Dnes se připravujeme na vstup do vzrušujícího světa Ferdinand I. Medicejský. Ať už se jedná o historickou postavu, aktuální téma, společenský fenomén nebo jakýkoli jiný aspekt, který upoutá naši pozornost, Ferdinand I. Medicejský má nepochybně významný dopad na naše životy. V tomto článku budeme zkoumat různé perspektivy, analyzovat relevantní data a prezentovat názory odborníků, abychom plně porozuměli důležitosti a relevanci Ferdinand I. Medicejský v současném kontextu. Jsme nadšeni, že se můžeme ponořit do tohoto tématu a objevit vše, co nám Ferdinand I. Medicejský může nabídnout.
Ferdinand I. Medicejský | |
---|---|
Velkovévoda | |
![]() Ferdinand I. Medicejský na obraze Scipione Pulzoniho | |
Doba vlády | 1587 – 1609 |
Tituly | Toskánský velkovévoda |
Narození | 30. července 1549 Florencie ![]() |
Úmrtí | 3. února 1609 Florencie ![]() |
Předchůdce | František I. Medicejský |
Nástupce | Cosimo II. Medicejský |
Manželka | Kristina Lotrinská |
Potomci | Cosimo II. Medicejský Maria Maddalena Medicejská Kateřina Medicejská Karel Medicejský Klaudie Medicejská |
Rod | Medicejové |
Dynastie | Medicejové |
Otec | Cosimo I. Medicejský |
Matka | Eleonora z Toleda |
Příbuzní | Bia de' Medici, Lucrezia Medicejská, Isabela Medicejská, Virginie Medicejská, Marie Medicejská (1540–1557), Giovanni de' Medici, Garzia Medicejský, Pietro de' Medici, Don Giovanni de' Medici, František I. Medicejský a Pedricco de' Medici (sourozenci) Ferdinand II. Medicejský[1], Gian Carlo de' Medici[1], Markéta Medicejská, Mattias de' Medici, Francesco de' Medici[1], Anna Medicejská, Leopoldo de Medici[1] a Maria Cristina de' Medici (vnoučata) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ferdinand I. Medicejský (30. července 1549, Florencie – 3. února 1609, Florencie, Toskánské velkovévodství) byl v letech 1587–1609 toskánským velkovévodou.
Narodil se ve Florencii jako pátý syn Cosima I. Medicejského a Eleonory z Toleda. Byl kardinálem do roku 1562, po smrti svého bratra Františka I. Medicejského nastoupil na trůn Toskánského velkovévodství. Organizační dovednosti získané během předchozího pobytu v Římě mu umožnily efektivní řízení velkovévodství. Souhlasil s osídlením Židů, kteří byli vyhnáni ze Španělska. V zahraniční politice podporoval francouzského krále Jindřicha IV. v boji proti Katolické lize. Také posílil toskánskou flotilu za účelem boje proti pirátům a turecké nadvládě ve vodách Středozemního moře. Na trůn po jeho smrti nastoupil jeho syn Cosimo II. Medicejský.