V dnešním světě je Ústřední zpravodajská služba téma, které ve společnosti vzbuzuje velký zájem a debatu. S rozvojem technologií a globalizací se Ústřední zpravodajská služba stal relevantním problémem, který se týká lidí všech věkových kategorií a národností. Ať už jde o profesní, osobní nebo akademický, Ústřední zpravodajská služba má významný dopad na každodenní životy mnoha lidí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Ústřední zpravodajská služba a analyzujeme jeho vliv v různých oblastech, stejně jako možné důsledky pro budoucnost.
Ústřední zpravodajská služba | |
---|---|
![]() | |
![]() | |
Motto | The Work of a Nation. The Center of Intelligence |
Předchůdce | Office of Strategic Services |
Zakladatel | Dwight D. Eisenhower, William Joseph Donovan, Allen Dulles a Harry S. Truman |
Vznik | 18. září 1947 |
Sídlo | Langley, 221 01, Spojené státy americké (George Bush Center for Intelligence) |
Souřadnice | 38°57′8″ s. š., 77°8′40″ z. d. |
Ředitel | John Ratcliffe |
Mateřská organizace | Federální vláda Spojených států amerických |
Počet zaměstnanců | 21 575 (2013) |
Oficiální web | www |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ústřední zpravodajská služba (CIA, anglicky Central Intelligence Agency) je zpravodajská služba USA s vnějším polem působnosti (tj. špionážním) mající zároveň za úkol provádět po celém světě operace ve prospěch USA. Vznikla 18. září 1947 na základě National Security Act (Zákona o národní bezpečnosti), který podepsal prezident Harry S. Truman. Stala se tak nástupcem OSS (Office of Strategic Services).
CIA byla založena s cílem soustředit do jedné organizace všechny vládní struktury zabývající se zpravodajstvím za účelem zefektivnění sběru informací pro všechny složky provádějící výkon moci. Od tohoto cíle však začala přímo provádět americkou zahraniční politiku, což vyústilo k využívání CIA jako mocenskopolitického nástroje (Invaze v zátoce Sviní na Kubě a Karibská krize, účast na svržení levicových vlád Mosaddeka v Íránu, Árbenze v Guatemale, Lumumby v Kongu, Sukarna v Indonésii, Goularta v Brazílii nebo Allendeho v Chile a především postupné vyeskalování americké intervence ve Vietnamské válce).
Zlomem v činnosti CIA se stalo v roce 1972, propuštění ředitele CIA Richarda Helmse v důsledku aféry Watergate. CIA byla podřízena kontrole Kongresem (zvláštním výborem Senátu a Sněmovny reprezentantů pro aktivity tajných služeb) a Národní bezpečnostní radou. CIA bylo nařízeno ukončení tajných operací a zaměření se pouze na špionáž.
Od roku 1975 do konce 80. let ultrapravicové (až fašistické) diktatury v Latinské Americe s podporou CIA v rámci tzv. Operace Kondor zavraždily nebo nechaly zmizet až 80 000 politických odpůrců a levicově smýšlejících lidí.[1][2] Dalších asi 400 000 lidí bylo uvězněno.[3] Nedemokratické režimy byly podporovány z obavy před sílícím vlivem SSSR a Kuby,[4][5][6] jednalo se o tzv. zástupné války.
V Afghánistánu, na počátku 80. let, CIA podporovala povstalce proti prosovětské afghánské vládě a Sovětské armádě. Největší aférou 80. let byla aféru Írán-Contras, kdy bylo odhaleno, že Reaganova administrativa tajně a ilegálně prodávala zbraně Íránu v irácko-íránské válce, aby docílila propuštění amerických rukojmí, kteří byli zadržováni v Libanonu, a z výtěžku financovala protivládní povstalce Contras v Nikaragui. V Afghánistánu CIA financovala a vyzbrojovala protisovětský odboj z řad domácích mudžáhidů i zahraničních dobrovolníků z celého islámského světa, mezi kterými byl i Usáma bin Ládin.[7]
V roce 1994 CIA otřásl případ Aldricha Amese, šéfa sovětské sekce kontrašpionážního odboru CIA, který od roku 1984 pracoval jako tzv. „krtek“ pro KGB. Ames měl díky své funkci přístup k tajným informacím a prozradil KGB mnoho sovětských agentů, kteří zběhli na stranu Západu.[8]
S koncem tzv. studené války se v důsledku změn na mezinárodní scéně změnily i cíle CIA; dnes bojuje proti teroristickým útokům. Z důvodu špatné spolupráce mezi CIA, FBI a NSA se nezabránilo útokům z 11. září 2001, ale od útoků se spolupráce zlepšila. Letadla podílející se na tajném programu CIA, který zahrnoval únosy a mučení lidí podezřelých z terorismu, zřejmě používala pro doplňování paliva i letiště v ČR.[9] Od roku 2012 se CIA angažuje v občanské válce v Sýrii a při pokusu o svržení syrského režimu Bašára Asada vycvičila a vyzbrojila přibližně 10 000 protivládních povstalců.[10][11]
Dne 7. března 2017 začal server WikiLeaks publikovat tajné dokumenty CIA v rámci série publikací s názvem Vault 7, které obsahují detailně popsané aktivity a možnosti CIA elektronicky sledovat lidi po celém světě a nabourat se do jejich elektronických zařízení.[12]
CIA je nezávislá státní organizace, která je odpovědná prezidentovi Spojených států. Veřejná kontrola je zajištěna výbory amerického Kongresu. Roční rozpočet, který schvaluje Kongres, není americkému daňovému poplatníku znám,[13] podle zdrojů s různou mírou důvěryhodnosti se pohybuje v řádu jednotek miliard dolarů. V čele CIA stojí ředitel (Director of Central Intelligence – DCI), kterého jmenuje prezident. Odhaduje se, že CIA má asi 20 000 zaměstnanců.
Základními úkoly CIA jsou sběr, analýza a vyhodnocování zpravodajsky významných dat z celého světa (jedním z aspektů je uchování stávajících amerických hodnot a vlivy, které by je mohly ohrozit). Získaná data jsou analyzována a vyhodnocené informace předávány zadavateli (americké vládě) jako podklad pro rozhodování. Ze zákona nesmí výzvědná služba působit na území USA, působí pouze v zahraničí.
Sídlo CIA se nachází v Langley, které leží ve státě Virginie, nedaleko tamní letecké základny, řeky Potomac a hlavního města Washingtonu, D.C. Tento komplex je ovšem, stejně jako další důležité vládní budovy v USA, jednou z nejvíce hlídaných budov na světě.
Ředitel BIS Michal Koudelka obdržel v březnu 2019 v sídle CIA v Langley Tenetovu cenu za zahraniční spolupráci.[14] V roce 2017 obdržel Tenetovu cenu korunní princ ze Saúdské Arábie, která je stejně jako Česká republika blízkým spojencem Spojených států.[14] Koudelka uvedl, že „Toto nejvýznamnější ocenění, které CIA dává, beru nejen jako ocenění své práce, ale především jako ocenění práce BIS.“[15]