V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Ludvík Habsbursko-Lotrinský. Prozkoumáme jeho původ, jeho vývoj v čase a jeho dopad na různé aspekty každodenního života. Ludvík Habsbursko-Lotrinský je předmětem studia a debat po mnoho let a jeho význam je v dnešním světě stále patrný. Prostřednictvím tohoto článku se snažíme osvětlit Ludvík Habsbursko-Lotrinský a analyzovat jeho důležitost a vliv v dnešní společnosti. Připojte se k nám na této cestě a objevte více o Ludvík Habsbursko-Lotrinský a jeho roli v současném světě.
Ludvík Josef | |
---|---|
rakouský arcivévoda | |
![]() Portrét arcivévody Ludvíka z 19. století | |
Narození | 13. prosince 1784 Florencie |
Úmrtí | 21. prosince 1864 (ve věku 80 let) Vídeň |
Pohřben | Císařská hrobka ve Vídni |
Potomci | Ana Victoria de la Pierre |
Dynastie | Habsbursko-Lotrinská |
Otec | Leopold II. |
Matka | Marie Ludovika Španělská |
Příbuzní | Marie Anna Rakouská, Marie Klementina Habsbursko-Lotrinská, Marie Terezie Josefa Habsbursko-Lotrinská, František I. Rakouský, Ferdinand III. Toskánský, Josef Habsbursko-Lotrinský, Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský, Antonín Viktor Habsbursko-Lotrinský, Alexandr Leopold Habsbursko-Lotrinský, Karel Ludvík Rakousko-Těšínský, Rudolf Jan Habsbursko-Lotrinský, Jan Habsbursko-Lotrinský a Marie Amálie Rakouská (sourozenci) Don Jose Maria Heredia de la Pierre[1] (vnuk) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ludvík Josef Antonín Jan Habsbursko-Lotrinský (13. prosince 1784, Florencie – 21. prosince 1864, Vídeň) byl rakouský arcivévoda a princ, který byl členem vlády v době kdy vládl Ferdinand V. Dobrotivý. Byl synem císaře Leopolda II. a jeho manželky Marie Ludoviky.
Ludvík se narodil jako předposlední ze šestnácti dětí toskánskému velkovévodovi Petru Leopoldovi (pozdější císař Leopold II.) a jeho ženě Ludovice Španělsko-Bourbonské. Do svých šesti let žil v rodné Florencii. V roce 1790, poté, co byl jeho otec zvolen císařem, se rodina přestěhovala do Vídně. Po předčasné smrti rodičů roku 1792 se Ludvíka ujal císařský bratr František I., který Ludvíka a jeho o rok mladšího bratra Rainera Josefa vedl k vojenskému vzdělání. Mezi jeho učilteli byl mj. také český šlechtic, pozdější polní podmaršálek, Petr Prokop z Morzinu.
Už v sedmnácti letech se stal plukovníkem-majitelem 8. pěšího pluku. Od roku 1804 byl generálním inspektorem ochrany hranic. O rok později pomáhal bojovat v severní Itálii proti Napoleonovi. V roce 1807 získal hodnost polního podmaršálka.V roce 1809 velel 5. armádnímu sboru a bojoval v bitvě u Abensbergu a u Eggmühlu, kde utrpěl porážku.[2] Poté převzal velení polní podmaršálek Johann von Hiller.
Ludvík se dále rozhodl rozšířit své vzdělání a začal se věnovat obchodování a přírodovědné a matematické tematice. Spolu s bratrem arcivévodou Janem cestoval po Anglii a Francii, kde navštěvovali manufaktury, dílny, ocelárny, tkalcovny i přádelny a přivezli si různé popisy, plány a modely.[2] V roce 1818 se stal polním zbrojmistrem a roku 1819 byl jmenován generálním ředitelem dělostřelectva. Tuto funkci vykonával až do roku 1849.
Jako člen státní rady několikrát zastupoval císaře Františka I. V roce 1836 se stal předsedou „státní konference“, která vykonávala spoluregentskou vládu Ferdinandu I. Další členové konfederace byli kancléř hrabě Klemens Václav z Metternichu, hrabě František Antonín z Kolovrat a mladší bratr císaře František Karel.[2] Po vypuknutí revoluce roku 1848 se Ludvík stáhl z veřejného života. V témže roce se stal čestným členem v Rakouské akademii věd.
Arcivévoda Ludvík Josef nebyl nikdy ženatý. Zemřel ve Vídni v roce 1864 a byl pohřben v kapucínské kryptě ve Vídni.