Zemská kůra
V tomto článku do hloubky prozkoumáme Zemská kůra, téma, které zaujalo pozornost různých oborů a v dnešní společnosti vzbuzuje velký zájem. Zemská kůra je téma, které je předmětem diskusí a studií již dlouhou dobu a jeho relevance je patrná dodnes. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Zemská kůra, od jeho původu až po jeho dopad na každodenní život, stejně jako možné důsledky pro budoucnost. Abychom mohli poskytnout úplný pohled na Zemská kůra, analyzujeme jeho pozitivní a negativní aspekty a také jeho možné důsledky na osobní, sociální a globální úrovni. Kromě toho upozorníme na nejnovější výzkum související s Zemská kůra s cílem poskytnout aktuální pohled na toto neustále se vyvíjející téma.
Zemská kůra je označení pro svrchní vrstvy planety Země složené z utuhlých hornin.[1] Vznikla přinejmenším před 4,6 miliardami let, tedy do 150 miliónů let od vzniku Země,[2] ale postupně se dál rozšiřovala.[3]
Zemské těleso se skládá ze tří soustředných sfér: zemské kůry, zemského pláště a zemského jádra. Hranice mezi sférami tvoří plochy nespojitosti (diskontinuity). Tyto plochy vyjadřují náhlé změny chemických a fyzikálních vlastností látek uvnitř Země. Kůru od pláště odděluje tzv. Mohorovičičova plocha diskontinuity, na níž se odrážejí a lomí zemětřesné vlny. I v kůře existují další podružné plochy nespojitosti, jejichž průběh však není souvislý. Nejdůležitější z nich je tzv. Conradova plocha, považovaná za hranici mezi svrchní (granitovou) a spodní (bazaltovou) vrstvou kůry.
Zemská kůra je tvořena žulovou (granitovou–SiAl Si-křemík, Al-hliník) a čedičovou (bazaltovou–SiMa Si-křemík, Mg-hořčík) vrstvou. Její mocnost (tloušťka) se pohybuje od 5 km do 70 km. Nejsilnější je na kontinentech pod pohořími, nejtenčí (5 až 10 km) pod oceány, kde chybí žulová vrstva. V Českém masívu se mocnost kůry pohybuje kolem 35 km. Hlavními minerály kůry jsou živce, křemen a slídy (muskovit, biotit).[4] Názvy granitová a čedičová neznamenají petrografické složení, jde o subjektivní označení vrstvy názvem, který nejvíce odpovídá známým fyzikálním vlastnostem hornin skládajících tyto vrstvy. Složení pevninské kůry je značně pestřejší následkem složitějšího vývoje pevnin. Během vývoje Země se do kůry z pláště přesunuly lehce tavitelné a specificky lehčí složky, především sloučeniny křemíku, draslíku, hliníku, vápníku, sodíku a pod. Průměrná hustota kůry činí 2,85 g/cm³.
Zemskou kůru tvoří různé horniny složené z nerostů. Kromě nich jsou v zemské kůře obsaženy i plyny a voda s různým množstvím rozpuštěných látek. V zemské kůře se nacházejí téměř všechny chemické prvky.
Rozdělení
- kontinentální kůra – má 3 vrstvy a proměnlivou tloušťku, tvoří kontinenty, šelfy, kontinentální svahy
- oceánská kůra – dvouvrstvá, tenčí, tvořící dna oceánu, pánve, příkopy
- přechodná – nejvzácnější, třívrstvá (dno Černého moře)
Složení žulové vrstvy
- SiO2 – 69 %
- Al2O3 – 14 %
- Fe2O3 + FeO – 4 %
- Ostatní 5 %
Složení čedičové vrstvy
Odkazy
Reference
- ↑ Universum, všeobecná encyklopedie. Díl 10, 1. vyd. Praha : Odeon, 2002. S. 546.
- ↑ http://www.osel.cz/index.php?clanek=7489 - Nejstaršímu úlomku zemské kůry je 4,4 miliardy let
- ↑ Earth's crust, tectonic plates gradually formed, geoscientists find. phys.org . . Dostupné online.
- ↑ KACHLÍK, Václav, Ivo CHLUPÁČ a Ivo CHLUPÁČ. Základy geologie: Historická geologie. 3. nezm. vyd. Praha: Karolinum, 2011, 342 s. ISBN 978-80-246-2008-4. S. 56.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu zemská kůra na Wikimedia Commons
