Kontinentální kůra
V dnešním světě se Kontinentální kůra stal tématem rostoucího zájmu v různých oblastech společnosti. Od akademického prostředí až po podnikatelské prostředí se Kontinentální kůra stává relevantní díky svému dopadu na náš každodenní život. Jak se stále posouváme kupředu do 21. století, důležitost porozumění a řešení Kontinentální kůra je stále evidentnější. V tomto článku prozkoumáme, jak se Kontinentální kůra vyvíjel v průběhu času, jeho dopad na různé komunity a sektory a možné důsledky pro budoucnost. Od svého vlivu na politiku až po dopad na technologie je Kontinentální kůra tématem, které si zaslouží naši pozornost a zamyšlení.
Kontinentální kůra je částí zemské kůry, která je vyvinuta pod pevninami. Její spodní hranicí je Conradova diskontinuita, která je však obtížně sledovatelná, neboť není souvisle vyvinutá a mívá i charakter pozvolného přechodu. Z fyzikálního hlediska je oblastí, ve které se podélné seismické vlny šíří rychlostí nižší než 6,2 km/s. Podle metamorfního modelu zemské kůry patří ke kontinentální kůře také bazaltová nebo gabrová vrstva společně s metamorfity granulitové facie (s rychlostí šíření vln mezi 6,5 a 7,2 km/s). Při tomto pojetí je pak spodní hranicí Mohorovičičova diskontinuita. Kontinentální kůra má oproti oceánské kůře výrazně větší mocnost – průměrně 35 km, přičemž extrémy dosahují hodnot až 90 km.
Hustota kontinentální kůry je menší než hustota kůry oceánské a pohybuje se okolo 2,8 g × cm−3, což je nejspíše jedním z důvodů, proč vystupuje kontinentální kůra nad oceánskou kůru. Z celkové rozlohy Země zabírají kontinenty jen asi 29 %, ale s oblastmi kontinentální kůry zatopené vodou v šelfových oblastech a s kontinentálními svahy tvoří celkem 41 % zemského povrchu.
Dominantně je tvořena kontinentální kůra vápenato-alkalickou řadou, která se projevuje formou dacitů a dioritů. Průměrná výška kontinentálních oblastí je 870 m n. m., ale vlivem denudace a eroze dochází k postupnému zarovnávání a snižování výšky. Oproti tomu působí srážky litosférických desek, které formují pohoří či pásemná pohoří.
Kontinentální kůra mohla vznikat už před čtyřmi miliardami let.[1] Vznikla patrně před 3,7 miliardou let.[2]
Rozdělení kontinentální kůry
Vertikálně:
- svrchní kůra – 10 až 15 km – tvořena je převážně sedimenty, metamorfity, granity a bazalty. Takzvaná granitová vrstva je typická pro pevninský typ kůry.
- spodní kůra – je charakterizována ultrabazickým složením.
Horizontálně se na kontinentálních deskách dají vyčlenit tyto oblasti:
- štítové oblasti – nejstarší jádrové oblasti kontinentů. Erozí vypreparované oblasti hlubších magmatických plutonů, které se dříve nacházely v hlubinách Země.
- platformové oblasti – oblasti kontinentů, které jsou překryty druhotným výlevem lávového proudů. Ten má obvykle mocnost jen několik metrů, ale k výlevu dochází na ploše, která zaujímá několik tisíc až milionů m2, tzn. že oblasti jsou rozsáhlé.
- pásemná pohoří – oblasti probíhajícího horotvoří (orogeneze), např. Alpy. Mladá alpínská pohoří mají největší mocnost kůry (Himálaj až 80 km), prekambrické štíty 35–40 km. V oblasti Českého masívu je mocnost kůry 30–38 km, v Podunajské nížině jen 28 km. Růst mocnosti kůry v mladých pohořích je způsoben zejména narůstáním bazaltové vrstvy.
Chemické složení
Složení kontinentální kůry je přibližně (hmotnostní procento): 58 % SiO2, 16 % Al2O3, 8 % FeO, 7 % CaO, 5 % MgO, 3 % Na2O, 1,5 % K2O.
Vznik kontinentální kůry
Nejasnosti ohledně prvotního vzniku kontinentální kůry panují do dneška a mnohé nejasnosti a spory jsou stále živé.
Odkazy
Reference
- ↑ MIHULKA, Stanislav. Ztracený svět: Nejstarší kontinenty Země zmizely téměř beze stopy. osel.cz . 2019-07-02 . Dostupné online. ISSN 1214-6307.
- ↑ DEROUIN, Sarah. New research uncovers continental crust emerged 500 million years earlier than thought. phys.org . 2021-04-26 . Dostupné online. (anglicky)
