V dnešním článku se ponoříme do tématu Antonín Viktor Habsbursko-Lotrinský, otázky, která v poslední době vyvolala velký zájem. Od svých počátků až do současnosti je Antonín Viktor Habsbursko-Lotrinský předmětem debat a analýz v různých oblastech, od politiky po vědu, včetně kultury a společnosti obecně. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a přístupy, které byly Antonín Viktor Habsbursko-Lotrinský v průběhu času dány, a také jeho dopad a význam v současném světě. Prostřednictvím vyčerpávající a přísné analýzy se budeme snažit osvětlit toto vzrušující a složité téma s cílem poskytnout našim čtenářům komplexní a aktualizovanou vizi Antonín Viktor Habsbursko-Lotrinský.
Antonín Viktor Habsbursko-Lotrinský | |
---|---|
Velmistr řádu německých rytířů místokrál lombardsko-benátský | |
![]() Arcivévoda Antonín Viktor | |
Úplné jméno | Antonín Viktor Josef Jan Raimund Habsbursko-Lotrinský |
Narození | 31. srpna 1779 Florencie |
Úmrtí | 2. dubna 1835 (ve věku 55 let) Vídeň |
Pohřben | Císařská hrobka ve Vídni |
Dynastie | Habsbursko-Lotrinská |
Otec | Leopold II. |
Matka | Marie Ludovika Španělská |
Příbuzní | Marie Anna Rakouská, Marie Klementina Habsbursko-Lotrinská, Marie Terezie Josefa Habsbursko-Lotrinská, Ludvík Habsbursko-Lotrinský, František I. Rakouský, Ferdinand III. Toskánský, Josef Habsbursko-Lotrinský, Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský, Alexandr Leopold Habsbursko-Lotrinský, Karel Ludvík Rakousko-Těšínský, Rudolf Jan Habsbursko-Lotrinský, Jan Habsbursko-Lotrinský a Marie Amálie Rakouská (sourozenci) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonín Viktor Habsbursko-Lotrinský (německy: Anton Viktor Joseph Johann Raimund von Österreich; 31. srpna 1779, Florencie – 2. dubna 1835, Vídeň) byl rakouský arcivévoda, velmistr řádu německých rytířů a lombardsko-benátský vicekrál v letech 1816 až 1818.
Narodil se jako osmý syn toskánského velkovévody Petra Leopolda a pozdějšího císaře Leopolda II. a Marie Ludoviky Španělské. Jeho kmotrem byl sardinsko-piemonský král Viktor Amadeus III.[1] Vyrůstal ve Florencii a roku 1790 se s rodiči přestěhoval do Vídně.
Jako plukovník byl majitelem od roku 1804 c. k. pěší pluk č. 4 a stal se c. k. polním zbrojmistrem (1804).[2] Byl protektorem c. k. Státního ústavu slepců. Zajímal se o botaniku a také o ostatní přírodní vědy. Jeho zahrady byly známé po celém světě. Od roku 1812 byl královským komisařem v uherském zemském sněmu a roku 1816 byl jmenován Místokrálem lombardsko-benátského království.[3] Tento úřad byl pouze reprezentativní a Antonín Viktor jej nikdy nepřevzal. Roku 1818 se stal vicekrálem arcivévodův bratr Rainer Josef.
Roku 1801 byl zvolen knížetem-biskupem v Münsteru a kolínským kurfiřtem. Tyto funkce nikdy nepřevzal a roku 1802 se dokonce Rakousko muselo těchto funkcí zříci. V roce 1803 byl pasován na rytíře Řádu německých rytířů a po rezignaci svého bratra Karla Ludvíka roku 1804 se stal jeho velmistrem.[1] Svou funkci rytíře poctivě vykonával až do své smrti v roce 1835. V letech 1834–1840 proběhla reorganizace Řádu, kterou ve spolupráci s kancléřem Metternichem zařídil u svého bratra, císaře Františka I.
Zemřel roku 1835 ve Vídni a pohřben byl v kapucínské kryptě. Novým velmistrem řádu se stal jeho bratranec Maxmilián Josef, syn arcivévody Ferdinanda Karla.
Předchůdce: Karel Ludvík |
Velmistr řádu německých rytířů 1804–1835 |
Nástupce: Maxmilián Josef |
Předchůdce: Jindřich Jan Bellegarde |
![]() |
Místokrál lombardsko-benátského království 1816–1818 |
![]() |
Nástupce: Rainer Josef |