Běloruština

Běloruština (беларуская мова, biełaruskaja mova)
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Bělorusko, Polsko, dále země bývalého SSSR
Počet mluvčích	7,5 milionů
Klasifikace	Indoevropské jazyky Slovanské jazyky Východoslovanské jazyky
Písmo	cyrilice, méně používaná latinka
Postavení
Regulátor	Národní akademie věd Běloruska (Нацыянальная акадэмія навук Беларусі)
Úřední jazyk	Bělorusko, 12 okresů Podleského vojvodství v Polsku
Kódy
ISO 639-1	be
ISO 639-2	bel (B) bel (T)
ISO 639-3	bel
Ethnologue	RUW
Wikipedie
be.wikipedia.org be-tarask.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Běloruština je východoslovanský jazyk, příbuzný polštině, ukrajinštině a ruštině. Od všech se ale v mnoha rysech liší.

Podle sčítání obyvatelstva v Bělorusku v roce 1999 prohlásilo běloruštinu za tzv. rodný (mateřský) jazyk kolem 7 miliónů osob (74 % obyvatelstva státu), ale za „jazyk, kterým obvykle hovoří doma“ jen asi 3,5 milionu (37 % obyvatelstva). Běloruštinou se dále mluví nebo píše ve východní části Polska a v diaspoře v zemích bývalého SSSR, v USA a jinde. Počet uživatelů tohoto jazyka mimo území bývalého Sovětského svazu je odhadován na 1 milión. V Bělorusku je běloruština od roku 1990 státním jazykem a od referenda v roce 1995, resp. od roku 1998, kdy byla podle výsledků referenda změněna ústava, sdílí tento status s ruštinou. Výsledkem je dominantní užívání ruštiny ve všech sférách společenského života s výjimkou národní literatury, částečně hudby a národní kultury všeobecně; v omezené míře ji užívají i státní orgány a povinně je vyučována ve školách jako předmět, v menšině škol je užívána i jako jazyk vyučovací, převažuje však ruština. Naopak velmi rozšířena je běloruština mezi běloruskou politickou opozicí a na Internetu.

Nářečí běloruštiny se dělí na menší poleskou skupinu (na jihozápadě v Polesí), která má velmi blízko k ukrajinským nářečím, a hlavní běloruský masiv. Ten se dále člení na tři velké skupiny nářečí: tzv. jihozápadní skupinu, středněběloruská nářečí a severovýchodní skupinu. Všechny tři skupiny se pak dělí na menší. Na východě nářečí přecházejí plynule (tzv. dialektní kontinua) do ruštiny (směsí obou jazyků je Trasjanka) a na jiho-západě do ukrajinštiny (smíšeným jazykem jsou právě polesské dialekty, zejména Západní polesština). Původní dialektní kontinua směrem do polského území začíná štěpit státní hranice mezi Běloruskem a Polskem.

Počátky spisovné běloruštiny se kladou do 16. století, kdy se ve Velkoknížectví litevském používal jako úřední tzv. „ruský“ jazyk, obsahující regionalismy z Vilna (dnešního Vilniusu v Litvě) a oblasti na jihovýchod od něj (v dnešním Bělorusku). Tento „ruský“ jazyk Velkoknížectví litevského je v Bělorusku pojmenováván jako „staroběloruština“ (na Ukrajině jako „staroukrajinština“).

V 17. století začala na území dnešního Běloruska dominovat v písemné komunikaci polština, udržovala se církevní slovanština. Novodobý běloruský spisovný jazyk vznikal během 19. století, ovšem na základě nářečí a bez návaznosti na „staroběloruský“ jazyk.

První kodifikační prací v jazykovědném slova smyslu je „Běloruská gramatika pro školy“ (1918) z pera běloruského jazykovědce Branislava Taraškieviče, která fixovala („kodifikovala“) spisovnou normu a byla předlohou pro jazykové učebnice běloruštiny.

Ve 20. letech 20. století, v souvislosti se sovětskou politikou „korenizaciji“ (rozvoje národních kultur a ekonomik), nastalo příznivé období pro spisovnou běloruštinu, jak pro její status, tak pro dopracování její struktury a slovní zásoby pro potřeby dané doby. Toto tzv. obrození (adradženně) běloruštiny a běloruské kultury však bylo zastaveno na začátku 30. let po změně Stalinovy politiky nasměrované na eliminaci regionálních (národních) mocenských elit. Mnoho lidí, kteří se zasloužili o rozvoj běloruského jazyka a kultury, bylo posláno do vyhnanství nebo popraveno.

S výjimkou krátkého období nacistické okupace za druhé světové války se běloruština jen obtížně prosazuje vedle ruštiny, která má převahu zejména ve městech. Ve velkých městech se však soustřeďuje běloruskojazyčná inteligence, která vyvíjí aktivity ve prospěch spisovné běloruštiny. Ke zlepšení postavení běloruštiny došlo v souvislosti s rozpadem Sovětského svazu, jehož důsledkem byl mj. vznik nezávislého Běloruska (1991), a to tím, že nabyla statusu státního jazyka (zákonem z roku 1990). Ruština si nicméně i nadále drží v Bělorusku silnou pozici, což souvisí s politikou prezidenta Lukašenka, orientovanou na sovětské (tj. ruskojazyčné) politické, společenské a kulturní modely (Lukašenko se snaží na veřejnosti mluvit téměř výhradně rusky. V projevech však dělá chyby a plete gramatiku i slovíčka obou jazyků dohromady)^[zdroj?]. Postavení běloruštiny se opět ztížilo zvláště poté, co byl udělen status státního jazyka také ruštině (referendem z roku 1995). V průběhu druhé poloviny 20. století až dodnes (2006) se postupně jazykově rusifikuje běloruský venkov,^[zdroj?]. který byl donedávna považován jazykovědci za hlavní sociální bázi mluvené běloruštiny. Osud běloruštiny coby běžného komunikačního prostředku tak pro nejbližší desetiletí stále není jistý.

Běloruština se píše cyrilicí, existuje však i běloruská verze latinky, která se vytvořila už v 19. století; některé běloruskojazyčné písemné památky jsou psány také arabským písmem (jde o muslimské texty poslovanštělých Lipeckých Tatarů z 16. století; na rozdíl od latinky se arabské písmo už dnes nepoužívá). Běloruská abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí:

Výjimky:

• де = dě, те = tě, не = ně
• дë = ďo, тë = ťo, нë = ňo
• ьi = ji, 'і = ji
• дь = ď, ть = ť, нь = ň
• дю = ďu, тю = ťu, ню = ňu
• дя = ďa, тя = ťa, ня = ňa
• кс = x ve slovech zřetelně západoevropského či řeckého původu (např. Aljaxandr či Alexej)

Další poznámky:.

• Původní slovanské se změnilo na hlásku , která je podobná českému (její artikulace je však oproti posunuta směrem výš v dutině ústní a k artikulaci se užívá zadní části jazyka, tj. jako u novořecké gammy neboli českého „ch“, od kterého se liší jen tím, že je znělé). K označení hlásky (vyskytuje se pouze v několika málo slovech cizího původu, např. ганак, гвалт) sloužilo do roku 1933 písmeno Ґ, které nyní není „oficiální“ součástí běloruské abecedy.
• Mnohem častěji než v ruštině se používá písmeno Э, zejména ve slovech převzatých z jiných jazyků (srov. bělorusky тэатр, універсітэт/універсытэт – rusky театр, университет). To znamená, že v takových slovech se v běloruštině vyskytuje před hláskou souhláska tvrdá, zatímco v ruštině měkká (bělorusky teatr, uňiversitet, rusky těatr, uňiversitět).
• Běloruština má párovou měkkost souhlásek (tj. například tvrdé v a měkké v, tvrdé l a měkké l atd.). Nemá ovšem měkké r, což je rozdíl oproti ruštině (běl. рэктар, rus. ректор). Dále nemá měkké, ale vždy tvrdé č (ruské Ч se oproti tomu vyslovuje vždy jen měkce)
• Podobně jako v ruštině se nepřízvučné О nevyslovuje jako , ale přibližuje se k  (tento jev se nazývá ákání, аканне). Oproti ruštině je však tento posun k  výraznější. Je také odražen v pravopisu, proto je písmeno A v běloruských textech velmi časté (srov. bělorusky малако, rusky молоко). Podobné je to v pozici před přízvukem s kombinací měkká souhláska + E, které se v běloruštině posouvá také k  (tzv. jakání, яканне), zatímco v ruštině spíše k . Výjimkou jsou převzatá slova z cizích jazyků a některé další skupiny slov (např. метро se v běloruštině vyslovuje nikoli , jako by tomu bylo u slov domácího původu, ale , zatímco v ruštině spíše ).
• Pro běloruštinu typické historické hláskové změny (resp. odlišnosti v porovnání s češtinou): → (velmi měkké ), → (velmi měkké ).
• Podobně jako a je i  a velmi měkké – přední část jazyka je přiklopena k dásním a tvrdému patru více, než je to v ruštině u měkkého a , tj. výslovnost se přibližuje k polským Ś a Ź. Tedy například mezi běloruským сена a ruským сено (seno) je rozdíl nejen ve výslovnosti poslední samohlásky (u běloruštiny výraznější ), ale i ve výslovnosti měkkého na začátku slova.

Běloruština obsahuje celkem šest pádů, jež jsou až na absenci vokativu totožné s těmi českými. Zmíněný pád jazyk postupem času ztratil, dnes je vnímán archaicky (pořadí prvních čtyř pádů koresponduje s češtinou, poslední dva jsou prohozeny, 5. pád tak znamená instrumentál). Naproti tomu si zachoval střídání souhlásek při skloňování (нага = noha, назе = noze).

Běloruská slovní zásoba má blíže západoslovanským jazykům než ruština.

• ŠUSTROVÁ, Petruška. „Bělorusky se mluví skoro jen na venkově a ve městech ji zhusta pokládají za příznak křupanství, ve školách se učí skoro výhradně rusky a v běloruštině toho vychází pramálo.“^[1]
• VJAČORKA, Vincuk. „Strategií běloruské vlády je prodávat nadřazenost ruštiny v Bělorusku "za různé výsady a geopolitické výhody. Úřady potřebují běloruštinu jen k tomu, aby občas mohly východního souseda postrašit, ale nikoliv k tomu, aby umožnili svobodným lidem hovořit bělorusky nahlas a s důstojností. Opoziční shromáždění je jednou z mála příležitostí, kdy je možno v Bělorusku slyšet běloruštinu. Navzdory tomu, že má země dva oficiální jazyky, běloruštinu a ruštinu, státní televize vysílá své hlavní zpravodajství rusky.“^[2]

Pro srovnání běloruštiny s ukrajinštinou a ruštinou je text uveden v těchto třech jazycích (po původní cyrilské podobě následuje i český přepis do latinky).

• Brandner, A.: Běloruština – historie a perspektivy. Universitas: Revue Masarykovy univerzity v Brně, č. 3, 1998, s. 7–13.
• Giger, M.: Jazyk jako symbol a rituál: otázka funkčních domén běloruštiny. In A. Ivanova a J. Tuček (red.): Cesty k národnímu obrození: běloruský a český model. Praha: UK FHS, 2006, s. 284–310.
• Sloboda, M.: Běloruština – jazyk pro zvláštní příležitosti. Plav – měsíčník pro světovou literaturu, 2007, roč. III, č. 4, s. 2–5.
• Smatryčenka, S.: Jak se mluví v Bělorusku (stručný rozbor jazykové situace). Čeština doma a ve světě, roč. 13, č. 1–2, 2005, s. 53–61.
• Synková, H.: Ruština nebo běloruština? Běloruská nacionální opozice na pozadí jazykového konfliktu. Cargo, č. 2, 2000.

• Калита И. В.: Современная Беларусь: языки и национальная идентичность. Ústí nad Labem 2010, ISBN 978-80-7414-324-3, 300 s. s. 112-190. Dostupné online

• Seznam jazyků
• Seznam písem

• Obrázky, zvuky či videa k tématu běloruština na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo běloruština ve Wikislovníku
• Úložiště vzdělávacích materiálů Běloruština ve Wikiverzitě

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je běloruština
• Transkripce a transliterace běloruské azbuky podle ČSN ISO 9 ONLINE.
• Ethnologue report for Belarusian
• Internetové zdroje pro běloruštinu
• Sajt Pravapis věnovaný běloruštině Archivováno 24. 4. 2006 na Wayback Machine.
• Společnost běloruského jazyka – TBM
• Gramatika Branislava Taraškeviče (1918) online
• English-Belarusian dictionaries, in Lacinka
• Czech-Belarusian dictionary, in Glosbe
• Metrica of GDL
• Statutes of GDL
• Černoruština