František Novotný (geodet)

V dnešním světě je František Novotný (geodet) stále tématem zájmu mnoha lidí. S rozvojem technologií a globalizací se František Novotný (geodet) stal relevantním tématem současné společnosti. Ať už je František Novotný (geodet) osoba, historická událost nebo současný fenomén, jeho dopad na naše životy nelze podceňovat. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty František Novotný (geodet), analyzujeme jeho důležitost, jeho důsledky a jeho vliv v různých oblastech. Od svého vzniku až po současný stav zanechal František Novotný (geodet) ve společnosti nesmazatelnou stopu a je nezbytné porozumět jeho dosahu, abychom lépe porozuměli světu kolem nás.

František Novotný
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1906 – 1907
Rektor ČVUT
Ve funkci:
1907 – 1908
PředchůdceAlbert Vojtěch Velflík
NástupceJosef Bertl
Stranická příslušnost
Členstvímladočeská strana
Narození20. září 1864
Němčice nad Hanou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. července 1918 (ve věku 53 let)
Senohraby
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ChoťLudmila Grégrová
Alma materČeská technika Praha
Profesetopograf, vysokoškolský učitel a politik
CommonsFrantišek Novotný (geodet)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Novotný (20. září 1864 Němčice nad Hanou[1] – 27. července 1918 Senohraby) byl český politik, geodet a profesor geodézie na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Pro akademický rok 1907–1908 byl zvolen rektorem.

Život

Narodil se v Němčicích nad Hanou (Komenského nám, čp. 59) v zemědělské rodině chalupníka Leopolda a Josefy Novotných. Absolvoval obecnou školu v Němčicích, reálku v Prostějově a poté pokračoval ve studiu na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Toto studium zakončil v roce 1889. V roce 1890 se oženil s Ludmilou Grégrovou, měl syna a dvě dcery.

V roce 1890 nastoupil jako asistent prof. Müllera. Souběžně vykonával praxi úředně autorizovaného stavebního inženýra, geometra a stavitele. V letech 1891–1893 zastupoval prof. Františka Müllera při tvorbě regulačního plánu města Písku. Zde byla použita nová polygonometrická metoda[2]. Tato metoda byla před tím několikrát použita s problematickými výsledky. Novotného práce (spolu s Ing. K. Zemanem) tuto metodu rehabilitovala a jejich výsledky vedly k revizi instrikce v roce 1894[3]. Poté řídil nová mapování některých měst včetně tvorby nové trigonometrické a polygonové sítě města Prahy.

V roce 1893 se habilitoval jako docent nižší geodézie a v roce 1897 rovněž jako docent vyšší geodézie. V roce 1900 po smtri prof. Müllera byl jmenován mimořádným profesorem geodézie na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze a v roce 1903 profesorem řádným. V roce 1907–1908 zastával funkci rektora. V roce 1906 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk.

Aktivní byl i v politice. 15. června 1906 nastoupil místo Ferdinanda Pantůčka do Říšské rady (celostátní parlament), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Praha-Nové Město. Na Říšské radě setrval jen krátce, do konce jejího funkčního období, tedy do voleb roku 1907.[4] Uváděl se jako kandidát mladočeské strany.[5]

Pohřben je v rodných Němčicích.[zdroj⁠?!]

Dílo

Pokračoval ve vydávání díla Kompendium geodésie a sferické astronomie, které zahájil František Müller (geodet). Dokončil Müllerovu Geodesii nižší, I. – III. a vydal Geodesii vyšší, I. díl. Tato práce zůstala nedokončena[3].

Dokončil Topografický, hydrografický a orografický (horopisný) popis král. Českého, který zahájil Karel Kořistka. Dále dokončil V. sekci Kořistkovy mapy okolí Prahy. O Karlu Kořistkovi napsal rovněž životopisnou studii.

Spisy

  • Základy rýsování situačního a terrainího, 1892, 1904
  • Mezinárodní praecisní nivellement okolí Prahy, 1893,
  • Vyrovnání sítí nivellačních, 1901
  • Fotogrammetrie, 1902
  • Trigonometrická síť král. hl. města Prahy, 1902
  • Práce topografického oddělení pro přírodovědecký výzkum Čech. Sekce V. Střední Čechy, část vodopisná a výškopisná.
  • Polohopisné plány našich měst, 1903
  • Geodetické názvosloví česko-německo-francouzské, 1902
  • Professor dr. Karel Kořistka, 1906
  • Revise nadmořských výšek trigonometriclrých bodů král. Českého Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech, 1907

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Instruktion zur Ausfűhrung der trigonometrischen und polygonometrischen Vermessungen etc. des Grundsteuer-Katasters. Wien 1887
  3. ↑ a b Doc. Pavel Hánek: Významné osobnosti české geodetické minulosti 19. století[nedostupný zdroj]
  4. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. ↑ (Linzer) Tages-Post, 14. 6. 1906, s. 2.

Literatura

Externí odkazy

Rektoři ČVUT

Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–

České vysoké učení technické v Praze