Marie Rút Křížková

V současné době je Marie Rút Křížková tématem, které vzbuzuje velký zájem a vyvolává diskuse v různých sektorech společnosti. V průběhu historie byl Marie Rút Křížková opakujícím se tématem, ke kterému se přistupovalo z různých úhlů pohledu a v průběhu času se vyvíjelo. V tomto článku budeme analyzovat různé dimenze Marie Rút Křížková a jeho dopad na každodenní životy lidí. Od svých počátků až do současnosti byl Marie Rút Křížková předmětem studia, úvah a polemik, což dokazuje jeho relevanci v současném kontextu. Podobně prozkoumáme důsledky Marie Rút Křížková v oblastech, jako je politika, kultura, technologie a společnost obecně.

PhDr. Marie Rút Křížková
Marie Rút Křížková přebírá ocenění od Alexandra Vondry (10. dubna 2012)
Marie Rút Křížková přebírá ocenění od Alexandra Vondry (10. dubna 2012)
Rodné jménoMarie Šopejstalová
Narození15. června 1936
Miličín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí4. prosince 2020 (ve věku 84 let)
Čerčany
Povoláníspisovatelka, básnířka, literární historička, literární kritička, pedagožka a editorka
Alma materUniverzita Karlova
Témataliterární historie, literární kritika, školství, autobiografie, poezie a vydavatelská činnost
OceněníCena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2015)
účastník odboje a odporu proti komunismu
Partner(ka)Ota Ornest
DětiEster Janečková
Dagmar Křížková
Svatava Havlíčková
PříbuzníJiří Orten (švagr)
Zdeněk Ornest (švagr)
Filip Havlíček (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Rút Křížková (15. června 1936 Miličín – 4. prosince 2020[1] Čerčany) byla česká literární historička, pedagožka a redaktorka. Působila jako mluvčí Charty 77. Zásadní měrou se zasloužila o vydání díla básníka Jiřího Ortena.

Život

V mládí žila v Liberci, od roku 1972 žila v Praze.

V roce 1968 absolvovala dálkově FF UK, obor čeština – pedagogika, specializace literární historie (doktorát až v roce 1991). V šedesátých letech působila jako učitelka, za normalizace pracovala jako lesní dělnice a třídička pošty. Signatářkou Charty 77 se stala 13. ledna 1977, jako mluvčí působila od 2. února 1983 do 7. ledna 1984.

Profesně se věnovala zejména ediční přípravě a vydávání spisů Jiřího Ortena a české literární tvorbě v terezínském ghettu. Spolupracovala s pražským divadlem Miriam.

V rámci festivalu Ortenova Kutná Hora a stejnojmenné literární soutěže pro mladé básníky (jejíž poroty byla předsedkyní) založila a řídila edici První knížky, která každý rok představuje jeden básnický debut nadějného mladého autora.

Byla matkou herečky a moderátorky Ester Janečkové, kterou měla jako nemanželské dítě s Ortenovým starším bratrem Otou Ornestem.[2] Její další dvě dcery jsou Svatava a Dagmar.

Výpis z jejího životopisu (Archiv bezpečnostních složek) uvádí: „Politicky jsem nikdy nepracovala. Teprve v září 1968 jsem vstoupila do KSČ, v roce 1970 jsem byla vyloučena“.[3]

Dílo

Poezie

  • Je mojí vlastí hradba ghett? (na tvorbě se podíleli i Kurt Jiří Kotouč, Zdeněk Ornest. Jsou to básně, próza a kresby terezínských dětí) – tato kniha v roce 1995 získala americkou národní cenu jako nejlepší dílo o holokaustu.
  • Zaživa (Opožděný samizdat. Verše z let 1954 – 1967) (2005)

Próza

  • Kniha víry, naděje a lásky. Praha: Portál, 1996. 248 stran. ISBN 80-7178-122-3.
  • Marie Rút Křížková : slyšet a odpovídat. Praha: Torst, 2014. 385 s. ISBN 978-80-7215-488-3.
  • Moje Proseč a Thomas Mann. 1. vyd. Svitavy Řím: Trinitas Křesťanská akademie, 2002. 76 s. : Studium. ISBN 80-86036-73-1.
  • Philippsdorf = : Filipov : 13.1.1866. Třetí opravené vydání. Jiříkov: Římskokatolická farnost Jiříkov, 2014. 96 stran, viii stran obrazových příloh. ISBN 978-80-260-7513-4.
  • Svědectví, které nemohlo být vysloveno. Praha: Torst, 2007. 101 s. ISBN 978-80-7215-318-3.(svědectví z dob tvrdého komunismu, její výslechy, pronásledování a podobně. Vše je doprovázeno i oficiálními spisy StB)
  • Žít jako znamení: rozhovory s Josefem Zvěřinou. Praha: Zvon, 1995. 159 s. : Memoria ; sv. 1. ISBN 80-7113-147-4.

Ocenění

V roce 2015 jí byla udělena Cena Václava Bendy.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zemřela historička a mluvčí Charty 77 Marie Rút Křížková. Novinky.cz . Borgis . Dostupné online. 
  2. ↑ Ester Janečková: Neumím se hádat, ona.iDNES.cz, 13. 6. 2006
  3. ↑ https://web.archive.org/web/20190331011512/https://www.sinagl.cz/images/stories/fotky/EK_Krizkova_vypoved_MV_3_101075.jpg
  4. ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2015 . Ústav pro studium totalitních režimů, 2015 . Dostupné online. 

Literatura

  1. Slovník českých spisovatelů : pokus o rekonstrukci dějin české literatury 1948-1979. Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1982. s. 275. ISBN 0-88781-128-0.
  2. KŘÍŽKOVÁ, Marie Rút. Kdybych Chartu nepodepsala, připadala bych si sama pro sebe odepsaná. In: LINKOVÁ, Marcela, ed a STRAKOVÁ, Naďa, ed. Bytová revolta: jak ženy dělaly disent. Vydání první. Praha: Academia Sociologický ústav AV ČR, v.v.i, 2017. s. –175. ISBN 978-80-7330-302-0.

Externí odkazy