Ivan Klíma

Dnes chceme mluvit o Ivan Klíma, tématu, které je v posledních letech stále aktuálnější. Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost byl Ivan Klíma předmětem mnoha studií a výzkumů, které se snaží pochopit jeho vliv na náš každodenní život. Od svých nejtechničtějších aspektů až po emocionální implikace je Ivan Klíma tématem, které vyvolalo zájem odborníků i fanoušků. V tomto článku budeme zkoumat různé aspekty Ivan Klíma, od jeho historie až po jeho dnešní roli, s cílem osvětlit tento fenomén a nabídnout komplexní pohled na jeho důležitost a relevanci v našem moderním světě.

Mgr. Ivan Klíma
Ivan Klíma v roce 2015
Ivan Klíma v roce 2015
Rodné jménoIvan Kauders
Narození14. září 1931 (93 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, dramatik, pedagog
VzděláníFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Alma materUniverzita Karlova
Vysoká škola ekonomická v Praze
Ocenění
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Manžel(ka)Helena Klímová
DětiMichal Klíma, Hana Pavlátová
RodičeVilém Klíma
Příbuzníbratr Jan Klíma (fyzik), strýc Otto Synek
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Klíma, rodným jménem Ivan Kauders (* 14. září 1931 Praha), je český spisovatel a dramatik s židovskými kořeny,[1] syn vynálezce a světového odborníka na silnoproudé motory Viléma Klímy. V současné době je spolu s Patrikem Ouředníkem nejpřekládanějším žijícím českým autorem.

Život

Narodil se v Praze a za druhé světové války strávil tři a půl roku v koncentračním táboře Terezín, ze kterého se dostal jako čtrnáctiletý. Jeho rodiče byli židovského původu. Vystudoval gymnázium a Filozofickou fakultu UK. Po absolutoriu v roce 1956 pracoval jako redaktor časopisu Květy a v letech 1959–1963 v nakladatelství Československý spisovatel. Poté psal do Literárních novin, Literárních listů (až do jejich zákazu), do časopisů Květen, Plamen a Orientace. Vstoupil do KSČ v roce 1953, v roce 1967 byl ze strany vyloučen. V roce 1968 zrušila KSČ jeho vyloučení, a ačkoli byl oficiálně ve straně, neúčastnil se žádných stranických aktivit.[2] Z KSČ ho definitivně vyloučili v roce 1970.[3] V roce 1969 odjel do USA, kde působil jako hostující profesor na Michiganské univerzitě. Po návratu v roce 1970 už byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu a živil se dělnickými profesemi. Jeho dílo je rozsáhlé a žánrově pestré: próza, dramata, reportáže, eseje, fejetony a knížky pro děti. V roce 2013 podpořil založení LES (Liberálně ekologické strany), kterou zakládal Martin Bursík.[4]

Ceny a vyznamenání

V roce 2002 mu byla udělena Cena Franze Kafky za celoživotní dílo a knihu Velký věk chce mít též velké mordy o životě a dílu Karla Čapka.

V roce 2010 mu byla, v kategorii literatura faktu, udělena cena Magnesia Litera za paměti Moje šílené století.

Společně s Jiřím Peňásem se stal laureátem Ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2013.[5]

Dílo

  • Bezvadný den, 1960 – povídky s tématem osamocení
  • Mezi třemi hranicemi, 1960 – reportáže o nejvýchodnějším cípu Slovenska, líčí kraj staleté bídy
  • Karel Čapek, 1962 – eseje
  • Hodina ticha, 1963 – román
  • Milenci na jednu noc, 1964
  • Návštěva u nesmrtelné tetky, 1965 – umělecká reportáž
  • Klára a dva páni, 1968
  • Loď jménem naděje, 1969
  • Ženich pro Marcelu, 1969
  • Milenci na jeden den, 1970
  • Soudce z milosti, samizdat 1976 pod názvem Stojí, stojí šibenička, exil 1986, v Československu tisk 1991, podle kritiků jeho životní dílo: psychologický román propracovaný i po stránce děje
  • Milostné léto, exil 1979
  • Má veselá jitra, exil 1979, 1990
  • Už se blíží meče, exil 1983, Československo 1990 – eseje
  • Moje první lásky, exil 1985
  • Láska a smetí, samizdat 1987, exil 1988, v Československu tiskem 1990
  • Moje zlatá řemesla, 1990
  • Čekání na tmu, čekání na světlo, 1993
  • Poslední stupeň důvěrnosti, 1996
  • Jak daleko je slunce, 1999
  • Ani svatí, ani andělé, 1999
  • Jak přežít blahobyt, 2001
  • Velký věk chce mít též velké mordy, 2001 – život a dílo Karla Čapka
  • Premiér a anděl, 2003
  • Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory, 2007
  • Moje šílené století, Academia 2009, ISBN 978-80-200-1697-3 – Magnesia Litera 2010 za literaturu faktu
  • Moje šílené století II. Academia 2010 ISBN 978-80-200-1854-0
  • Jak se nestát vrahem, Academia 2012, fejetony
  • Moje šílené století, souborné vydání, Academia 2021, ISBN 978-80-200-3209-6

Dramata

  • Zámek, 1964, drama kafkovského typu
  • Mistr, drama napsáno 1967, premiéra 1970 New York
  • Cukrárna Miriam, 1968
  • Porota, 1968
  • Amerika, 1974, adaptace Kafkova díla, napsáno spolu s Pavlem Kohoutem.
  • Ženich pro Marcelu, 1969
  • Pokoj pro dva, 1973
  • Hromobití, 1973

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=643027
  2. ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1176221164-uvolnete-se-prosim/210522161800011/obsah/106803-ivan-klima/
  3. ↑ DUDEK, Petr. Spisovatel Ivan Klíma na šílené století připraven nebyl. Teď už je . Idnes.cz, 2009-07-08 . Dostupné online. 
  4. ↑ Bursík zakládá stranu LES. Fandí mu Švejnar či Horáček. Týden.cz . 2013-08-27 . Dostupné online. 
  5. ↑ AUST, Ondřej. Cenu Ferdinanda Peroutky dostali Ivan Klíma a Jiří Peňás. Mediář . 2014-02-06 . Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Článek proti Foglarovi:

[nedostupný zdroj]

Laureáti Ceny Franze Kafky

Philip Roth (2001) • Ivan Klíma (2002) • Péter Nádas (2003) • Elfriede Jelineková (2004) • Harold Pinter (2005) • Haruki Murakami (2006) • Yves Bonnefoy (2007) • Arnošt Lustig (2008) • Peter Handke (2009) • Václav Havel (2010) • John Banville (2011) • Daniela Hodrová (2012) • Amos Oz (2013) • Jen Lien-kche (2014) • Eduardo Mendoza Garriga (2015) • Claudio Magris (2016) • Margaret Atwoodová (2017) • Ivan Wernisch (2018) • Pierre Michon (2019) • Milan Kundera (2020) • Ivan Vyskočil (2021)