V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Ferdinand II. Medicejský, téma, které v průběhu let upoutalo pozornost mnoha lidí. Ferdinand II. Medicejský je předmětem debat, výzkumu a inspirace a ve společnosti zanechal nesmazatelnou stopu. Od svých počátků až po svou relevanci dnes, Ferdinand II. Medicejský vyvolal nekonečné diskuse a vyvolal vášnivý zájem u těch, kteří se snaží pochopit jeho význam a dopad na svět kolem nás. Prostřednictvím tohoto článku se pokusíme osvětlit Ferdinand II. Medicejský a prozkoumat různé aspekty, díky kterým je v současném kontextu tak zajímavý a relevantní.
Ferdinand II. Medicejský | |
---|---|
velkovévoda toskánský | |
![]() Ferdinand II. na portrétu Justa Sustermanse | |
Doba vlády | 1621 – 1670 |
Narození | 14. července 1610 Florencie |
Úmrtí | 23. května 1670 Florencie |
Pohřben | bazilika San Lorenzo ve Florencii |
Předchůdce | Cosimo II. Medicejský |
Nástupce | Cosimo III. Medicejský |
Manželka | Vittoria Della Rovere |
Potomci | Cosimo III. (1642–1723) Francesco Maria (1660–1711) |
Rod | Medicejští |
Otec | Cosimo II. Medicejský |
Matka | Marie Magdalena Habsburská |
Příbuzní | Anna Medicejská, Maria Cristina de' Medici, Markéta Medicejská, Mattias de' Medici, Francesco de' Medici, Gian Carlo de' Medici a Leopoldo de Medici (sourozenci) Ferdinand Medicejský, Anna Marie Luisa Medicejská a Gian Gastone Medici[1] (vnoučata) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ferdinand II. Medicejský (14. července 1610, Florencie – 23. května 1670, Florencie) byl v letech 1621–1670 toskánský velkovévoda.
Narodil se jako nejstarší syn (druhé dítě), velkovévody Toskánska, Cosima II. Medicejského a jeho manželky velkovévodkyně Marie Magdaleny. Nastoupil na trůn po smrti svého otce 28. února roku 1621. Do roku 1628 vládly za Ferdinanda jako regentky jeho matka a babička velkovévodkyně toskánská Kristina Lotrinská. Dne 26. září roku 1633, si Ferdinand vzal Vittorii della Rovere.
Se svou ženou Vittorií měl dvě děti, které přežily do dospělosti; Cosima v roce 1642 a Francesca Mariu de' Medici v roce 1660.[2] Francesco byl plodem krátkého usmíření. Po narození Cosima se tito dva odcizili; Vittoria přistihla Ferdinanda v posteli s pážetem, hrabětem Brutem della Molera. Ferdinandovy sexuální preference se týkaly převážně mužů. Mezi jeho milence mohl patřit vědec a Ferdinandův osobní lékař Francesco Redi.[3]
Na trůn po jeho smrti nastoupil jeho syn Cosimo III. Medicejský.
Zpočátku zůstala jeho vláda pod vlivem jeho matky a babičky. Postupně se stala samostatnější a jeho významným počinem bylo snížení nákladů na velkovévodský dvůr. Různými opatřeními se snažil zabránit rozšíření morové epidemie, která postihla Toskánsko v roce 1630 a která i přesto zahubila 10 % tehdejšího obyvatelstva. Tyto činy mu přinesly velkou oblibu i proto, že spolu se svými bratry poskytoval osobní půjčky obyvatelstvu. Soulad s jeho bratry je jedním z hlavních příznaků jeho vlády. V zahraniční politice se příliš neangažoval až do roku 1643, kdy vstoupil do neúspěšné války o hrabství Castro, která měla zabránit rozšiřování papežských států. Ferdinand Toskánsko mírně rozšířil tím, že skoupil dědictví dvou malých sousedních hrabství (1633 – Santa Fiora, 1649 – Pontremoli). Za jeho vlády se projevily první známky úpadku toskánské ekonomiky především v důsledku moru a nákladů během války o Castro.[4]
Byt též členem společnosti Accademia del Cimento, kterou založil jeho bratr Leopold.
Předchůdce: Cosimo II. Medicejský |
Toskánský velkovévoda 1620–1670 |
Nástupce: Cosimo III. Medicejský |