Vítězslav Rzounek

V dnešním světě je Vítězslav Rzounek téma, které získalo nebývalý význam. Od svých počátků až do současnosti byl Vítězslav Rzounek předmětem studia, debat a sporů v různých oblastech. Ať už díky svému vlivu na společnost, ekonomiku, politiku nebo kulturu, Vítězslav Rzounek zanechal nesmazatelnou stopu v historii. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Vítězslav Rzounek, analyzujeme jeho důležitost, vývoj a dopady v současném světě. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se budeme snažit porozumět složitosti Vítězslav Rzounek a jeho vlivu na náš každodenní život.

prof. PhDr. Vítězslav Rzounek, DrSc.
Narození2. května 1921
Vlašim
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí11. února 2001 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníspisovatel, literární historik a učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vítězslav Rzounek (2. května 1921, Vlašim – 11. února 2001, Praha) byl český marxistický literární kritik a vysokoškolský pedagog. Známým se stal jako představitel normalizace, vedoucí katedry české literatury Filozofické fakulty UK,[1] odpovědný za umlčení řady nepohodlných literátů a vědců i za cenzorské zásahy do české literatury v 70. a 80. letech 20. století.[ujasnit][zdroj?]

Život

Maturoval v roce 1940 na reálném gymnáziu v Benešově. Poté byl úředníkem na městském úřadu v rodné Vlašimi a od roku 1941 až do konce války v Poldině huti na Kladně. Po válce vystudoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1949, rok poté si udělal doktorát. Pak se živil jako nakladatelský redaktor, nejprve v Orbisu, poté ve Státním nakladatelství dětské knihy (budoucí Albatros). Od roku 1954 přednášel na Vysoké škole politické ÚV KSČ. Titul kandidáta věd získal v roce 1961 na Akademii společenských věd při ÚV KSSS v Moskvě, kde působil od roku 1958. Po návratu pak až do roku 1967 znovu učil na Vysoké škole politické, kde se v roce 1964 stal docentem. V letech 1967–1971 byl kulturním přidělencem na československém velvyslanectví v Římě, v roce 1972 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí. Od roku 1972 až do roku 1989, kdy odešel do důchodu, byl vedoucím katedry české a slovenské literatury na Filozofické fakultě UK. V roce 1975 zde byl jmenován profesorem. Právě z této pozice uplatňoval svůj značný vliv na kulturní politiku a literární dění v normalizačním Československu.[2]

Bibliografie

  • Dějiny české literatury od nejstarších dob až do poloviny 19. století (1957)
  • Vložka k čítance pro 9. ročník všeobecně vzdělávacích škol (1958)
  • K některým otázkám československé kultury a kulturní politiky v období 1945 až 1964 (1965)
  • Realismus a soudobá próza (1973)
  • Tajemství krásna (1974)
  • Proti proudu (1974)
  • Základy marxistické estetiky a estetické výchovy (1974)
  • Řád socialistické tvorby (1977)
  • Vilém Závada aneb O smyslu poezie (1978)
  • Ivan Skála (1980)
  • Tajemství básnického tvaru (1980)
  • Teoretické základy literatury a soustava literární vědy (1982)
  • Literatura pro 4. ročník gymnázií (1982)
  • Nástin poválečné české literatury (1945–1980) (1984)
  • Jan Otčenášek (1985)
  • Postavy a dílo 1 (1986)
  • Literatura. Přehled vývoje a směrů. Učebnice pro 4. ročník středních škol (1987)

Odkazy

Reference

  1. ↑ HOLÝ, Jiří. Tato katedra bude rudá (recenze publikace) . Aula, 2010-03 . Dostupné online. 
  2. ↑ Vítězslav Rzounek. www.slovnikceskeliteratury.cz . . Dostupné online. 

Literatura

  • BLAHYNKA, Milan ed. et al. Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. S. 527–528. 


Externí odkazy