V tomto článku se budeme zabývat problémem Alfred von Kremer, který v posledních letech získal velký význam. Alfred von Kremer je téma, které svým dopadem na různé oblasti společnosti vzbudilo zájem odborníků i laické veřejnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Alfred von Kremer, od jeho počátků až po současné implikace. Podobně budeme analyzovat různé pohledy a přístupy, které byly kolem tohoto tématu vyvinuty, abychom nabídli širokou a kompletní vizi Alfred von Kremer. Bezpochyby se jedná o vzrušující téma, které slibuje vzbudit obohacující debatu a osvětlit základní problémy pro pochopení současné reality.
Alfred von Kremer | |
---|---|
10. ministr obchodu Předlitavska | |
Ve funkci: 26. června 1880 – 14. ledna 1881 | |
Panovník | František Josef I. |
Předseda vlády | Eduard Taaffe |
Předchůdce | Karl Korb von Weidenheim |
Nástupce | Felix Pino z Friedenthalu |
Narození | 13. května 1828 Penzing ![]() |
Úmrtí | 27. prosince 1889 (ve věku 61 let) Döbling ![]() |
Rodiče | Johann Heinrich von Kremer |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
Profese | orientalista, arabista, politik a spisovatel |
Ocenění | čestný doktor Univerzity v Leidenu (1887) |
Commons | Alfred von Kremer |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Alfred von Kremer (13. května 1828 Penzing, dnes součást Vídně – 27. prosince 1889 Döbling) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský orientalista, diplomat a politik, v období let 1880–1881 ministr obchodu Předlitavska.
Vystudoval právo na Vídeňské univerzitě a orientální jazyky na Orientální akademii. Brzy po skončení studií absolvoval v letech 1849–1851 v rámci expedice akademie věd cestu do Sýrie a Egypta, kde sbíral staré písemnosti, přičemž objevil dílo starého arabského historika al-Waqidiho. Po návratu vyučoval lidovou arabštinu na vídeňské polytechnice a od roku 1852 působil v diplomatických službách. Byl konzulem v Alexandrii, Káhiře, Bejrútu i v Osmanské říši. Své zážitky a poznatky publikoval v četných knihách. Po návratu se stal vysokým úředníkem ministerstva zahraničních věcí a v letech 1876–1880 zastupoval Rakousko-Uhersko v mezinárodní komisi věřitelů Egypta.[1]
26. června 1880 se stal ministrem obchodu Předlitavska ve vládě Eduarda Taaffeho. Ministrem byl do 14. ledna 1881.[2] Za jeho působení došlo k spuštění příprav na vznik poštovní spořitelny a k zestátnění Dráhy císařovny Alžběty.[1]
Po odchodu z vlády se plně věnoval akademické dráze. Byl předním odborníkem na orient, disponoval jazykovými i politickými znalostmi tohoto regionu. Publikoval knihy o kulturních dějinách islámu.[1]