V dnešním světě je Ernst Jünger tématem, které vyvolalo velký zájem a diskuse v různých sférách společnosti. S rostoucí důležitostí Ernst Jünger v každodenním životě je nezbytné porozumět jeho důsledkům a důsledkům, abychom jej mohli účinně řešit. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Ernst Jünger, analyzujeme jeho dopad v různých oblastech a nabídneme perspektivy, které přispívají k obohacení znalostí o tomto tématu. Od svého vzniku až po dnešní vývoj je Ernst Jünger nadále relevantním tématem, které si zaslouží naši pozornost a zamyšlení.
Ernst Jünger | |
---|---|
![]() | |
Narození | 29. března 1895 Heidelberg |
Úmrtí | 17. února 1998 (ve věku 102 let) Riedlingen |
Místo pohřbení | Wilflingen Cemetery |
Povolání | voják, entomolog, filozof, spisovatel, autor deníků, novinář, autor sci-fi a básník |
Alma mater | Lipská univerzita |
Témata | filozofie, německá literatura a entomologie |
Významná díla | The forest passage Storm of Steel Eumeswil |
Ocenění | Literární cena města Brémy (1956) Immermann-Preis (1965) Schillerova pamětní cena (1974) Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska (1980) Světová cena Cina Del Ducy (1981) … více na Wikidatech |
Příbuzní | Friedrich Georg Jünger, Wolfgang Jünger, Hans Otto Jünger a Johanna Deventer-Jünger (sourozenci) |
Podpis | ![]() |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ernst Jünger (29. března 1895 Heidelberg – 17. února 1998 Riedlingen) byl německý spisovatel, publicista, filozof a entomolog. Byl starším bratrem Friedricha Georga Jüngera.
Ernst Jünger vyrůstal v Hannoveru a v mládí byl členem hnutí Wandervogel. Po útěku z domova a působení ve Francouzské cizinecké legii se jako německý voják zúčastnil první světové války na západní frontě a byl vyznamenán nejvyšším německým vojenským vyznamenáním Pour le Mérite. Až do roku 1998 byl jeho posledním žijícím nositelem.[1]
Po první světové válce sloužil až do roku 1923 v armádě a vystudoval mořskou biologii, botaniku, zoologii a filosofii a stal se známým entomologem. V roce 1925 se oženil s Grethou von Jeinsen, se kterou měl dvě děti.
Již v roce 1920 vydal svou knihu In Stahlgewittern, která popisuje jeho zkušenosti z první světové války. Krom beletristických děl později publikoval i díla filosoficky orientovaná, např. Der Arbeiter, Herrschaft und Gestalt, a byl též činný publicisticky. Z pravicově nacionalistických pozic se ostře stavěl proti Výmarské republice, ale odmítal i Hitlerův národní socialismus.
Po nástupu Hitlera k moci se jej nacisté pokoušeli získat na svou stranu, ale Jünger odmítl i předsednictví nacistickému svazu spisovatelů Der Reichsverband Deutscher Schriftsteller a od roku 1938 měl zákaz publikační činnosti. Během druhé světové války sloužil v hodnosti kapitána na administrativní pozici v Paříži, a to až do roku 1944.
Po konci války dostal Jünger opět zákaz publikování, tentokráte od britské okupační správy, který trval po čtyři roky. Do konce svého dlouhého života se věnoval literární tvorbě, v roce 1981 byl oceněn cenou Prix mondial Cino Del Duca. V roce 1996 konvertoval ke katolickému vyznání. Zemřel o dva roky později, pochován byl ve Wilflingenu (Badensko-Württembersko).