Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa

Dnes je Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa velmi aktuální a zajímavé téma pro velké množství lidí na celém světě. Ať už díky svému vlivu na společnost, svému vlivu na každodenní život lidí nebo důležitosti v profesní oblasti, Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa je tématem, které nenechává nikoho lhostejným. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa, analyzujeme jeho vývoj v čase, jeho dopad v různých oblastech a možné budoucí důsledky, které by mohl mít. Od svých počátků až po současnost je Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa předmětem debat a studií a v následujících řádcích se pokusíme toto vzrušující téma osvětlit.

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa
Datum založení1953
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa (zkratka VŠP ÚV KSČ, přezdívaná „Vokovická Sorbonna“[1][2]) byla stranická vysoká škola v Praze (později[3] s pobočkou v Bratislavě). Byla založena roku 1953 na základě usnesení ÚV KSČ. Postupně fungovala pod různými názvy:

  • Vysoká stranická škola při ÚV KSČ (1953–61)
  • Vysoká stranická škola - Institut společenských věd při ÚV KSČ (1961–65)
  • Vysoká škola politická ÚV KSČ (od roku 1966).[4]

Sídlila v Praze 6–Veleslavíně v ulici José Martího 269/31, nynějším sídle FTVS UK.[2]

Studium

Škola měla vychovávat politické kádry a je známá tím, že v očích veřejnosti nemělo tamní studium velkou prestiž (odtud i ironická přezdívka "vokovická Sorbonna"). Podle Malé československé encyklopedie „plnila funkci nejvyšší stranické politickovýchovné a vzdělávací instituce pro stranické pracovníky a současně zabezpečovala přípravu vědeckých kádrů strany v oblasti marx.-len. a společenských věd.“[4] Bylo možné zde získat titul RSDr. (doktor sociálně-politických věd, původně podle zákonného opatření Národního shromáždění 92/1966, „doktor sociálně politických nauk“,[5] který se ovšem posměšně vysvětloval jako rozhodnutím strany doktor, rozum strana darovala, rerum srandarum doctor, rodné strany doktor apod.).

Jan Komenda (* 1946), někdejší „uvolněný předseda“ OV SSM v Českém Krumlově, popisuje studium na VŠP, které započal v roce 1979, jako čtyřleté denní studium, během něhož studenti, kteří měli rodiny, pobírali plat, zatímco ostatní studenti pobírali stipendium. Veškeré formy výuky byly údajně povinné (včetně přednášek), na škole vládl přísný, někdy až vojenský režim. V dané době škola podle něj disponovala jinde nevídaným vybavením, jako byly boxy se sluchátky při výuce cizích jazyků.[6]

Jaroslav Čejka (* 1943), někdejší vedoucí oddělení českého ústředního výboru SSM a později vedoucí oddělení kultury ÚV KSČ, v knize rozhovorů „Vítězové? Poražení?“ (str. 65): Kdo přišel na VŠP, tak dostudovat musel, tam neexistovalo, aby někoho vyhodili.

Rektoři

Vyučující

  • Prof. PhDr. Vítězslav Rzounek, DrSc., literární kritik, komunistický ideolog a pozdější představitel komunistických represí na FF UK (na VŠP vyučoval od roku 1954)[10]
  • Prof. František Havlíček, DrSc., vedoucí Katedry dějin Komunistické strany Sovětského svazu[11]

Vybrané publikace VŠP z fondu Národní knihovny v Praze (včetně skript)

  • Ilja Mráček: Vnitropodnikové chozrasčotní řízení v zemědělsko-potravinářském komplexu a sociální politika v zemědělství (1984)
  • Jan Sucháček: Teoretické souvislosti prohlubování boje za mír, socialismus a sociální pokrok v současné etapě soudobé epochy (autoreferát kandidátské disertace, 1989)

Vysoké školy s podobnými názvy

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kniha o Praze 6, 2004. 3. vyd.
  2. ↑ a b Slavné stavby Prahy 6, 2009.
  3. ↑ http://www.youtube.com/watch?v=H2bk1fI5Rs8
  4. ↑ a b Malá československá encyklopedie, heslo Vysoká škola politická
  5. ↑ Pozn.: V zákoně (zákonném opatření) psáno takto, tzn. bez spojovníku a s mezerou.
  6. ↑ Vítězové? Poražení? : životopisná interview. Příprava vydání Miroslav Vaněk, Pavel Urbášek. 1. vyd. Díl 2, Politické elity v období tzv. normalizace. Praha: Prostor S. 343–344. 
  7. ↑ http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_fojtikj.php
  8. ↑ www.cibulka.net . . Dostupné v archivu pořízeném dne 29-01-2015. 
  9. ↑ www.cibulka.net . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29-01-2015. 
  10. ↑ Vítězslav Rzounek ve Slovníku české literatury po roce 1945
  11. ↑ Deset stupňů ke zlaté - Historie československo-sovětského přátelství. Dostupné online: https://www.youtube.com/watch?v=Q2VcNn_Ubh0, čas 0:55
  12. ↑ Politika a věda (sborník). Praha 1938.

Literatura

  • Malá československá encyklopedie
  • Miroslav Vaněk, Pavel Urbášek (editoři). Vítězové? Poražení? : životopisná interview. Díl 2, Politické elity v období tzv. normalizace. V českém jazyce vyd. 1. Praha : Prostor, 2005. S. 343-344.
  • Slavné stavby Prahy 6, 2009. (o budově)

Související články

Externí odkazy