Svatá Helena

V tomto článku prozkoumáme dopad Svatá Helena na dnešní společnost. Od svého vzniku upoutá Svatá Helena pozornost lidí po celém světě a vyvolává vášnivé a emotivní diskuse. V průběhu let se Svatá Helena vyvíjel a přizpůsoboval změnám ve společnosti a ovlivnil různé aspekty každodenního života. Prostřednictvím této analýzy prozkoumáme roli, kterou Svatá Helena hraje v kultuře, politice, ekonomice a dalších oblastech, a také její vliv na způsob, jakým lidé vnímají svět kolem sebe. S kritickým a reflexivním pohledem se budeme snažit lépe porozumět dopadu, který Svatá Helena měla a nadále má na naši společnost.

Tento článek je o římské světici. Další významy jsou uvedeny na stránce Svatá Helena (rozcestník).
Svatá Helena
Mince císařovny Heleny
Mince císařovny Heleny
Církevřímskokatolická
Vykonávané úřady a funkce
Zúčastnila se
  • Nalezení Svatého kříže
Osobní údaje
Datum narození255
Místo narozeníDrepanon
Datum úmrtí18. srpna 330
Místo úmrtíNikomédie nebo Trevír
Místo pohřbeníMausoleum of Helena, Katedrála svatého Petra v Trevíru, Vatikánská muzea a Laterán
ChoťConstancius I. Chlorus
PotomciKonstantin I. Veliký
PříbuzníCrispus, Constantina, Constans[1], Konstantin II.[2], Constantius II.[1] a Helena (manželka Juliana) (vnoučata)
Povolánípolitička
Svatořečení
Svátek28. srpna (21. května)
Uctívána církvemivšechny křesťanské církve s kultem svatých
Titul svatéod 4. století
Atributycísařská koruna, Kristův kříž, hřeby
Místo úctyŘím, Trevír
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Flavia Iulia Helena Augusta (též známá jako svatá Helena, Helena Augusta či Helena Konstantinopolská; 255, Drepanon – 18. srpna 330, Nikomédie / Trevír – podle různých zdrojů) byla manželkou či konkubínou pozdějšího římského císaře Constantia I. Chlora, jemuž porodila syna Konstantina, zvaného později Veliký.

Život

Konstantin a Helena, byzantská miniatura, 11. století

O Helenině původu není mnoho známo, první životopisné údaje o její dobročinnosti zapsal její současník Eusebios z Kaisareie.[3] Církevní historik Prokopios z Kaisareie uvedl, že se narodila v Drepanonu v Bithýnii, Ambrož napsal, že byla děvečkou ve stáji či v hospodě (stabularia).[4] Britové ve středověku šířili zprávu o jejím anglosaském královském původu z Trevíru.[5] Kolem roku 289 se stala manželkou či konkubínou Constantia Chlora, jemuž porodila syna Konstantina.[6] Constantius již roku 292 Helenu zapudil, aby si mohl vzít za ženu dceru císaře Maximiana Theodoru. Od roku 306 se Helena zdržovala převážně na dvoře svého syna Konstantina, kde kolem roku 312 přijala křesťanskou víru. Získala také titul nobilissima femina a roku 325 i titul Augusta. Město Drepanon bylo na její počest přejmenováno na Helenopolis.

Spolu se svým synem dala vystavět četné kostely v římské říši: Baziliku svatého Kříže (Santa Croce in Gerusalemme), baziliku Apoštolů v Konstantinopoli, baziliku na Olivové hoře, chrám Narození Páně v Betlémě). Počínaje svatým Ambrožem a císařem Thedodosiem bylo Heleně přičítáno legendární nalezení Kristova kříže a hřebů během cesty po Svaté zemi.[7] Dále jí bylo připisováno uctívání Deseti tisíc mučedníků thébské legie a založení kostelů jim zasvěcených v Kolíně nad Rýnem, Bonnu a Xantenu a přenesení relikvií apoštola Matouše do Trevíru.[8]

V dobových věroučných sporech se přikláněla spíše na stranu ariánství a nikoli ortodoxie.[zdroj?]

Hrob

Císař Konstantin dal pro ostatky své matky vytesat z červeného porfyru sarkofág s reliéfy na bočních stěnách. Znázorňují scény bojů Římanů s Germány. Pro její hrob dal v letech 326–330 zbudovat v Římě na Via Casilina pohřební kapli, nazývanou dosud mauzoleum. Po jeho poboření barbary zůstal sarkofág dlouho v rozvalinách, dochoval se díky velmi tvrdému kameni, teprve v 18. století byl získán do Vatikánských muzeí.

Relikvie a kult

Legenda sv. Heleny na triptychu ze Stavelotu, kolem 1160
  • Mauzoleum v Římě (relikvie byly rozdělovány, až hrob zůstal prázdný)
  • Kostel Santa Croce in Gerusaleme v Římě
  • Opatství benediktinů v Hautvillers (diecéze Remeš), Francie (od roku 840 do Velké francouzské revoluce)
  • Trevír – relikviář s lebkou v kryptě dómu, vystaven jen o svátku 18.8.
  • Ostrov svaté Heleny
  • patronka diecézí Trevír a Bamberg
  • patronka měst Ascoli, Pesaro, Frankfurt n. M,
  • patronka města Colchester – socha na věži radnice
  • Stratford-on-Avon, gotický cyklus legendy na nástěnných malbách kaple Nejv. Trojice
  • patronka hřebíkářů, barvířů, horníků, hledačů pokladů, institucí ztrát a nálezů[8]
  • Praha: Korunovační kříž císaře Karla IV. obsahuje podle inventářů z let 1367–1420 „Částečky ze sv. Kříže, který sv. Helena přinesla“' a uprostřed je vsazena antická portrétní kamej ženy s korunou, jejíž rytá řecká popiska bývá čtena „Elene“[9]
  • časté dvojice protějškových obrazů nebo soch: Konstantin a Helena

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Union List of Artist Names. 27. ledna 2016. Dostupné online. .
  2. ↑ Constantinus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  3. ↑ Eusebius Caesariensis, Vita Constantini. www.documentacatholicaomnia.eu . Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ NAZIANZEN, Saint Gregory; AMBROSE, Saint. Funeral Orations - De obitu Theodosii (The Fathers of the Church, Volume 22). : CUA Press Dostupné online. ISBN 978-0-8132-1122-0. S. 42. (anglicky) 
  5. ↑ BRAUNFELS, Wolfgang. Lexikon der christlichen Ikonographie 6. : Herder: Freiburg-Basel-Rom-Wien, 1994. S. 486. (německy) 
  6. ↑ JERONÝM. Chronicon ad annum 292.
  7. ↑ AMBROŽ. De obitu Theodosii 42.
  8. ↑ a b LCI 6,1994, s. 486
  9. ↑ Antonín Podlaha- Eduard Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta, jeho dějiny a popis. Praha 1903, s. 135, 172, 175.

Literatura

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • LCI 6 = Lexikon der christlichen Ikonographie 6, ed. Wolfgang Braunfels. Herder : Freiburg-Basel-Rom-Wien 1994, s. 486–490.

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatá Helena na Wikimedia Commons