátorT • Albrecht SalvátorT • Albrecht • Karel Albrecht • Leo Karel • Vilém • Josef František • Ladislav Luitpold
16. generace	Karel I. • Maxmilián Evžen Habsburské Toskánsko GottfriedT • JiříT • Rainer KarelT • LeopoldT • AntonínT • František JosefT • Karel PiusT • František Karel SalvátorT • Hubert SalvátorT • Theodor SalvátorT • Klement SalvátorT Uhersko Josef Arpád • Géza
17. generace	Potomci Karla I. Otto • Robert • Felix • Karel Ludvík • Rudolf Toskánští Dominic Falčtí Eduard
18. generace	Karel • Jiří • LorenzB • Karel Filip • Simeon von Habsburg
19. generace	Ferdinand Zvonimir • Karel • AmedeoB
S: také španělský infant T: také toskánský princ M: také modenský princ P: také portugalský infant B: také belgický princ kurzívou jsou rakouští panovníci