Stanislav Hanzl (pedagog)

V dnešním světě získal Stanislav Hanzl (pedagog) neobvyklý význam. Ať už kvůli svému vlivu na společnost, jeho vlivu na populární kulturu nebo jeho významu ve vědecké oblasti, Stanislav Hanzl (pedagog) se umístil jako téma nesporného zájmu. V průběhu historie byl Stanislav Hanzl (pedagog) předmětem mnoha studií, debat a úvah, což dokazuje jeho význam v různých sférách života. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Stanislav Hanzl (pedagog), analyzujeme jeho vývoj v čase a jeho dopad dnes. Kromě toho se ponoříme do mnoha perspektiv, které kolem Stanislav Hanzl (pedagog) existují, s cílem nabídnout panoramatickou a obohacující vizi tohoto tématu.

prof. Ing. Stanislav Hanzl, CSc.
Narození17. prosince 1938
Praha
Úmrtí14. června 1996 (ve věku 57 let)
Praha
Alma materČeské vysoké učení technické
Povolánívysokoškolský pedagog
rektor
ZaměstnavatelČeské vysoké učení technické
Titulprof. Ing., CSc.
Období1990–1996
PředchůdceJiří Klíma
NásledovníkAntonín Pokorný
Funkcerektor (ČVUT; 1990–1996)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Stanislav Hanzl (17. prosince 1938 Praha – 14. června 1996 Praha) byl profesor strojírenské technologie na Fakultě strojní ČVUT v Praze, v letech 1990–1996 rektor ČVUT, předseda České konference rektorů.

Vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Praze a roku 1962 se stal absolventem Fakulty strojní ČVUT v oboru strojírenská technologie. Ihned po absolvování vysoké školy začal spolupracovat se Stavebním ústavem ČVUT. Od 1964 byl zaměstnán na Fakultě strojní ČVUT na katedře nauky o tváření, slévání a svařování. Absolvoval odbornou praxi v závodě ČKD – Slévárny a v roce 1973 se zúčastnil studijního pobytu na švédském Ústavu pro výzkum kovů ve Stockholmu. V témže roce získal vědeckou hodnost kandidáta věd. V roce 1976 byl vyslán do Nigérie, kde nejprve přednášel na Institute of Management and Technology v Enugu a poté až do návratu roku 1981 pracoval jako technický ředitel a konzultant pro technické školství, metalurgii a strojní inženýrství u firmy Multivar systems. Roku 1983 byl Stanislav Hanzl jmenován docentem pro obor strojírenská technologie a 1991 profesorem téhož oboru. V lednu 1990 byl poprvé zvolen rektorem ČVUT, znovu pak v prosinci 1990 a roku 1993. Tuto funkci zastával až do své smrti.

Hanzl se angažoval i v organizacích mimo ČVUT, mj. byl v době vykonávání rektorské funkce předsedou České konference rektorů. Byl také aktivním členem Občanského fóra a účastnil se také Palachova týdne v lednu roku 1989.

Roku 1997 byla zřízena Nadace profesora Stanislava Hanzla (roku 1999 přejmenovaná na Nadační fond ČVUT Stanislava Hanzla), která podporuje české vysokoškolské studenty technických oborů. V roce 2016 bylo Hanzlovi uděleno čestné občanství Prahy 6.

Odkazy

Reference


Externí odkazy

Rektoři ČVUT

Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–

České vysoké učení technické v Praze