Carl David Anderson
V dnešním světě se Carl David Anderson stal tématem velkého významu a diskuzí v různých oblastech. Význam Carl David Anderson v posledních letech roste a probouzí zájem odborníků a profesionálů z různých oborů. Vzhledem k tomu, že Carl David Anderson stále získává pozornost, je zásadní porozumět jeho dopadu na společnost a prozkoumat potenciální důsledky, které má na globální úrovni. V tomto článku se ponoříme do významu a důležitosti Carl David Anderson, analyzujeme jeho význam v různých kontextech a nabídneme širokou představu o jeho vlivu dnes.
| Carl David Anderson | |
|---|---|
 | |
| Narození | 3. září 1905 New York |
| Úmrtí | 11. ledna 1991 (ve věku 85 let) San Marino |
| Místo pohřbení | Forest Lawn Memorial Park |
| Bydliště | New York |
| Alma mater | Kalifornský technologický institut John H. Francis Polytechnic High School |
| Povolání | fyzik a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatel | Kalifornský technologický institut |
| Ocenění | Nobelova cena za fyziku (1936) medaile Elliotta Cressona (1937) člen American Physical Society společník Americké akademie umění a věd |
| Choť | Elvira Lorena Bergman |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Carl David Anderson (3. září 1905 – 11. ledna 1991) byl americký experimentální fyzik, který se proslavil objevem pozitronu při studiu kosmického záření. Za tento objev získal v roce 1936 Nobelovu cenu, kterou sdílel s Victorem Hessem, který ji obdržel za objev kosmického záření.
Životopis
Carl D. Anderson se narodil v New Yorku švédským přistěhovalcům. Studoval fyziku a techniku na Caltechu v Kalifornii v USA (titul B.S. získal v roce 1927, titul Ph.D. v roce 1930). Pod dohledem Roberta A. Millikana začal studovat kosmické záření pomocí fotografií z mlžné komory. Během tohoto výzkumu nečekaně objevil novou částici s hmotností elektronu, avšak s opačným elektrickým nábojem, kterou nazval pozitron (Andersonův návrh přejmenovat elektron na „negatron“ se neujal). Objev pozitronu, publikovaný v roce 1932, potvrdil teoretickou předpověď Paula Diraca o existenci antičástice k elektronu.
Carl D. Anderson též jako první získal přímý důkaz existence pozitronu tak, že vytvořil elektron-pozitronové páry dopadem záření gama na různé materiály.
V roce 1936, kdy obdržel Nobelovu cenu za objev pozitronu, objevil se svým studentem Sethem Neddermeyerem další novou částici. Tato částice se při průchodu magnetickým polem stáčela pod větším úhlem než elektrony, ale menším než protony. Anderson a Neddermeyer předpokládali, že nová částice má stejnou velikost náboje jako elektron a hmotnost mezi elektronem a protonem (zhruba 207krát větší než elektron). Proto se domníval, že jde o mezon (tehdy nazývaný „mezotron“ či „mí mezon“), který měl být podle Jukawovy teorie z roku 1935 částicí zprostředkující silnou interakci mezi protonem a neutronem. Později se ukázalo, že tato částice neinteraguje silně a patří tedy mezi leptony. Dnes ji nazýváme mion.
Carl D. Anderson pracoval většinu svého života na Caltechu. Během druhé světové války řídil výzkum raketové techniky. Zemřel v roce 1991 a je pochován ve Forest Lawn, Hollywood Hills Cemetery v Los Angeles.
Původní práce
- C. D. Anderson, „The Positive Electron“, Phys. Rev. 43, 491 (1933)
Odkazy
Literatura
- Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Carl David Anderson na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Carl David Anderson
- Carl David Anderson
