Severní slovinština
V tomto článku se zaměříme na Severní slovinština, téma, které je v posledních letech stále aktuálnější. Severní slovinština je základním aspektem, který ovlivňuje různé oblasti našeho každodenního života, od osobního zdraví a pohody až po ekonomiku a společnost jako celek. V tomto smyslu podrobně prozkoumáme různé aspekty související s Severní slovinština, analyzujeme jeho dopad, rozsah a možná řešení. S interdisciplinárním přístupem přiblížíme Severní slovinština z více úhlů pohledu a nabídneme čtenáři kompletní a aktualizovanou vizi tohoto tématu, které je dnes tak aktuální.
| Severní slovinština (slovjīnsħi jązěk) | |
|---|---|
 rozšíření severní slovinštiny na počátku 20. století | |
| Rozšíření | Pomořansko |
| Počet mluvčích | vymřelý jazyk |
| Klasifikace | |
| Písmo | Latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | sla (ostatní Slované) (B) |
| ISO 639-3 | csb (kašubština) |
| Ethnologue | CSB |
| Wikipedie | |
| není | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Severní (pomořanská, pomořská, baltská) slovinština[1][2] (slovjīnsħi jązěk, slovjīnsħê gådąńê, słowińsczi jãzëk)[3], výjimečně též slovinčtina[4] je mrtvý jazyk z větve západoslovanských jazyků. Používali ji Pomořanští Slovinci. Považuje se velmi často za nářečí kašubštiny, pomořanštiny nebo polštiny. Vymřela s přesuny obyvatelstva po skončení 2. světové války.
Pomořanští Slovinci v polovině 19. století žili v několika vesnicích u Gardna a Lebska (tehdy šlo o pruské území). Studiu severní slovinštiny se významně věnoval ruský vědec Aleksandr Hilferding, který do této oblasti v roce 1856 podnikl expedici a roku 1862 o Pomořanských Slovincích napsal knihu Ostatki Slavjan na južnom beregu Baltijskogo morja. Podle jeho údajů byla tehdy slovinská území přímo spojená s kašubskými. Severní slovinštinu nicméně považoval za samostatný jazyk, nikoli pouze za nářečí kašubštiny. Upozorňoval na to, že slovinština byla silně ovlivněna němčinou (např. složené časy typu jo jem biwôni (já jsem byl; něm. ich bin gewesen) nebo ja mom zabëto (zapomněl jsem, dosl. já mám zapomenuto; něm. ich habe vergessen)).
Název
Pro tento jazyk existuje také méně frekventované jméno slovinčtina. Tilman Berger ale v roce 2008 vyslovil námitky vůči tomuto názvu, podle něj je tento způsob odlišení od jihoslovanské slovinštiny umělý.[5]
Příklady
Číslovky
| Severní slovinština | Česky |
| jånø | jeden |
| dva | dva |
| třji | tři |
| štjiri | čtyři |
| pjiåc | pět |
| šjisc | šest |
| šetme | sedm |
| vôsmë | osm |
| dzjiwjąc | devět |
| dzjisąc | deset |
Odkazy
Reference
- ↑ ŠMILAUER, Vladimír. Etymologický slovník slovanských jazyků. Naše řeč . 1974. Roč. 57, čís. 3. Reviews and reports. Dostupné online.
- ↑ KULDANOVÁ, Pavlína. Český jazyk v minulosti . Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, září 2013. S. 13. Dostupné online.
- ↑ LORENTZ, Friedrich. Slovinzische Grammatik. : , 1903. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Ľubomír. Lidový jazyk Velké Moravy a možnosti jeho rekonstrukce . Academia.edu. Dostupné online.
- ↑ BERGER, Tilman. Nezdařilé národní obrození Pomořanských Slovanů. In: Ročenka textů zahraničních profesorů. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18. Svazek 2. S. 8. Archivováno 18. 5. 2015 na Wayback Machine.
Externí odkazy
Slovníkové heslo severní slovinština ve Wikislovníku
