Jaroslav Šedivý

PhDr. Jaroslav Šedivý, CSc.
Místopředseda druhé vlády V. Klause a vlády J. Tošovského
Ve funkci: 8. listopadu 1997 – 22. července 1998
2. ministr zahraničních věcí ČR
Ve funkci: 8. listopadu 1997 – 22. července 1998
Předseda vlády	Václav Klaus Josef Tošovský
Předchůdce	Josef Zieleniec
Nástupce	Jan Kavan
Velvyslanec ČSFR / 1. velvyslanec ČR ve Francii
Ve funkci: 29. června 1990 – prosinec 1994
Předchůdce	Peter Colotka
Nástupce	Petr Lom
Velvyslanec ČR v Belgii a Lucembursku
Ve funkci: prosinec 1995 – 1997
Předchůdce	Karel Lukáš
Nástupce	Kateřina Lukešová
Velvyslanec ČR ve Švýcarsku
Ve funkci: 1999 – 2002
Předchůdce	Richard Belcredi
Nástupce	Josef Kreuter
Narození	12. listopadu 1929 Praha Československo Československo
Úmrtí	28. ledna 2023 (ve věku 93 let)
Choť	Marie Šedivá
Děti	Jiří Šedivý dcera Hana
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Profese	politik, diplomat, spisovatel, historik, publicista, velvyslanec a ministr zahraničí
Ocenění	medaile Za zásluhy II. stupeň (2005)
Commons	Jaroslav Šedivý
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Šedivý (12. listopadu 1929 Praha – 27. ledna 2023^[1]) byl český historik, politik, ministr zahraničních věcí a velvyslanec.

Od 2. ledna 1948 byl členem KSČ.^[2] V roce 1952 vystudoval historii a slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1961 získal doktorát.

Od roku 1952 vykonával základní vojenskou službu, první rok v poddůstojnické škole u 2. dělostřeleckého pluku v Plzni, druhým rokem byl rozkazem ze dne 15. října 1953 přeložen do Prahy k 70. pěšímu praporu jako překladatel do ruštiny pro sovětského poradce ve Vojenské kontrarozvědce, která byla součástí Státní bezpečnosti.^[3] Výzvu ke vstupu do služebního poměru ve Vojenské kontrarozvědce v roce 1954 odmítl.^[4] Pracoval ve Slovanském ústavu Akademie věd v Praze, od roku 1957 poté jako vědecký pracovník Ústavu mezinárodní politiky a ekonomie. Po invazi do Československa byl v roce 1970 na 6 měsíců vězněn. Po propuštění pracoval např. jako lesní dělník, řidič a čistič oken.

Za socialismu publikoval pod cizími jmény – např. pro knihu Pokořená revoluce propůjčila jméno Yvette Heřtová, pro knihu Metternich kontra Napoleon Jan Halada.

V roce 1989 byl přijat do Prognostického ústavu Akademie věd. Stal se poradcem tehdejšího ministra zahraničí Dienstbiera.^[5] V červnu 1990 byl jmenován velvyslancem ČSFR ve Francii. Byl také velvyslancem v Belgii a Lucembursku. V letech 1997–1998 byl ministrem zahraničních věcí ČR. V Míčovně pražského hradu obdržel 7. března 1998 „Čestnou medaili T. G. Masaryka“, kterou mu udělilo Masarykovo demokratické hnutí. V letech 1999–2002 byl velvyslancem ve Švýcarsku.

Václav Klaus jej 28. října 2005 vyznamenal Medailí Za zásluhy II. stupně.^[6] Mirek Topolánek jako premiér v demisi vyznamenal v dubnu 2009 Jaroslava Šedivého Medailí Karla Kramáře.^[7]

Byl ženatý s Marií Šedivou, s níž měl syna Jiřího a dceru Hanu.

• Pokořená revoluce. Praha: Mladá fronta, 1977. 193 s. 2. vyd. Děkabristé: anatomie nezdařeného převratu. Praha: Volvox Globator, 2000. 188 s. ISBN 80-7207-336-2. (U prvního vydání knihy byla uvedena jako autorka Yvette Heřtová, ale ve skutečnosti byl autorem Jaroslav Šedivý.)
• Metternich kontra Napoleon. Praha: Panorama, 1985. 241 s. 4. vyd. Praha: Volvox Globator, 2005. 205 s. ISBN 80-7207-564-0. (U prvních dvou vydání knihy uveden jako autor Jan Halada, ale ve skutečnosti byl autorem Jaroslav Šedivý.)
• Černínský palác v roce nula: (ze zákulisí polistopadové zahraniční politiky). Praha: Ivo Železný, 1997. 164 s. ISBN 80-237-3492-X.
• Děkabristé: anatomie nezdařeného převratu. Praha: Volvox Globator, 2000. 188 s. ISBN 80-7207-336-2. 
• Velvyslancem u Eiffelovy věže 1990–1994: (Praha – Paříž v zahraniční politice). Praha: Mladá fronta, 2008. 268 s. ISBN 978-80-204-1716-9.
• Tajemství a hříchy rytířů templářského řádu. Praha: Volvox Globator, 1999. 183 s. ISBN 80-7207-217-X. 2. vyd. Praha: Volvox Globator, 2008. 183 s. ISBN 978-80-7207-672-7.
• Diplomacie je uměním kompromisu: cesta do NATO, do EU a další příběhy: 1995–2002. Praha: Mladá fronta, 2009. 277 s. ISBN 978-80-204-2015-2.
• Jaroslav Šedivý: mé putování zmateným stoletím. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 378 s. ISBN 978-80-7422-188-0.
• Osudné spojenectví: Praha a Moskva, 1920–1948. Praha: Mladá fronta, 2015. 288 s. ISBN 978-80-204-3823-2. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Šedivý na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Šedivý
• Osobnosti na ČT24: „Nebyl jsem člověk do politiky,“ říká historik Jaroslav Šedivý – možnost on-line přehrání, 2. 4. 2009
• Jaroslav Šedivý, historik, myč oken a diplomat – pořad Osudy na ČRo3 Vltava (audio)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.