V tomto článku dále prozkoumáme Salvatore Quasimodo, téma, které v poslední době upoutalo pozornost mnoha lidí. Jak společnost postupuje a vyvíjí se, Salvatore Quasimodo se stal ústředním bodem, který vyžaduje pozornost a reflexi. Prostřednictvím komplexní a podrobné analýzy prozkoumáme různé aspekty a dimenze Salvatore Quasimodo, odhalíme jeho význam, dopad a relevanci v dnešním světě. Od jeho historie až po budoucnost se tento článek ponoří do Salvatore Quasimodo, aby nabídl úplný a obohacující pohled na toto téma, který nenechá nikoho lhostejným.
Salvatore Quasimodo | |
---|---|
![]() | |
Narození | 20. srpna 1901 Modica |
Úmrtí | 14. června 1968 (ve věku 66 let) Neapol |
Příčina úmrtí | krvácení do mozku |
Místo pohřbení | Monumentální hřbitov v Miláně |
Povolání | básník, jazykovědec, spisovatel, překladatel, scenárista, vysokoškolský učitel, novinář, literární kritik a kritik |
Alma mater | Ist. Tec. Economico A.M. Jaci (do 1919) |
Významná díla | Lirici greci![]() Q3604704 ![]() Q3612364 Ed è subito sera ![]() Q3731105 … více na Wikidatech |
Ocenění | Taormina prize (1953) Nobelova cena za literaturu (1959) |
Manžel(ka) | Bice Donetti (1927–1946) Maria Cumani Quasimodo (od 1948) |
Děti | Alessandro Quasimodo[1] |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Salvatore Quasimodo (20. srpna 1901, Modica – 14. června 1968) byl italský překladatel a básník. V roce 1959 byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu.
V roce 1908 se rodina kvůli otcovu železničářství přestěhovala do Messiny, kde bydleli v odstaveném železničním voze na slepé koleji. Už v dobách povinné školní docházky začal Quasimodo psát svoji první poezii a prózu. Společečně s přáteli založil časopis Nuovo Giornale Letterario, kterého však vyšlo jen málo čísel. Po získání diplomu na matematicko-fyzikálním technickém institutu v roce 1919 odešel do Říma, kde se zapsal na univerzitu – polnohospodářskou fakultu. Zlé ekonomické poměry mu však zabránily v pokračování studia. Žil v chudobě a věnoval se různé činnosti. Psal a publikoval, pracoval jako technický kreslič a jako prodavač v železářství. Právě z Říma vyšla jeho první sbírka básní Acque e terre a po ní druhá sbírka Oboe sommerso. Díky pobytu v Římě poznal mnoho tehdy významných básníků, jako např. Eugenio Montale, Elio Vittorini a dalších.
V roce 1940 se přestěhoval do Milána a v roce 1941 začal působit na tamní konzervatoři jako profesor italské literatury, kterou vyučoval až do své smrti v roce 1968. Po smrti první manželky se oženil podruhé. V letech 1960–1968 cestoval po Evropě a USA. Jeho dílo je přeloženo do 40 jazyků.