Federální shromáždění (Rusko)

V dnešním světě je Federální shromáždění (Rusko) tématem, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Ať už kvůli svému významu v dnešní společnosti, jeho dopadu na každodenní život nebo jeho historické důležitosti, Federální shromáždění (Rusko) je i nadále tématem, které v myslích lidí vyvolává diskuse, zájem a zvědavost. Proto je nezbytné důkladně analyzovat všechny aspekty související s Federální shromáždění (Rusko), od jeho počátků až po jeho dnešní vývoj, abychom pochopili jeho skutečný význam a jeho vliv v různých oblastech každodenního života. V tomto článku prozkoumáme některé z nejdůležitějších aspektů Federální shromáždění (Rusko), abychom pochopili jeho důležitost a dopad na dnešní společnost.

Federální shromáždění Ruské federace (rusky: Федера́льное Собра́ние) je dle ruské ústavy (od roku 1993) národním zákonodárným orgánem Ruské federace. Předseda federálního shromáždění je po prezidentovi federace a premiérovi třetí nejvýznamnější funkcí. Zastupuje prezidenta v případech, kdy není schopen vykonávat svou funkci či se jeho úřad uvolní.

Federální shromáždění má formu dvoukomorového parlamentu. Sestává ze Státní dumy (dolní komora) a Rady federace (horní komora). Sídlo obou komor se nachází v Moskvě.

Zákonodárná moc

Platí, že veškeré zákony musí být odhlasovány prve federálním shromážděním než jsou prohlášeny za platné. Všechny návrhy zákona včetně těch, které navrhne federální rada, musí být předloženy Státní dumě. Po schválení většinou poslanců Dumy je zákon předložen Radě federace, která má čtrnáct dnů k umístění návrhu do svého jednacího plánu. Rada federace nemá možnost upravovat návrhy, které prošly schválením Dumy, může je pouze schválit či zamítnout. Pokud návrh v této fázi zamítne, obě komory mohou ustanovit komisi mající za úkol vypracovat společný kompromis v návrhu zákona. Pokud takového kompromisu nedosáhnou, popřípadě Duma trvá na původní verzi návrhu, může být veto Rady federace přehlasováno, hlasují-li dvě třetiny ústavního složení dolní komory pro zákon.

Státní duma a Rada federace obvykle zasedají odděleně. Společná jednání se konají ku příležitosti každoročního proslovu prezidenta Ruské federace k Federálnímu shromáždění a ve výjimečných případech.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Federal Assembly (Russia) na anglické Wikipedii.


Externí odkazy

Zákonodárné sbory v Evropě
Suverénní státy

Albánie • Andorra • Arménie • Ázerbájdžán • Belgie (d • h) • Bělorusko (d • h) • Bosna a Hercegovina (d • h) • Bulharsko • Česká republika (d • h) • Černá Hora • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie (d • h) • Gruzie • Chorvatsko • Německo (d • h1) • Irsko (d • h) • Island • Itálie (d • h) • Kazachstán (d • h) • Kypr • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Malta • Moldavsko • Monako • Nizozemsko (d • h) • Norsko • Polsko (d • h) • Portugalsko • Rakousko (d • h) • Rumunsko (d • h) • Rusko (d • h) • Řecko • San Marino • Slovensko • Slovinsko (d • h1) • Srbsko • Španělsko (d • h) • Švédsko • Švýcarsko (d • h) • Turecko • Severní Makedonie • Spojené království (d • h) (Severní Irsko, Skotsko, Wales) • Ukrajina • Vatikán

Státy s částečným uznáním
Závislá území
Nadnárodní organizace
d – dolní komora, h – horní komora
1 – neoficiálně