Jiří Pacold

V článku, který uvádíme níže, se pozastavíme nad Jiří Pacold. Toto téma/figura/postava vzbuzovala v historii velký zájem a vyvolala debaty a analýzy v různých oblastech. V tomto smyslu navrhujeme provést prohlídku různými okraji, které tvoří Jiří Pacold, a ponořit se do jeho nejdůležitějších aspektů a jeho důsledků v dnešní společnosti. Tímto způsobem se budeme snažit ponořit do jeho významu, jeho dopadů a jeho přítomnosti v kultuře, poskytnout nové perspektivy a obohatit znalosti o Jiří Pacold.

Jiří Pacold
Jiří Pacold (1884)
Jiří Pacold (1884)
Narození24. dubna 1834
Chrudim
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí16. února 1907 (ve věku 72 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povolánípedagog, architekt, učitel a stavitel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Pacold (24. dubna 1834 Chrudim[1] – 16. února 1907 Praha[2]) byl český profesor stavitelství na pražské technice.

Život

Jiří Pacold s vnoučaty, Praha 1907

Narodil se v rodině soukenického mistra Antonína Pacolda a jeho manželky Rozálie, rozené Neumainové.[1] Po absolvování reálky v Chrudimi a technických studiích v Praze se začal věnovat stavitelské praxi. Vedle toho dál studoval a roku 1863 se habilitoval jako soukromý docent pro hospodářské a průmyslové stavitelství. O dva roky později se stal docentem pro encyklopedii pozemního stavitelství a 17. září 1871 řádným profesorem české polytechniky. Roku 1889 byl jmenován rektorem této školy. Byl autorem odborných textů, například Konstrukce pozemního stavitelství a Stavitelský praktik.[3]

Zemřel v Praze, byl pochován na Vyšehradském hřbitově.[2]

Rodinný život

Dne 12. listopadu 1867 se oženil s Marií Balzerovou (1842–??, místo sňatku neurčeno).[2] Manželé Pacoldovi bydleli na pražském Novém Městě, měli dvě dcery a dva syny.[4]

Dílo

Pacold byl jedním z odborníků, kteří pomáhali při obnově Národního divadla po požáru roku 1881. Působil jako přísný a pečlivý stavební dozor a svou činností pomohl zajistit včasné a kvalitní provedení prací.[5]

Zdokonalil také výrobu vápna – jím navržené pece dokázaly zpracovat i netříděný vápenec, což do té doby nebylo možné. Dodnes se zachovala jako technická památka Pacoldova vápenka ve Velké Chuchli.[6]

Knižní vydání

  • Studie pozemního stavitelství/grafika] (V Praze, H. Dominicus, 1880)
  • Statika konstrukcí pozemního stavitelství (V Praze, J. Pacold, 1881 a 1897)
  • Stavitelský praktik (V , J. Pacold, 1883 a 1887)
  • Konstrukce pozemního stavitelství. Díl I.: Práce tesařské, pokrývačské a truhlářské, podlahy, stropy a schody dřevěné, Díl II.: Práce kamennické, zednické, dlaždičské, kovářské a zámečnické, nespalné schody, Díl III.: Železné krovy, topení, ventilace, osvětlení, záchody, odstraňování výkalův a odpadků z domů, návrhy staveb, domy rodinné a činžovní (V Praze, J. Pacold v komissi knihkupectví Fr. Řivnáče, 1890-1895na 1900-1903)
  • Stavitelský praktik I a II (V Praze, I. L. Kober, 1913)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených, Chrudim, 1829-1837, snímek 181, Záznam o narození a křtu. 195.113.185.42:8083 . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-25. 
  2. ↑ a b c Matrika zemřelých, Panna Marie Sněžná, 1900-1936, snímek 43
  3. ↑ Prof. Jiří Pacold. Zlatá Praha. 2. 1907, roč. 24, čís. 21, s. 254. Dostupné online. 
  4. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 437, obraz 750, Pacold Georg
  5. ↑ Prof. Jiří Pacold. Zlatá Praha. 8. 1884, roč. 1, čís. 32, s. 386. Dostupné online. 
  6. ↑ Pacoldova vápenka na stránkách hrady.cz

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Rektoři ČVUT

Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–

České vysoké učení technické v Praze