Svante Arrhenius
V dnešním světě je Svante Arrhenius tématem, které upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a zájmů. Ať už se jedná o významnou událost, relevantní postavu, nový koncept nebo něco úplně jiného, Svante Arrhenius se podařilo významně zasáhnout do společnosti. V tomto článku podrobně prozkoumáme, čím je Svante Arrhenius tak zajímavým a důležitým, a také rozsah jeho vlivu v různých oblastech. Od svého vzniku až po současný dopad zanechal Svante Arrhenius v moderním světě nesmazatelnou stopu a je nezbytné pochopit jeho význam v našem každodenním životě.
| Svante Arrhenius | |
|---|---|
 Svante Arrhenius (1910) | |
| Rodné jméno | Svante August Arrhenius |
| Narození | 19. února 1859 zámek Vik, kraj Uppsala,  Švédsko |
| Úmrtí | 2. října 1927 (ve věku 68 let) Stockholm, Švédsko |
| Příčina úmrtí | funkční porucha trávicího traktu |
| Místo pohřbení | Starý uppsalský hřbitov (59°51′20″ s. š., 17°37′42″ v. d.) |
| Alma mater | Uppsalská univerzita Stockholmská univerzita |
| Povolání | astronom, chemik, fyzik a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatelé | Rižská technická univerzita Stockholmská univerzita Uppsalská univerzita |
| Ocenění | Davyho medaile (1902) Nobelova cena za chemii (1903) čestný doktor Univerzity v Heidelbergu (1903) Silliman Memorial Lectures (1910) zahraniční člen Královské společnosti (1910) … více na Wikidatech |
| Nábož. vyznání | ateismus |
| Choť | Sofia Rudbecková (od 1894) Maria Arrheniusová (od 1905) |
| Děti | Olof Arrhenius Anna-Lisa Arrheniusová |
| Rodiče | Svanta Gustav Arrhenius[1] a Carolina Christina Thunberg[1] |
| Příbuzní | Gustaf Arrhenius a Anna Hornová af Rantzien (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svante August Arrhenius (19. února 1859, zámek Vik – 2. října 1927, Stockholm) byl švédský fyzik a chemik, jeden ze zakladatelů fyzikální chemie. V roce 1903 obdržel Nobelovu cenu za elektrolytickou teorii disociace.[2] Udílení Nobelových cen však ovlivňoval ve prospěch přátel a v neprospěch oponentů.[3] Byl jedním z předních vědců, který se zasadil o založení Státního institutu pro rasovou biologii (Statens institut för rasbiologi), který se zabýval eugenikou.[4] V roce 1896[5] při zkoumání dob ledových a na základě předchozích prací (které například provedli Joseph Fourier, John Tyndall, Claude Pouillet, Arvid Högbom) předpověděl vliv oxidu uhličitého vznikajícího spalováním uhlí na oteplování celé planety.[6]
Arrhenius byl tak první kdo použil základní principy fyzikální chemie k odhadu míry, do jaké je zvýšení koncentrace atmosférického oxidu uhličitého odpovědné za zvyšující se povrchovou teplotu Země. V 60. letech 20. století David Keeling ukázal, že emise oxidu uhličitého způsobené člověkem jsou dostatečně velké, aby způsobily globální oteplování.[7] Arrhenius též řešil otázku vlivu koncentrace oxidu uhličitého na nástup doby ledové;[8] IPCC dnes zastává názor, že hlavním spouštěčem dob ledových jsou Milankovičovy cykly.[9]
Reference
- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Svante Arrhenius - Facts. www.nobelprize.org . . Dostupné online.
- ↑ https://physicstoday.scitation.org/do/10.1063/PT.6.4.20170926a/full/ - How Nobel favorites have fared
- ↑ SPEKTOROWSKI, Alberto; MIZRACHI, Elisabet. Eugenics and the Welfare State in Sweden: The Politics of Social Margins and the Idea of a Productive Society. Journal of Contemporary History. 2016, s. 333–352. ISSN 0022-0094. doi:10.1177/0022009404044443.
- ↑ https://www.rsc.org/images/Arrhenius1896_tcm18-173546.pdf - On the Influence of Carbonic Acid in the Air upon the Temperature of the Ground
- ↑ GRAHAM, Steve. Svante Arrhenius : Feature Articles. earthobservatory.nasa.gov . 2000-01-18 . Dostupné online.
- ↑ Future Calculations. Science History Institute . 2016-07-18 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=762565
- ↑ http://archive.ipcc.ch/pdf/assessment-report/ar5/wg1/WG1AR5_Chapter05_FINAL.pdf - IPCC, AR5, WG1, Chapter 5, str. 385
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Svante Arrhenius na Wikimedia Commons
