V dnešním světě je 19. století nadále relevantním tématem, které ve společnosti vzbuzuje zájem a debatu. S pokrokem technologií a globalizací převzal 19. století zásadní roli v každodenním životě lidí. Od svého dopadu na ekonomiku až po vliv na mezilidské vztahy se 19. století stal opakujícím se tématem konverzací v různých oblastech. V průběhu historie se 19. století vyvíjel a přizpůsoboval politickým, společenským a kulturním změnám a generoval širokou škálu pohledů a názorů na tuto záležitost. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s 19. století a analyzujeme jeho důležitost a dopad na dnešní společnost.
Devatenácté století je podle Gregoriánského kalendáře perioda mezi 1. lednem 1801 a 31. prosincem 1900. Jedná se o deváté století druhého tisíciletí.
V 19. století zažila především Evropa spolu se Severní Amerikou neobyčejně rychlý hospodářský růst, který zásadně pozměnil zemědělství a nastartoval těžbu spolu s průmyslovou výrobou. Vedle tohoto hospodářského růstu zaznamenal Starý kontinent, i díky novým vědeckým poznatkům a zkvalitnění lékařské péče, nevídaný nárůst obyvatelstva. Prudký ekonomický rozvoj napomohl evropským zemím v mocenské expanzi během vrcholného období kolonialismu. Kvůli světové dominanci Evropy proto bývá 19. století nazýváno evropským stoletím, i stoletím páry.
Na počátku tohoto století prožila Evropa dlouhé období krvavých konfliktů, kdy se většina evropských monarchií spojila proti revoluční Francii ve francouzských revolučních a napoleonských válkách. Období po Vídeňském kongresu, kdy se evropské mocnosti spolupracující v rámci Svaté aliance snažily čelit nové revoluční vlně, bývá označováno jako koncert velmocí. Zároveň je pro toto období charakteristická dominance Spojeného království, jehož ekonomika posílená za průmyslové revoluce byla v 19. století zdaleka nejrozvinutější. Nejsilnější otřes zažila většina evropských států v roce 1848, kdy revoluční vlnu rozdmýchaly hospodářské problémy, sílící nacionalismus a liberální a sociální požadavky nespokojených částí tehdejší společnosti. Nejrozsáhlejšími konflikty druhé poloviny tohoto století byly krymská válka a americká občanská válka. Krymská válka, jež proběhla v letech 1853 až 1856, nezastavila postupné rozdrobování Osmanská říše. Válka Severu a Jihu předznamenala růst hospodářské i politické moci Spojených států amerických. Nově sjednocené Německo a Itálie se vedle tradičních evropských mocností v poslední třetině 19. století zúčastnily závodu v rozšiřování svých impérií v Asii a Africe. Výrazné posílení Německa a toto soupeření pak vedlo k narušení mocenské rovnováhy, vytvoření vojenských aliancí a v konečném důsledku i k první světové válce, která bývá pokládána za symbolický konec dlouhého 19. století.
Mezi osobnosti kultury a vědy v 19. století patřili Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832), Ludwig van Beethoven (1770–1827), Jane Austenová (1775–1817), George Gordon Byron (1788–1824), Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837), Honoré de Balzac (1799–1850), Alexandre Dumas starší (1802–1870), Victor Hugo (1802–1885), Hans Christian Andersen (1805–1875), Edgar Allan Poe (1809–1849), Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852), Charles Darwin (1809–1882), Fryderyk Chopin (1810–1849), Charles Dickens (1812–1870), Karl Marx (1818–1883), Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881), Jules Verne (1828–1905), Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910), Petr Iljič Čajkovskij (1840–1893), Émile Zola (1840–1902), Friedrich Nietzsche (1844–1900), Thomas Alva Edison (1847–1931), Vincent van Gogh (1853–1890), Oscar Wilde (1854–1900), Nikola Tesla (1856–1943), Anton Pavlovič Čechov (1860–1904) a Marie Curie-Skłodowská (1867–1934).
Mezi přední české osobnosti 19. století patřili Josef Dobrovský (1753–1829), Josef Jungmann (1773–1847), Jan Evangelista Purkyně (1787–1869), František Palacký (1798–1876), Josef Kajetán Tyl (1808–1856), Karel Hynek Mácha (1810–1836), Karel Jaromír Erben (1811–1870), Karel Havlíček Borovský (1821–1856), Božena Němcová (1820–1862), Gregor Mendel (1822–1884), Bedřich Smetana (1824–1884), Karolina Světlá (1830–1899), Jan Neruda (1834–1891), Antonín Dvořák (1841–1904), Josef Václav Sládek (1845–1912), Svatopluk Čech (1846–1908), Alois Jirásek (1851–1930), Mikoláš Aleš (1852–1913) a Jaroslav Vrchlický (1853–1912).